Když v roce 2000 debutoval na poli celovečerních filmů původem indický režisér
Tarsem Singh psychothrillerem
Cela, tak to byla v jistém směru bomba. Naopak v jiném směru je
Cela naprosto klasickým psychothrillerem jdoucím ve stopách filmů jako
Mlčení jehňátek nebo
Červený drak, kde je v centru zájmu sériový vrah. Vymyká se ale způsobem, jakým ji tvůrce pojal.

V intencích detektivního žánru a psychologického filmu bychom
Celu mohli označit jako solidního, lehce nadprůměrného zástupce. Co ji pozvedá do "božských" výšin, je ale její originálně propracovaná a vizuálně nesmírně působivá stránka. Co tu Singh předvádí na plátně, se vidí málokde a málokdy. Jde o opulentní vizuální, smyslové i smyslné orgie, kde už k dokonalosti chybí jen to, abyste ten film i sami cítili.
Dětská psycholožka, členka vědeckého týmu Catherine Dean (
Jennifer Lopez) zkoumá léčbu katatonických pacientů pomocí speciálního zařízení, které jí umožňuje dostat se do pacientovy mysli. Výsledky v případě chlapce Edwarda jsou však velmi pozvolné a Catherine chybí "hmatatelné důkazy", že její léčba zabírá. Psychopatický zabiják Carl Stargher (
Vincent D'Onofrio) unáší a sadisticky zabíjí mladé ženy tak, že je umístí do skleněné cely, ze které není úniku a kterou pomalu zatopí vodou. Své oběti si přitom natáčí a posléze i speciálně upravuje pro své zvrhlé potřeby. Do pátrání se zapojuje speciální agent FBI Peter Novak (
Vince Vaughn), který má asi 40 hodin na to, aby zachránil osmou potencionální oběť. Jelikož Stargher upadne do katatonického stavu, nezbývá Peterovi než spojit síly s Catherine a vydat se do zločincovy mysli.

Postava úchylného psychopata, pro jehož zvrácené úchylky musíme hledat příčiny v dětství, není ve filmu nic nového. Stargher si může podat ruku se "zubounem" Dolarhydem měnícím se ve Velkého červeného draka nebo s Buffalo Billem stahujícím své oběti z kůže v
Mlčení jehňátek. Je to stejná krevní skupina. Vedle Starghera vypadá Norman Bates z
Psycha jako neškodný zlobivý klouček. Jeho vnitřní svět, který Singh tak originálně a ohromujícím způsobem ztvárnil, je zvráceným světem fantazie bez hranic. Jako kdybychom sledovali zvrácenou a odvrácenou verzi
Nekonečného příběhu, kde fantazie nemizí, ale naopak přibývá.
Singh se ve svých opulentních vizuálních orgiích ve snových sekvencích inspiroval starobylými perskými legendami, religiózními křesťanskými symboly a vůbec východní (nejen indickou) kulturou. Stejně jako vycházel ze své minulosti režiséra videoklipů (
Losing My Religion od R.E.M.) a práce jiných režisérů videoklipů, jako byli například
Mark Romanek (např.
Closer od Nine Inch Nails) nebo
Floria Sigismondi, která režírovala klipy pro Marylina Mansona. Singh čerpal také z děl mnoha umělců dvacátého století, včetně
H.R. Gigera a
Jana Saudka. Tyto sekvence jednoduše berou dech a jsou hlavním důvodem, proč se na
Celu stojí za to podívat, a proč ji lze fascinovaně sledovat i opakovaně.

Na rozdíl od jiných "vyprázdněných" filmů, které mají ohromující formu, je ale
Cela i slušně natočená detektivka s postavami, které nám nejsou lhostejné a se slušně obsazenými "áčkovými" herci. Singh dostal relativně solidní rozpočet (33mil.), takže si mohl dovolit obsadit i takovou superstar, jakou v té době byla zpěvačka a herečka Jennifer Lopez. Detektiva si tu zahrál především komediální herec Vince Vaughn, kterého už ale dva roky předtím obsadil
Gus Van Sant proti jeho zaběhlému typu do remaku
Psycha, a konečně třetí vrchol trojúhelníku tvoří tehdy ideální představitel úchylných pošuků Vincent D´Onofrio, kterého pro tento typ rolí objevil
Stanley Kubrick v
Olověné vestě. Za pochvalu pak stojí, kromě všeho výše uvedeného i hudební složka
Howarda Shorea, která je rovněž inspirována exotickou východní hudbou. Film ovšem stojí především na velkolepé výpravě a práci výtvarníků, kostymérů (
Eiko Ishioka dostala Oscara za
Drákulu) a make-upu, který
Cele přinesl dokonce oscarovou nominaci.
Ačkoliv se
Cela setkala se smíšenými kritickými reakcemi, slavný kritik
Roger Ebert ji označil za jeden z deseti nejlepších filmů let 2000-10.
Cela byla divácky úspěšná, takže těch 33 vložených milionů se producentům nezávislé společnosti New Line Cinema dokonce dvakrát vrátilo. Představuje zvláštní podobu mainstreamového filmu, který spíše vypadá, jako by šlo o artový/klubový snímek. S podobným "syndromem" se Singh ostatně potýkal i u svých následujích filmů
Pád a
Válka bohů.
Cela je ale doteď jeho nejdiváčtějším a zároveň nejlepším filmem.
Originální trailer filmu Cela