Režisér Derek Cianfrance předloni oslnil svým syrovým debutem Blue Valentine, v němž nechal Ryana Goslinga a Michelle Williams projít bolestivým vztahovým rozkladem. Realisticky pojatý, na přeskáčku vyprávěný příběh plný deziluze a odloučení, který dokonce v USA vyfasoval rating NC-17 kvůli drastickým sexuálním scénám, ukázal režisérův cit pro pohlcující atmosféru a pečlivé vedení herců. Což jsou atributy, které jsou ještě dále dovedeny v jeho druhém celovečerním snímku The Place Beyond the Pines (u nás poněkud krkolomně přeloženo Za borovicovým hájem, což zní jako název nějaké vesnické komedie), na který jste mohli narazit na letošním Febiofestu, kam dorazil i přesto, že nemá dosud naplánovanou tuzemskou premiéru. Nejde však jen o „další film s Goslingem“ nebo snad „další Drive“, jak může oficiální synopse či neodhadnutelně střižený trailer napovědět. Cianfrance se totiž vydal naprosto nečekanou a velmi ambiciózní cestou do vod, ve kterých se povedlo uspět jen několik málo filmařům. Je opravdu obtížné popsat, v čem tkví ona „ojedinělá kvalita“ snímku, aniž by byly zmíněny zásadní spoilery, které by dost zamávaly s diváckými očekáváními. Z příběhu se tedy dá jen velmi krátce načrtnout, že se jedná o částečně kriminální a rodinné drama s několika hlavními postavami, jež spojuje jedna zásadní událost. Koncept filmu připomínající dramata Alejandra Gonzáleze Iñárritua jako 21 gramů nebo Babel vlastně dost ovlivňuje celkové vyznění filmu, jenž se skládá celkem ze tří žánrově a tematicky různorodých příběhů, jenž se zaobírají vztahem mezi příčinou a následkem. Kauzální propojení tří hlavních segmentů tak dává dohromady epické a mnohovrstevnaté drama odehrávající se napříč několika časovými obdobími, které spojují jak postavy a tak ona událost (jako například bouračka v Amores perros), od níž se odvíjejí nedozírné následky. Scénář, sice nikterak překvapující nebo nedejbože originální, tak plyne intenzivním způsobem hlavně díky precizní režii, která onen další z univerzálních příběhů obohacuje o emocionální působivost a zdrcující tíhu zobrazených činů a z nich pramenících dilemat. Ono vlastně myslet si, že jdete na jednoduchý žánrový příběh o pouťovém motorkáři, který začne vykrádat banky kvůli tomu, aby zabezpečil své dítě, a policajtovi, který se mu v nepravou chvíli připlete do cesty, není vůbec od věci. Kdyby se snímku chopil, dejme tomu, nějaký rutinér, je dost možné, že bychom se velmi pravděpodobně do děje dostali zcela konvenčním způsobem. Rukopis Cianfrance, který uvozuje svůj epos dlouhou scénou bez střihu, kdy kamera následuje záda postavy spolu s jedinečnou skrumáží zvuků dokreslujících prostředí, však od první minuty navozuje specifickou atmosféru, danou jak pečlivou kompozicí záběrů, tak přesně zvolenou hudbou a zvuky, které velmi emotivně doplňují obrazovou stránku a přidávají tak melancholické náladě snímku. Zdánlivě banální scény jsou tak díky nepatrnému důrazu na detaily tudíž obohaceny o nevídanou vnitřní hloubku. V rámci obrazu dochází i k drobnému experimentování, které se však dozajista režisérovi vydařilo. Kamera připevněná na motorce, adrenalinové motořkářské honičky bez hudby či pohlcující jízdy z jeřábu (tzv. crane shoty) jsou jen začátek. Když jsou tyto malé inovátorské prvky navíc podpořeny vyváženým tempem a rytmem vyprávění, není u „borovic“ pochyb, že u nich i během necelých dvou a půl hodin neslezou oči z plátna k hodinkám. S narůstajícími minutami se navíc začne snímek čím dál více vzdalovat od obyčejné žánrovky k mnohem komplexnějšímu dramatu, jehož tíživé události vyznívají díky režijnímu uchopení v opravdu silném světle. Žádná laciná póza nebo nepochopení motivací postav divákem, vše plyne v smysluplném sledu. Z hereckého hlediska jde samozřejmě o naprosto vynikající záležitost. Ryan Gosling v roli malomluvného muže na hraně zákona, jenž se vzmůže pro velké činy, stvořil další archetypální postavu ve své filmografii a jeho přesvědčivý herecký výkon rozechvívá nejen divačky každou minutu, kterou je přítomen na plátně. Ne nadarmo je v mnohým médiích popisován tento, nyní již ikonický, herec jako James Dean současnosti. Nezaostává samozřejmě ani herecká jistota Bradley Cooper, který se vyšvihl z průměrných komedií k talentovanému „všeumělovi“, jenž se dokáže prodat v jakékoliv roli. Zde navíc i ve zdánlivě jednoduché roli poctivého a hrdinného policisty. Dokonce ani ta Eva Mendes zde tentokrát vůbec nevadí. Za borovicovým hájem je dalším krásným připomenutí toho, že osobití filmaři s tvůrčí vizí a smyslem pro vedení příběhu nepotřebují desítky milionů dolarů, aby natočili kvalitní film. Derek Cianfrance po tomto kousku jednoznačně putuje na nejmenovaný seznam nejzajímavějších režisérů a i když jeho kriminální epos možná trošičku tápe ve své závěrečné fázi (klišé jsou bohužel nevyhnutelná), jde stále o strhující dávku kvalitní filmařiny, kde souhra všech složek přidává na silném vyznění příběhu. Ten vás totiž emocionálně rozdrtí možná stejně silně jako Blue Valentine.

Originální trailer filmu Za borovicovým hájem