Udílení Oscarů za loňský rok už je skoro měsíc za námi a našimi kiny prošla většina nominovaných i oceněných snímků. Jako jeden z posledních si odbude tuzemskou premiéru cenou za scénář ověnčené romantické drama s prvky sci-fi Ona. (Do počtu tak vlastně chybí už jen roadmovie Nebraska, jehož oficiální uvedení na našem území zatím bohužel v plánu není.) Jde opravdu o natolik dobrý film a silný příběh, že si veškeré ceny zaslouží?

Snímek se odehrává v blíže nespecifikované budoucnosti a jeho hlavním hrdinou je nesmělý Theodore, který se živí tím, že na zakázku píše dojemné a osobní dopisy pro druhé. Ačkoli má v sobě kus básníka a jeho texty dojímají snad všechny, kteří s nimi přijdou do kontaktu, on sám v současné době prochází rozvodem s ženou, s níž se zná už od dětství a stále ji má rád. I proto se finálnímu podpisu papírů brání a záměrně ho oddaluje. Jednoho dne si však víceméně náhodou nainstaluje do svého telefonu nový operační systém, který na něho promlouvá ženským hlasem, jenž se představí jako Samantha.

I když je to velmi nepravděpodobné, Theodor si brzy uvědomí, že ona Samantha mu rozumí a pomáhá mu s řešením mnoha zdánlivě složitých situací a problémů. Netrvá moc dlouho a muž se do systému zamiluje a prožívá s ním vše, co by prožíval s milovanou osobou (vyjma fyzického kontaktu). Samantha mu jeho lásku opětuje a dodává jeho životu nový smysl. Jenže může romance mezi člověkem a strojem fungovat dlouhodobě?

Když si přečtete ústřední zápletku, možná se malinko zděsíte. Mladý muž randí se svým telefonem a já s tím mám ztrácet čas? Vězte, nebo ne, jakkoli šíleně to celé zní, Ona (se skloňováním tohoto názvu si ještě užijeme :-)) opravdu patří k tomu nejlepšímu, co v loňském roce napříč žánry vzniklo. Režisér a scenárista Spike Jonze, který tu mimochodem scenáristicky debutoval a hned z toho byl Oscar, si totiž dal záležet na každé složce a film si "vypiplal" do nejmenšího detailu.

Prvním, co zaujme, je fantastická, ale zcela záměrně takřka nepostřehnutelná futuristická výprava celého snímku. Jonze vše stylizoval tak, že ačkoli není přesně řečeno, kdy se vše odehrává, nemáte problém uvěřit, že sledovaná budoucnost je velmi blízká. Ať už mluvíme o celkovém designu Theodorovy kanceláře a pracoviště (včetně proskleného výtahu), o kostýmech, v nichž se všichni objevují nebo o domácnostech, kde žijí, vše působí věrohodně a realisticky.

Zároveň však nic z toho není dominantní a je to tu jen proto, aby to dotvářelo celkovou atmosféru světa, v němž k sobě lidé mají dál a dál a uchylují se k různým náhražkám společenských kontaktů, které jsou velmi vážně narušeny. Hlavní je tu velice silný příběh, který si diváka získá prakticky od úvodních minut a až do závěrečného rozuzlení ho nepustí.

Tvůrce si citlivě a zkušeně vede publikum, tam kde ho chce mít a neuchyluje se přitom k žádným laciným berličkám nebo prvoplánovým momentům. Je moc příjemné, že na Theodora nahlíží společnost i poté, co otevřeně přizná, že miluje operační systém, zcela normálně. Dovedu si představit, kolik křečovitých humorných situací by z podobných momentů, "vytěžila" většina režisérů. Ne však Jonze. Nechá svého hrdinu klidně absolvovat tz. dvojité rande s kolegou z práce a jeho novou (živou) přítelkyní, aniž by fakt, že se jdou bavit ve třech, byl jakkoli směšný nebo nepatřičný.

Jako částečný protiklad Theodora autor přichází s jeho kamarádkou Amy, jež se rozhodla ukončit dlouholetý svazující vztah a vykročit vstříc svobodě. Ani ona se na svého kamaráda nedívá po jeho přiznání skrz prsty a naopak zjistí, že si sama rozumí se svým novým operačním systémem.

Výsledek by nebyl úplně dokonalý bez prvotřídních hereckých výkonů. Joaquin Phoenix, který nesleze z plátna, je famózní a excelentní a také civilní, čímž se s ním může každý ztotožnit. I pro něj platí, že si nekrade film pro sebe, ale slouží celku. Takže mluvit v tomto případě o tzv. hereckém koncertu je trošku mimo. Zvláštní uznání zaslouží Scarlett Johansson, jež se sice neobjeví ani na vteřinu, všechno ale uhraje svým sexy chraplavým hlasem a její virtuální Samantha se stává samostatnou postavou. Navíc absolutně nemáte problém Theodorovi věřit, proč se vlastně zamiloval a "co na ní vidí". Taktéž Amy Adams a Rooney Mara jsou perfektní, ačkoli už nemají tolik prostoru, do celkového konceptu ale výtečně zapadají.

A i když je celkové ladění filmu hodně barevné, jeho atmosféra je melancholická a s blížícím se koncem také dost depresivní. Dlouho se mi nestalo, abych po doběhnutí závěrečných titulků pociťoval takový smutek a prázdnotu jako v tomto případě. Pokud tedy na Ni půjdete sami, připravte se, že vám nebude moc veselo. Vezmete-li s sebou partnera, či partnerku, nejspíš si ji / ho budete více vážit. I v tom je tenhle film nádherný.

Český trailer filmu Ona / Her