Romantická dramata patří k divácky nejvděčnějším žánrům. Zamilované dvojice se k nim často uchylují, když zvolí (nejen) kino k místu svého setkání. Většinou jde totiž o víceméně nekonfliktní filmy, které možná mužskou část publika nudí, ale tu ženskou málokdy zklamou. Jak je tomu u nejnovější Nekonečné lásky?

Tu prožívají dobře vychovaná Jade pocházející z bohaté a zajištěné rodiny, pro níž jde navíc o první podobné vzplanutí, a David, který za sebou už má jeden konflikt se zákonem a pracuje v otcově autodílně. Ti dva spolu sice chodili do třídy celou střední školu, jenže jí umřel bratr, tudíž se uzavřela sama do sebe a ve společnosti se prakticky neukazovala. Až na slavnostním vyhlášení maturit přeskočila jiskra, a to pořádná. Najednou bez sebe nemůžou být a oba jsou pro svůj vztah ochotni spálit všechny mosty. Je logické, že existují lidé, kterým se to nelíbí a udělají vše pro to, aby je rozeštvali.

Pokud se vám zdá, že Nekonečná láska je předvídatelná už ze své synopse, tak se nepletete. U podobného žánru na druhou stranu nic moc originálního čekat nelze a jde spíš o to, jak je vše podané a naservírované. A tady nastává kámen úrazu, protože režisérka a spoluscenáristka Shana Feste za celou dobu nenabídne nic, co bychom neviděli už jinde a mnohdy i lépe.

První problém je se samotným příběhem, který je adaptací stejnojmenného románu Scotta Spencera (a prý i remakem filmu z počátku osmdesátých let), jenže už po přečtení obsahu knihy vám dojde, že děj bude asi hodně upravený a zjednodušený. A je pravda, že od počátku jsou charaktery jasně dané a nějakou jejich psychologickou hloubku rozhodně nečekejte. I z toho důvodu se musí po většinu stopáže chovat prvoplánově a mnohdy i nelogicky.

To by snad ani tak nevadilo, kdyby to celé nebyla tak ukrutná nuda. Feste nedokáže snímek čímkoli oživit a dodat mu to správné tempo a spád. Její režie prakticky sestává jen ze skládání jedné předvídatelné scény za druhou bez jakékoli přidané hodnoty. Velmi brzy tak odhadnete, co se bude dít dál a nejednou se podíváte na hodinky, kolik tomu ještě chybí do konce. Nic zkrátka nevytrhne z letargie, která většinu publika zřejmě přepadne.

Rádoby atraktivní, ale ve výsledku kýčovité obrazy se brzy okoukají, tuctová hudba po chvíli splyne se stovkami dalších, standardně a neinvečně použité zpomalovačky vyznívají spíš směšně, dialogy šustí papírem a působí dost lacině a všechno je to prostě strašně naivní a klišovité. A nic na tom nemění ani evidentní tvůrčí zápal do tématu.

Ve snesitelné úrovni film udržuje jen a pouze obsazení, které není nijak hvězdné, ale velmi solidní. Alex Pettyfer je rozhodně sympatický a evidentně se snaží, jenže nemá moc co hrát, takže jeho snaha se chvílemi míjí s účinkem. Oproti němu Gabriella Wilde je dost nevýrazná a místy toporná, navíc střídá jen maximálně tři výrazy a vše se pokouší uhrát svou roztomilostí, což se ale ne vždy daří. Nejlepší tak jsou oba otcové v podání Roberta Patricka, jenž je tu ale zoufale málo, a Bruce Greenwooda, který pro změnu získal tu nejméně sympatickou roli, ale udělal s ní, co šlo.

Nekonečná láska víc než co jiného vypadá tak, jako by byla natáčena pro ty, kteří svou první opravdovou lásku ještě neprožili a dokážou věřit tomu, že právě ta může být navždy a překoná všechna trápení. Její naivita je totiž chvílemi do očí bijící a natolik viditelná, že ji prostě nelze ignorovat. Doporučit se tak snad dá jen těm, kteří by u něčeho podobného chtěli společně trávit své úplně první rande. Ostatní nechť raději sáhnou po osvědčených značkách.

Oficiální trailer filmu Nekonečná láska / Endless Love