On hledá lásku na první pohled, ona touží po lásce na celý život. Jejich sny a přání by se zprvu mohly zdát jako identické, ale neúprosný čas ukazuje, jak moc se v životních hodnotách rozchází. Jak dokazuje film Dereka Cianfranceho, získat si srdce někoho, jehož blízkost vás zasáhne jako blesk, je snazší než udržet si jeho lásku po celý život. Snímek Blue Valentine, jehož název je poctou režisérovu oblíbenému hudebníkovi Tomu Waitsovi (odkazuje k názvu jeho alba), pojednává o mladém manželském páru procházejícím po pár letech společného soužití první velkou krizí. Plešatějící třicátník Dean (Ryan Gosling) jakoby ustrnul v čase – přestože není pochyb o tom, že svou ženu a nevlastní dcerku Frankie miluje, nezdá se, že by kromě nich měl jiný smysl života. I přes své nadání a potenciál (jak tomu říká jeho žena) se živí podřadnými pracemi, jejichž stereotypnost jej čím dál víc utvrzuje v neúměrném pití a povalečském způsobu života. Cindy (Michelle Williams), která měla v dospívání velké plány do budoucna (od vysněného studia medicíny se rozhodla upustit v rámci závažné životní volby), se při pohledu na "zpustlého" Deana těžce vyrovnává s nezastavitelným vyprcháváním jejích citů k němu, jež se postupně transformují v odpor a pohrdání. Na půdorysu dvou dnů je vykresleno jejich manželské soužití, respektive soužení, do něhož nám pomáhají lépe proniknout citlivě vložené retrospektivy konfrontující mrtvý bod jejich vztahu s jeho vášnivým počátkem, kdy oba věřili, že jsou jeden pro druhého ztělesněným ideálem. Ostrý střet dvou prolínajících se časových linií (jenž umocňuje i jejich odlišná vizuální stylizace a užití ne/diegetické hudby) ukazuje životní realitu v rozporu s prvotními ideály zamilovaného páru, jehož touhy sice nejsou úplně naivní, ale nesnadno realizovatelné. Že velká láska vyžaduje velké oběti, pochopí oba již na samém prvopočátku vzájemného vztahu, a jejich dospělé rozhodnutí překonávat společně dobré i zlé se zdá být velice přesvědčivé. Hlavně neskončit jako jejich rodiče, přejí si oba. Při pohledu na ustavičně se hádající matku s otcem mladá Cindy nechápe, kam se vytratila láskyplnost, se kterou do manželství vstupovali. Je to snad její úděl (a obecně úděl každé ženy/muže) ocitnout se v téže situaci? Stejně tak Dean jakoby kráčel ve stopách svého otce – velké hudební nadání utápí v jeho schopnostem podřadném povolání. Vztah, který začal jako ohňostroj vášně, končí ohňostrojem dokola se omílajících hádek. Emocionální výbuchy, které kontinuálně prochází celým narativem, neustávají ani při závěrečné titulkové sekvenci: během písně "Alligator" od Grizzly Bear (jejichž dílem je celý filmový soundtrack) a zvuků bouchajících rachejtlí na nás "prskají" obrazy největší vášně a sepětí mezi ústředním párem, jehož bolestného (byť dost možná dočasného) rozchodu jsme právě byli svědky. Z otevřenosti konce a eventuálního příslibu opětovného sblížení páru v budoucnosti, který se nad ním vznáší, vyplývá Cianfranceho zájem o kladení otázek, spíše než snadnější podávání odpovědí, což mu ve výsledku dodává na věrohodnosti. Dlouhých dvanáct let práce na filmu, behěm kterých nechával jeho myšlenku a styl plně uzrát, se režisérovi vyplatilo. Síla Blue Valentine totiž spočívá ve výborném scénáři, nicméně rovnou měrou se na ní podílí i výtečné herecké výkony, bez nichž by film snadno ztratil na působivosti. Oba herci (Michelle Williams a Ryan Gosling) předvádí svůj standard, kterým je absolutní přesvědčivost plynoucí z totálního ponoření se do role. Obzvlášť Ryan Gosling jakoby svou rolí žil, zejména v těch částech, kdy popouští uzdu svému hudebnímu nadání. Navíc jeho vizuální stylizace do podoby režiséra a spoluscenáristy Dereka Cianfranceho zdůrazňuje autobiografické rysy filmu, ke kterým se tvůrce ostatně přiznal. Proto pokud máte alespoň pro jednoho z ústředních hereckých protagonistů slabost, rozhodně Blue Valentine, kde oba předvádí to nejlepší ze své kariéry, nepřehlédněte jen proto, že do české kinodistribuce si cestu s největší pravděpodobností nenajde.