A nic na tom nemění to, že Woody sám sebe vnímá především jako spisovatele. Ostatně často v mnohých interview zopakoval, že kdyby jeho filmy neměly úspěch a nikdo by mu na ně už dál nechtěl přispívat miliony, které jsou k jejich realizování nutné, prý by mu to nevadilo. Protože se pokládá za spisovatele. A tak by jen prostor za filmovou kamerou vyměnil za místo u psacího stroje, u kterého beztak tráví spoustu času psaním svých scénářů, podle kterých pak zhmotňuje své představy. Woody také mnohokrát zmínil fakt, že když film vymýšlí a píše, jeví se mu jako příští Občan Kane, kterého nejen Woody pokládá za jeden z "nejlepších filmů světa", ale čím více se blíží jeho dokončení, tak si už jen přeje, aby to nějak dopadlo. Woody se také nikdy netajil svým bezmezným obdivem k dramatům Tennesseeho Williamse a filmům Ingmara Bergmana, jinými slovy k látkám převážně dramatickým a mnohokrát opakoval, že by měl raději jejich talent než nadání pro komedii. Vždy také říkal, že zatímco napsat komedii je (pro něj) snadné, na napsání dramatu se pořádně zapotí. Záměrně jsem chtěl připravit výběr deseti mých nejoblíbenějších filmů Woodyho Allena, nikoliv těch "objektivně nejlepších", neboť Allen je filmař, kterého mám rád a věřím, že stejný postoj k němu mají i spousty dalších jeho fanoušků. Woody ostatně sám není příznivce slova "nejlepší", protože jak sám říká: Jak můžeme o nějakém filmu prohlásit, že je nejlepší, když každý je naprosto jiný?
Woody natočil svůj autorský filmový debut v roce 1969. Šlo o bláznivou lupičskou komedii Seber prachy a zmiz. Od té doby nejdříve v dvouletých, posléze jednoletých intervalech natočil více jak čtyři desítky autorských filmů napříč dekádami. Vybrat z nich pouhou desítku nebude snadné, ale jak jsem napsal výše, budu se řídit pouze svými subjektivními pocity. Znovu opakuji, že se tu nesnažím sestavit výběr toho nejlepšího, ale toho, co je nejblíže mému vkusu. Následující výběr tedy budiž číslován pouze informativně a chronologicky, nikoliv kvalitativně.
10. Banáni
Poté, co si Woody v zlodějské komedii Seber prachy a zmiz poprvé zblízka ohmatal, co obnáší filmová praxe, pustil se hned do svého druhého autorského filmu, znovu bláznivé slapstickové grotesky Banáni. A podle svých slov mu zde zatím záleželo jenom na tom, aby publikum pobavil. To se mu na příběhu o Fieldingu Mellishovi (Allen) pracujícího jako "testr" moderních vynálezů, který potká politickou aktivistku Nancy (tehdejší Allenova druhá manželka Louise Lasser), díky níž se zaplete do politického převratu v "banánové republice" San Marcos, povedlo na výbornou. Banáni jsou svižně natočená groteska s celou řadou bláznivých, místy do surreálna laděných gagů, které stále skvěle fungují. 
Velkou roli ve Woodyho filmových počátcích sehrál střihač Ralph Rosenblum, který mu ukázal, jak se má film stříhat, aby jednotlivé scény a gagy přirozeně fungovaly. Za všechny pamětihodné scény citujme alespoň závěrečnou slovní přestřelku u soudu, kterou mimochodem Allen natočil místo původně plánované honičky z finančních důvodů. Navíc v ní zvládl roli výslýchaného i tázajícího v jedné osobě a jde o typicky bláznivou ukázku Allenova humoru. Scénář napsal opět se svým kamarádem Mickeym Rosem, se kterým spolupracoval i na svém debutu. Banáni patří dodnes k Woodyho nejmilejším a nejoblíbenějším komediím. Zajímavostí budiž i krátký a němý výstup tehdy ještě teprve začínajícího Sylvestera Stallona. 
9. Láska a smrt
Láska a smrt je vyvrcholením a završením Woodyho raného komediálního období a zároveň v ní usiluje kromě nezávazného pobavení vyzkoušet i vážnější tóniny. Komediální prvky tu ale stále drtivě převažují. Sám autor si tu na půdorysu klasických ruských románů jako Vojna a mír nebo Bratři Karamazovi zahrál typického losera Borise Grušeňka, který se pokusí zabít Napoleona (James Tolkan) a přitom je ještě tajně zamilován do své sestřenice Soni (Diane Keaton). Láska a smrt je zároveň i láskyplnou parodií klasických filmů, jako byla Vojna a mír, stejně jako sovětské čtyřdílné filmové adaptace Sergeje Bondarčuka. Allenovou tehdejší kmenovou herečkou byla Diane Keaton, která projevila mimořádný talent pro komedii a byla mu spolehlivou a rovnocennou partnerkou a spoluhráčkou. Woody zde také zakomponoval postavu Smrti, kterou odkoukal od Bergmana a jeho klasické filozofické meditaci a smrti Sedmé pečeti. Láska a smrt je posledním Allenovým čistě komediálním filmem raného období.
8. Manhattan
Poté, co Woody dosáhl svého tehdejšího dosavadního komerčního a uměleckého vrcholu s oscarovou Annie Hallovou, o které jsem psal ve Stroji času a po první trpké zkušenosti s nejednoznačně přijatými, bergmanovsky laděnými a vážnými Interiéry, se vrátil opět ke své parketě, kterou byla intelektuální komedie. V Manhattanu si zahrál televizního scenáristu Isaaca Davise, který je unaven psaním humorných scének pro televizní pořady a který je v osobní rovině rozpolcen láskou ke dvěma ženám, intelektuálsky laděné Mary (Keaton) a "nevinnému mláděti" Tracy (Mariel Hemingway). Přitom ještě řeší svou bývalou manželku, neurotickou Jill (Meryl Streep), která píše o jejich manželství knihu. Manhattan je už klasickou "dospělou" allenovkou, na jejímž scénáři spolupracoval s Marshallem Brickmanem. 
Woody tu rezignoval na bláznivé gagy, které ještě částečně obsahovala Annie Hallová a zobrazuje typizovaný život newyorského intelektuála a neurotika. Tedy podobu, která díky tomu, že ji většinou hrál sám, mu byla připisována i ve skutečnosti, která jeho filmům nechtěně dodávala "autobiografické" ladění. Manhattan je kromě toho pozoruhodný širokoúhlým formátem a černobílou kamerou, která byla dílem tehdejšího Woodyho dvorního kameramana Gordona Willise. Manhhattan je tak především Woodyho láskyplným vyznáním jeho milovanému New Yorku, což nejlépe dosvědčuje úvodní střihová montáž za zvuků Rhapsody in Blue George Gershwina. 
Pokračování v druhé části.
