Pokud si chcete tradičně spíše hektické než poklidné vánoční svátky užít jakožto filmoví diváci, zapomeňte na program komerčních televizí a raději zapátrejte mezi nestárnoucími americkými klasikami, protože když Vánoce, tak jedině s klasickým Hollywoodem. Tady je jeden ze zaručených tipů na okouzlující a důvtipnou romantickou komedii. V dějinách klasického Hollywoodu vznikla řada pozoruhodných a v našich končinách ignorantsky opomíjených filmů s vánoční tematikou (pro ty, co by měli zájem si v tomto okruhu rozšířit obzory, doporučuji tento komentovaný výběr). V roce 1947 shodou okolností vznikly dva snímky, které do centra dění postavily nadpřirozenou postavu přicházející konat zázraky. Výstižně pojmenovaný Zázrak v New Yorku režiséra George Seatona představil postavu skutečného Santa Clause, kterého jeho okolí považuje za blázna, a romantické drama The Bishop’s Wife v režii Henryho Kostera uvedlo na scénu dobrosrdečného anděla, jenž byl seslán z nebe, aby pomáhal potřebným. Existoval tehdy snad herec, který by mohl být pro tuto roli ideálnější, než věčně šarmantní Cary Grant..? Grant byl bez pochyb jedním z nejobsazovanějších herců v rámci žánru romantických a ztřeštěných komedií. Přestože za své herecké umění nebyl nikdy patřičně doceněn (američtí akademikové jej nikdy neocenili prestižním Oscarem, teprve až v roce 1970 mu udělili toho „čestného“) a spíše stál ve stínu svého věčného rivala Gary Coopera, platil a dodnes platí za jednoho z nejtalentovanější komediálních herců své doby. V tomto snímku opět uchvacuje kouzlem své osobnosti každého, komu přijde do cesty – tedy až na utrápeného episkopalistického biskupa Henryho Broughama (David Niven), jemuž má primárně pomáhat s realizací stavby jeho vysněné katedrály, a jehož důvěru se mu příliš nedaří získat. Zprvu se totiž zdá, že Dudley svou přítomností v konečném důsledku více věcí pokazí, než napraví: Henryho manželka Julia (Loretta Young) se věčně zaneprázdněnému manželovi čím dál více vzdaluje, stejně tak jako jejich malá dcerka. Obě si sympatického a pozorného anděla velice oblíbí, neboť oběma věnuje čas, který na ně Henry nemá. A když se osamělá Julia s Dudleym sbližuje možná víc, než je zdrávo, vrcholí vztahy všech přítomných v očekávatelnou krizi. Kosterův snímek byl natočen podle literární předlohy Roberta Nathana, jehož patrně nejúspěšnější román Portrait of Jennie byl zfilmován o rok později. Opět romantická fantasy s opět náboženským podtextem pojednává o chudém newyorském malíři (Joseph Cotten), který naváže přátelství se záhadnou dívkou (Jennifer Jones). The Bishop’s Wife má poměrně zajímavou historii vzniku: Cary Grant měl původně hrát kněze a David Niven anděla, stejně tak byl původně jako režisér snímku angažován William A. Seiter. Po neshodách s producentem Samuelem Goldwynen byl ovšem nahrazen Henry Kosterem, dnes známým především díky působivé rodinné komedii Harvey s Jamesem Stewartem jakožto bláznivým strýčkem, jehož nejlepším přítelem je neviditelný obrovský bílý králík (a kterou se evidentně inspiroval Richard Kelly při tvorbě Donnieho Darka). Koster se rozhodl role mužských hereckých představitelů prohodit a stejně tak byla nakonec přeobsazena i role Julie, jíž původně měla ztvárnit Teresa Wright. Na konečném tvaru snímku se jako scenáristé částečně podíleli i Billy Wilder a Charles Brackett, kteří po neúspěšné zkušební projekci pár scén poupravili. Přesto však jejich jména v titulcích absentují. Snímku vévodí tehdejší velké hollywoodské herecké hvězdy. Cary Grant v druhé polovině čtyřicátých let natočil řadu úspěšných filmů a spolupracoval s významnými režiséry, jako byli Frank Capra, Alfred Hitchcock, Howard Hawks, Michael Curtiz nebo H. C. Potter. David Niven natočil rok před The Bishop’s Wife romantickou fantasy Otázka života a smrti v režii významné tvůrčí dvojice z Británie Emerica Pressburgera a Michaela Powella, která se odehrávala v podobném duchu jako Kosterův snímek: Nivenův vojenský pilot se po vážné letecké havárii účastní nebeského soudu, kde se všechny přítomné snaží přesvědčit o svém nároku na život. Rovněž Loretta Young byla v polovině čtyřicátých let na vrcholu herecké kariéry – v roce 1946 úspěšně ztvárnila jednu z hlavních rolí v Cizinci Orsona Wellese a ve stejném roce, kdy natočila The Bishop’s Wife, získala Oscara za roli v komedii H. C. Pottera Farmářova dcera.

O úspěšnosti Kosterova snímku, který byl nominován na 5 Oscarů, svědčí skutečnost, že v polovině devadesátých let vznikl (byť ne příliš povedený) remake. Pod názvem Kazatelova žena jej v roce 1996 natočila americká herečka, producentka a režisérka Penny Marshall (Velký, Čas probuzení nebo Velké vítězství). Do hlavních rolí obsadila černošské herce – anděla Dudleyho ztělesnil Denzel Washington, reverenda Henryho Courtney B. Vance a jeho manželku Julii tehdejší hvězdu hudební scény Whitney Houston, řada jejíchž písní ve filmu zazněla.