Fargo, za které získali Oscara za scénář, se Joel a Ethan Coenovi zapsali do širšího diváckého povědomí. Přispěla k tomu i kontroverze ohledně toho, že zcela vyfabulovaný příběh byl prezentován jako ten, který je natočen podle skutečné události. Některé scény, jako je ta se zbavováním se těla za pomocí řezačky dříví, se staly součástí popkultury, protože byly přebírány, parafrázovány i parodovány v jiných filmech.Obavy, že televizní předělávka se ani zdaleka nemůže originálu přiblížit, byly na místě. A to i přesto, že oba bratři stojící za původním snímkem na desetidílný seriál dohlíží z pozice výkonných producentů. Ani obsazení Billyho Boba Thorntona, který si u Coenů zahrál ve screwball komedii Nesnesitelná krutost a v neonoiru Muž, který nebyl, fanoušky neuklidnilo. Až první upoutávka vzbudila naději, že nepůjde o pouhé parazitování na značce, nýbrž o vystižení absurdní poetiky původního díla, akorát uzpůsobené desetihodinovému seriálovému formátu.
Nasvědčoval tomu i dlouhodobější trend, kdy nejenom kabelové stanice se snaží diváka oslovit tzv. "quality TV" seriály, které můžou přebíráním postupů z uměleckých počinů (nejednoznačnost ve vyústění, morální ambivalence) a svou vypravěčskou komplexností a psychologickou drobnokresbou postav čelit kinofilmům. A prequely/remaky/sequely/spin-off jsou poslední dobou v oblibě, stačí jako příklad zmínit Hannibala a Bates Motel (oba jsou v druhé polovině druhé sezóny), Od soumraku do úsvitu (po třetí epizodě ohlášena druhá série) a připravované Rosemary má děťátko... a plánuje se i Truman Show a 12 opic. Jak si v této konkurenci stojí Fargo? A nebudou tzv. "fargovci" (tj. fandové preferující z celé filmografie bří Coenů právě tuto vyprávěnku o ne zcela povedeném únosu) po zhlédnutí pilotu hromadně skákat do drtiček na dřevo? Na první otázku je snadná odpověď: lépe než zmíněné, pouze s výjimkou Hannibala (na obou je obdivuhodná odvaha odchýlit se od kánonu daného "předlohou", ale kulinářské psychologické drama je lepší svým příklonem k vyprávění uměleckého filmu). U druhé otázky je to s jejím zodpovězením horší, protože alespoň pilotní díl koresponduje s coenovskou poetikou, ovšem...
Co je míněno "coenovskou poetikou"? Lidé, kteří od dvou rodáků z Minnesoty zhlédli téměř vše s výjimkou několika Akademií ceněných titulů (Muž, který nebyl, Tahle země není pro starý, Seriózní muž, Opravdová kuráž, V nitru Llewyna Davise), by ji mohli shrnout nějak takto: "Intelektuálně introvertní jedinci přichází do styku s mentálně mrzkými individui a celé je to ohromná zábava, protože se v rychlém tempu rozjede příčinně provázaná série souhry nešťastných událostí, jimž na vtipnosti přidává i zdánlivě vážnější žánr (neonoir, útěkářské drama, gangsterka, thriller)." Naopak ti, kteří viděli pouze v závorce uvedené, převážně melancholické snímky, by nesouhlasili a nejspíš by zmiňovali pomalejší tempo, velkou roli náhod, výskyt obtížně definovatelné ústřední postavy (je tragická?, je komická?, je tragikomická?) a nejednoznačnost. Pilot seriálového Farga je právě ozvláštňující tím, že oba coenovské přístupy spojuje do jednoho soudržného celku, jenž nejvíc potěší ty, kteří mají filmografii bratří nakoukanou horem spodem. U ostatních to bude obtížnější, protože kdo preferuje onu odlehčenější linii, ten/ta bude mít problém s vážnějšími - téměř existenciálními - pasážemi. A kdo dává přednost právě těm, nejspíš si bude oprávněně stěžovat na potřebu souhru zdánlivě nešťastných události příčinně provázat (za vším stojí nájemný zabiják!) a vše dovysvětlit (závěrečný monolog je výborně napsaný i zahraný, scéna má díky zvolené velikosti rámování i svícení nemalou atmosféru, ale zneklidňuje existencí dané postavy, nikoliv existenciální nejednoznačností okamžiku).
Po pilotu je navíc velmi těžké soudit, protože nám prozatím uniká celek. Vraťme se na chvíli ke srovnání se seriály z nedávné doby, které také vycházely ze známé filmové předlohy. U Hannibala či Od soumraku do úsvitu víme (za předpokladu, že jsme viděli filmy, případně četli knihy), že bude universum pouze rozšířeno, ale nedojde k zásadnímu odchýlení se od tzv. "uzlových bodů" (bratři musí jako rukojmí vzít pámbíčkářskou rodinu a dorazit do upírského baru - bordelu; musí se přijít na to, že elegán s kulinářskými schopnostmi je psychopatickým kanibalem). U Farga nám koncept zůstává prozatím utajen, protože netušíme, jestli se k dobře obsazeným a výborně zahraným postavám ještě vrátíme, nebo se s každým dalším dílem přesuneme do jiného Ubožákova, do kterého zavítá Thorntonův démonický anděl strážný spojující jednotlivé epizody. V případě příklonu k druhé variantě by hrozilo, že by se narativní model, odlišný od celovečerního snímku, mohl záhy vyčerpat, protože vyprávění s paralelními protagonisty by vzhledem k jejich typizaci bylo příliš předvídatelné a divácky nezáživné.
Na definitivní zhodnocení si víc než u kteréhokoliv jiného pořadu z poslední doby bude třeba počkat po odvysílání celého seriálu/série. Co se u pilotu jeví jako ozvláštňující (střet dvou různých poetik), se může příště přiklonit k jedné z nich a tím vyselektovat diváky. Stanici FX ale patří uznání za to, že v rámci quality TV pouze neexpanduje již existující fikci, ale že se odvážně drží poetiky spojované s nezávislou scénou kinematografie a dovoluje se odklonit od kánonu. Jestli mají pravdu a druzí se mýlí (jak stojí na plakátu ve sklepení), se ukáže již zítra, kdy má premiéru epizoda s pořadovým číslem dvě.
