S Nicolasem Cagem je to v poslední době těžké. Kritici na něm většinou nenechají nit suchou a on sám jim k tomu svým výběrem rolí notně nahrává. Vždy se ale nějakým zázrakem stane, že ať se píše o jeho filmech cokoli, své diváky si najdou a vydělají slušnou sumu peněz. Nikdo neví proč, ale Cage prostě pořád táhne. Ovšem znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu... Přesně tohle se teď stalo snímku Hon na čarodějnice, který za první víkend vydělal v zámoří pouhých jedenáct milionů, což je i při skromném čtyřicetimilionovém rozpočtu zklamání. Jméno režiséra Dominica Seny (60 sekund) sice není žádný tahák, ale ve spojení s Cagem a relativně atraktivní historickou zápletkou se čekal tak nějak koukatelný snímek, ze kterého nebude mnoho lidí nadšených, ale zároveň neurazí. Výsledek je bohužel mnohem horší a aktuální nevlídná čtyři procenta kladných recenzí na Rotten Tomatoes svědčí o mnohém. Cage tu hraje jednoho ze dvou rytířů vracejících se domů z křížových výprav (druhým je Ron Perlman). V jejich rodném městě ale řádí morová epidemie, z jejíhož vyvolání obviňují místní obyvatelé mladou dívku, podle nich čarodějnici. A právě na rytířích je, aby dívku převezli na odlehlé opatství, kde se má podrobit vymítání. K ruce dostanou několik pomocníků a vydávají se na cestu. Jak už to tak ale bývá, nic není, jak se zdá být, a jejich pouť bude hodně náročná a drsná. Nenechte se zmást tím, že distributor přirovnává Hon na čarodějnice ke Jménu růže. Tyhle dva filmy mají společné jen dvě věci: dobu, ve které se odehrávají, a Rona Perlmana. Jinak tu opravdu není nic, co by alespoň vzdáleně výborný Annaudův snímek připomínalo. Režírujícímu Sennovi nejde upřít snaha o vytvoření atmosféry tajemného a zároveň velmi špinavého středověku. Ta se ale míjí účinkem a chvil, kdy si opravdu připadáte jako v této době, je poskrovnu. I již zmiňovaný nízký rozpočet je hodně znát, zejména pak v trikové oblasti. Spousta scén je až nechutně digitálních a je vidět, že ani souhra herců s efekty není úplně přirozená. Mimochodem - na tricích se podílelo i pražské postprodukční studio UPP. Přesto je tu pár scén, které jsou v rámci možností solidně řemeslně zvládnuté a dá se říci, že i napínavé. Těch je ale velmi málo. A zastavme se ještě u hereckých výkonů. Z celého ansámblu zaujme snad jen Ron Perlman, který postavu svého rytíře obdařil velkým charismatem, což je vzhledem k faktu, že v podstatě není co hrát, obdivuhodné. Cage je toporný a absolutně nepřesvědčivý a jeho hrdina je po většinu snímku otravný. Navíc se ještě pokouší o hlášky, což se nedaří, a celé to vyznívá naprosto směšně. Vkrádá se tak otázka, proč byl vůbec do role obsazen. Ostatním hercům budiž útěchou to, že s tímhle scénářem to asi lépe zahrát nešlo. Ještě upozorňuji, že účast Christophera Leeho se počítá na vteřiny a je dost dobře možné, že si ho vůbec nevšimnete. Smutné je i to, že postavy jsou zcela bez života a nepřirostou vám k srdci, tudíž vám bude úplně jedno, kdo nakonec zemře a kdo se vrátí domů. Celý příběh je značně předvídatelný, tudíž když se vám zdá, že to s tou čarodějnicí bude trošku jinak, spolehněte se, že bude. Uprostřed filmu se ještě ke všemu začne příliš povídat a řešit otázka dobra, zla a toho, co vlastně Bůh chtěl a jak se k víře stavět. Je to zbytečné, nudné a nevěrohodné. Zoufale tragické je i závěrečné "odhalení", které je očekávané a navíc hloupé. Jediné, co v něm překvapí, je jeho absolutní tupost. Hon na čarodějnice zkrátka patří do skupiny těch filmů, které jsou vyloženě špatné, ale bohužel ne směšné. Bere se až moc vážně, což je ke škodě všech. Sledovat ho je nuda, ke konci až utrpení. Naštěstí to pochopili i diváci a tentokrát to Cageovi a spol spočítali.