Stává se to i u nás . Stačí chvíle nepozornosti či hlouposti a neřízené vozidlo ohrožuje životy všech, co se mu připletou do cesty. S podobnou zápletkou jako např. Končalovského Splašený vlak přichází i aktuální stomilionový film Tonyho Scotta. Naši hrdinové tentokrát musejí zastavit nezvladatelný stroj s toxickým nákladem ohrožující statisícové město. Ne zrovna originální látka má svůj základ ve skutečné události z roku 2001, jen těch efektních výbuchů a létajících aut tam bylo asi méně. Filmografie Tonyho, ale vlastně obou bratrů Scottových, je značně nevyrovnaná. Předchozí snímek Únos vlaku 1 2 3 mě upřímně otrávil svou tupostí, takže dalšího dobrodružství na kolejích jsem se trochu obával. Velmi pozitivní ohlasy zámořské kritiky (86% procent pozitivních recenzí na Rotten Tomatoes) sice slibovaly nejlepší Tonyho film za dlouhou dobu, ale trailer lákal na kanonádu klišé a Scottovo typické obrazové čarování. Nic nového. A nic nového jsme také nedostali ani ve filmu samotném, ale je příjemným překvapením, jak obstojně tahle rzí prolezlá filmová mašina šlape. O to víc zamrzí, že se nový Scottův snímek nedostane do našich kin. Velké plátno by mu rozhodně slušelo. Největší síla Unstoppable je v jeho béčkové jednoduchosti a přímočarosti. Karty jsou rozdány rychle, klišé typu hrdina prožívající manželskou krizi, která se vyřeší tím, že zachrání svět, v tomto případě jen město, prostě k žánru patří. Stejně tak počáteční averze obou nových parťáků. Washington (ve své páté spolupráci s režisérem) představuje sympatického zkušeného profíka a jede celý film na autopilota, což nemusí být nutně kritika. Stačí, že tam je. Chris Pine (kapitán Kirk v novém Star Treku) si musel k důvěryhodnosti svého hrdiny z lidu pořídit pořádné strniště a je to taky sympaťák, stejně jako Rosario Dawson, jistící naši dvojici mašinfírů z kanceláře. Snímek bude nejčastěji vyvolávat asociace s jiným dopraváckým akčňákem - De Bontovou Nebezpečnou rychlostí. Nestane se nejspíš stejnou klasikou, ale nabízí podobně dynamický a adrenalinový zážitek. Jakmile se totiž osudný vlak rozjede, nabírá stejně jako snímek ďábelské tempo, které vám dovolí povznést se nad tisíckrát viděné dějové zvraty a přehnaně efektní momenty. Scott nepředvádí vůbec nic nového, ale jeho typický režijní styl, zahrnující kromě stále stejných filtrů neustále někde kroužící nebo poletující kameru, rychlé zoomování a samozřejmě kulometný střih (byť mnohem uklidněnější než třeba v kultovním Dominu) se s materiálem potkává takřka geniálně. V době sterilních "počítačových" filmů je velmi příjemné zase cítit "fyzickou" akci, onen reklamní "milion tun oceli" v pohybu. Stejně jako hrdinové je i Scottův snímek sympaticky "přízemní", bez jakýchkoliv jiných ambicí než vás na hodinu a půl (ideální stopáž mimochodem, nevím, proč se jí tvůrci častěji nedrží) vytrhnout z reality, napínat vám nervy k prasknutí a zvedat vás z křesla. Když o tom tak přemýšlím, povedlo se mu toho vlastně hodně. Dobrá práce, Tony!