"Anatomií scény" se nemyslí nic jiného, než promo klip, ke kterému je připojen audiokomentář tvůrce. V případě The Raid 2: Berandal jde o část akční sekvence z baru, ke které své postřehy namluvil režisér a scenárista prvního i druhého dílu indonéské kultovky Gareth Evans. A jeho povídání je - pro analytičtěji uvažujícího diváka, který se zaměřuje na styl - možná i zajímavější než samotná dvouminutová akce. Nejzajímavější na Evansově povídání je jeho přiznání, že se co do způsobu snímání a choreografie akce chtěl vědomě odlišit od toho, co považuje za normu v současném americkém akčním filmu, který dominuje i celosvětově. Jinými slovy říká, že zvolil umělecky (tj. ty, které na sebe strhávají pozornost na úkor ostatních) a kompozičně (tj. ty, které napomáhají vyprávění, tvorbě časoprostorových vztahů apod.) motivované stylistické postupy na místo těch realistických. Rozhodl se hitmana umístit do prázdného nočního klubu, který předtím ustanovil jako hlučné místo plné lidí, a vypnout i hudbu, aby vynikl kontrast a naznačil, že se chystá přepadení.
Hovoří také o tom, že upřednostnil vzdálenější rámování u kontaktnějších soubojů, a to ze dvou důvodů. Jednak proto, aby divákovi napomohl v zorientování se v prostoru, protože choreografie akce využívá celou místnost. A jednak z toho důvodu, aby snímek odlišil od konvencí převládajících v Hollywoodu, kde je mnohdy problém se zorientovat co do prostorových vztahů a akcentuje se bližší rámování s detailnějšími záběry. Na "Anatomii scény" se můžete podívat níže:
