Všichni už jsou v USA. Filmy, herci, režiséři. Už i Park Chan-wook má na kontě svůj první anglicky mluvený a v Americe upečený film (hodně zajímavé Stokerovy) a jeho nejprovařenější snímek poslušně hlásí, že byl "zrymejkován" na půdě Spojených států. Na svědomí ho má Spike Lee, v jehož filmografii vyčnívá především 25. hodina v závěsu se Spojencem. Nechybí mu talent, nechybějí mu ambice a nechybi mu ani láska k předloze.

Třetí z výše zmíněných položek je rozhodně největší devízou jeho verze. Z amerického Oldboye je jasně cítit láska k látce a velký zápal, které ovšem nikdy nepřekračují mez silné adorace Parkova originálu. Lee je fanoušek a k filmu přistupuje jako fanoušek. Dělá ústupky americkému publiku, dělá ústupky americkému prostředí, ale jinak se rozhodně snaží, aby původní film nikterak nezostudil. Popravdě řečeno zasluhuje nemalý plácanec po zádech za to, co v prudérním americkém prostředí dokázal z remaku vykřesat.

Kulturní propast mezi USA a Koreou je, no, ehm, propastná. Kdo zná filmy Chan-Wook Parka, ví, že se s ničím nepáře. Konvence, předsudky a především tabu si dává k večeři a při realizaci svých příběhů se neohlíží vůbec na nic. Ne že by mu šlo o to, aby v jeho filmech samoúčelně cákaly hektolitry krve a zvěrsto se vršilo na zvěrstvo, ne, jeho příběhy a konstrukce jsou rafinované a vyžadují dávku morální tolerance a silnější žaludek. Což se ale v USA rovná finanční sebevraždě.

Leeho remake taky proto neměl nikterak objemný budget (na dnešní dobu velmi střízlivých 30 milionů dolarů) a nesvázán tíživým komerčním potenciálem se pouští do tarantinovsky explicitního násilí, čímž rázně umlčí všechny pochybovače. Na některých místech sice trochu ubírá, ale zkoušku odvahy skládá úspěšně. Josh Brolin úročí každou svou drsňácky strohou obličejovou vrásku a s ničím se nepáře, nezaostává ale ani v osobnějších momentech, především v úvodní pasáži ve vězení. Co ovšem působí lehké zklamání, je očekávaná "kladívková scéna", jíž musíte vzdát obdiv za dlouhou kompozici bez střihu, to je nicméně zdaněno prvkem nezdravé prkennosti, kterou trpí jak Brolin, tak banda jeho protivníků. Choreografii sice údajně trénoval dost intenzivně, na výsledku to ale není dvakrát poznat.

Nemilá skutečnost je, že na téhle vlně rozpačitosti se veze většina scén amerického Oldboye. Lee vážně neselhává ani jako režisér ani jako vyznavač originálu, jen steží se mu ale daří do filmu propašovat větší dávku lidského náboje nebo akce. Dvojka Brolin-Olsen je skvělá, ale míra jejich chemické reaktivity by v tabulkách skončila někde hodně nízko. Schází tomu ta asijská přepálenost, intenzivní hraní a tendence dovádět zvraty do krajností. I když Lee zachovává co nejvíc původních vyhraněných prvků, jeho Oldboy je mnohem mírnější a chladnější než ten korejský a svým způsobem i o něco smířlivější.

Nejvíc je to znát na konci, který dostal ze všech pasáží nejmarkantnější glukózovou injekci. V rámci obecného amerického pojetí funguje tak akorát, nervové zhroucení vás ale nečeká, částečně i proto, že ke konci nám ústřední soupeřící duo poněkud dřevnatí. Nikdo se nefláká, nikdo to nekazí, ale vyvrcholení nepřichází s tím zdrcujícím účinkem, jaký mělo u Parka. Dost těžko říct, jestli je to trochu nekonzistentním vyprávěním, které charaktery vykresluje spíš zběžně, nebo prostě schází X faktor, pravda je taková, že korejské mety prostě zůstaly nepokořeny.

Bylo by ale zcestné jen donekonečna porovnávat remake s originálem. V tomhle případě sice rozhodně platí, že Parkův film má o dost větší grády, Lee ale ve výsledku nepředvádí špatnou podívanou. Jeho verze je s ohledem na současné americké trendy pořád hodně svěžím počinem a pro sortu lidí, která nehoví asijským kulisám a filmařskému stylu, může být skvělým způsobem, jak ochutnat něco z tamější exotické kuchyně, ty zvídavější k ní pak třeba nenápadně dovede. A to se počítá.

Český trailer filmu Oldboy