Lucy je návratem k Brutální Nikitě, protože do centra vyprávění staví vysoce výkonou akční ženskou hrdinku.Tím ale veškerá - už tak povrchní - podobnost končí, protože nejde o vycvičenou vražedkyni, ale o ženu nadopovanou drogou, která jí umožňuje používat víc než deset procent mozku, což z ní dělá něco jako superženu, po které najednou jde spousta lidí. Těžko říct, jestli Lucy bude plnohodnotnou nástupkyní Brutální Nikity. Přece jenom se Bessonova stylistická výbojnost stala normou. Francouzský filmař byl spolu s několika dalšími (např. Léosem Caraxem) řazen k proudu tzv. francouzského neobaroka (či také cinema du look). Trend nebyl spojen manifestem filmařů, jednalo se pouze o označení filmových kritiků.
A co znamenalo? Především důraz na styl namísto vyprávění, což nebylo nutně myšleno pejorativně, protože se uznávalo, že i styl může být svébytným vyjadřovacím prostředkem, který je nositelem významů. "Neobarokní" filmaři často užívali styl reklam a videoklipů, přičemž často sebeuvědoměle pracovali s populárními žánrovými vzorci (romance, thrilleru, akce) a reflektovali umění. V tomto ohledu se jeden popis Lucy jakožto kombinace bessonovské akce a malickovské konteplace nezdá až tak mimo. 











