Teprve při sledování druhého dílu Bez kalhot divákovi dojde, jak mohl dopadnout první díl, kdyby jej nerežíroval auteur Steven Soderbergh. Ano, i v předchozím případě šlo o revizionistický snímek o pánském striptýzu, chick flick (tzn. film výhradně pro ženské publikum), v němž hrají ústřední role atrakce v podobě striptérských vystoupení.

Za těmito lechtivými čísly se však stále nacházela pozoruhodná významová rovina, která navazovala na jeden z předchozích Soderberghových experimentů Dívka na přání, tentokrát však rozvedena do mnohem mainstreamovějšího podání. Jednalo se tak o uspokojení nejen cílového publika, ale i „náročnějších“ diváků, kteří pod líbivým povrchem dokázali identifikovat typický režisérův rukopis a jeho hru s významy, paralelami a kontrasty, která vyústila v celkem deziluzivní výpověď o cestě za americkým snem.

U podvratného snímku o striptérech v hlavní roli s Channingem Tatumem však stále převažuje jeho zevnějšek, celkem zdařilá promo kampaň do kin tedy přilákala dostatek divaček na to, aby se ze skromného nezávislého dramatu s rozpočtem okolo 8 milionů dolarů stal hit, pro něhož je pokračování samozřejmostí. To nyní přichází o tři roky později, tentokrát ovšem bez autorského dohledu Soderbergha, který u sequelu s podtitulem XXL setrval pouze na pozici kameramana (komu by to ale vadilo, když kreativně zaštiťuje seriál jako Knick: Doktoři bez hranic). Režie se tak ujal zřejmě nejlepší možný zástupce, a to Gregory Jacobs, první asistent režie většiny Soderberghových filmů, u něhož se dalo očekávat, že půjde ve šlépějích svého dlouholetého spolupracovníka.

Sequel však tentokrát dopadl přesně tak, jak slibovala promo kampaň – jako série ledabyle propojených striptýzových vystoupení jakožto hlavních atrakcí filmu. Ještě začátek, kdy sledujeme denní rutinu Mikea, který si po ukončení striptérské kariéry založí firmu na výrobu nábytku, vypadá, že bude opět střídat dvě linie vyprávění a stavět je do vzájemných paralel, jenže následný telefonát od starých přátel přesvědčí o opaku. Mike dostane pozvání se připojit ke své bývalé skupině a rozloučit se se svou kariérou ve velkém stylu. Vydává se tak s ostatními přes celou Ameriku na největší sraz striptérů v Tampě, kde si má zatančit své poslední grandiózní číslo.

Pokud si první díl na chick flick jen hrál, dvojka už je plnohodnotným naplněním tohoto pojmu. Jacobs se spolu se scenáristou Reidem Carolinem vydal cestou odlehčené letní road-movie, v níž se skupina postav musí pomocí různých dopravních prostředků dostat z bodu A do bodu B a na své cestě naráží na spoustu překážek, komplikací a zastávek, kde se vždy odehrává jedna izolovaná epizoda, která funguje jen jako scénka sama o sobě. Tyto pasáže většinou nejprve obsahují špičkování a verbální humor mezi postavami, následně však přejdou v nějakou formu striptýzového vystoupení.

V nich sice humorně vyniknou typizované povahy jednotlivých postav (hromotluk, sladký chlapec, drsňák), nicméně samotná choreografie se většinou soustřeďuje pouze na jednoho tanečníka, respektive striptéra. Což je jasný downgrade oproti prvnímu dílu, který obsahoval pečlivě choreografovaná týmová vystoupení, která tentokrát bohužel ustupují individualismu. Pokud však jednička k daným číslům přistupovala ještě originálně, případně oddalovala jejich „vyvrcholení“ a napínala divačky, dvojka už jde rovnou na věc. Většinou tedy z voyeuristické pozice sledujeme ženskou postavu, jíž daný striptér obšťastňuje nacvičeným tancem.

Ten sám sebe však nereprezentuje jako striptéra, nýbrž „pánského baviče“, případně „léčitele“, jehož úkolem je na několik okamžiků zpříjemnit život vybrané dámy. Zobrazení tohoto aktu ale zabíhá až na hranici karikatury, protože scénář záměrně vybírá ženy nepodléhající běžným standardům krásy, aby pomocí hýčkajících striptérů zdůraznil jejich vnitřní půvab a ukázal, jakou chybu dělají ti, kteří je v životě odmítají nebo přehlížejí. Nastrčené poselství film vybaluje na diváky až příliš explicitně, jako když postava Jady Pinkett Smith, majitelky luxusního striptérského podniku, několikrát hlasitě upozorní na to, že každá žena je královnou, která by měla být svými muži uctívána. Tyto scény se však paradoxně odehrávají v prostředí luxusu, bohatství a v moři dolarových bankovek, jakoby to byla jediná možná cesta jak ven z životní mizérie.

Bez kalhot XXL vlastně nemá ani žádné uzavření nebo žádné ukončení potenciální romantické, potažmo pracovní linie, prostě se jen zhasnou světla, jako když skončí vystoupení a otrávení diváci musí jít domů. Poté vyjde najevo, že pokračování nemělo ani nechtělo být ničím jiným než odlehčeným letním filmem, v němž je nedostatek mozkové kapacity nahrazen touhou po laciném vzrušení. Mise splněna.

Originální trailer filmu Bez kalhot XXL