Začátkem října tohoto roku si celý svět připomněl nedožité 70. narozeniny legendárního britského hudebníka, umělce a mírového aktivisty Johna Lennona. Osmého prosince tomu bude již třicet let, co jej před jeho bytem v New Yorku zastřelil Mark David Chapman. Letos se tak Lennonově osobnosti dostává velká pozornost, obzvlášť, když si uvědomíme, že je tomu zároveň čtyřicet let od rozpadu Beatles. Po celém světe na podzim probíhaly nejrůznější akce připomínající výročí spojená s touto výraznou personou a podobně, byť v razantně menší míře, tomu bylo i u nás: v Praze je od června k vidění výstava s názvem Beatlemanie a během uplynulého víkendu (od 3. do 5. prosince) na Johna Lennona zavzpomínali i návštěvníci patnáctého Semináře britského filmu, který byl z velké míry věnován právě jemu. Program uherskohradišťské přehlídky představil Lennonovy herecké a experimentální režijní projekty a zároveň řadu jemu věnovaných biografických hraných snímků a dokumentů, mezi nimiž nechyběl ani nejnovější dokumentární film LennonNYC, jenž se mezi přítomnými diváky dočkal velice příznivé odezvy. Vznikl v rámci televizní série American Masters, která má ve Spojených státech dlouhou tradici – významné osobnosti, jež zásadním způsobem ovlivnily americkou kulturu, představuje již od poloviny osmdesátých let. Tvůrcem bezmála dvouhodinového dokumentu, který vyčerpávajícím způsobem portrétuje osudy Johna Lennona v Americe sedmdesátých let, je Michael Epstein, režisér úspěšných televizních projektů o zásadních snímcích filmové historie Bitva o Občana Kanea (The Battle Over Citizen Kane, 1994) nebo Final-Cut: The Making and Unmaking of Heaven's Gate (2004). Přímo pro sérii American Masters natočil další vysoce hodnocené dokumenty o Alfredu Hitchcockovi a Davidu O. Selznickovi (Hitchcock, Selznick and the End of Hollywood, 1998) nebo o Eliu Kazanovi a Arthuru Millerovi (None Without Sin, 2003). LennonNYC byl v americké televizní stanici PBS premiérově uveden teprve nedávno (22. listopadu). Předtím byl veřejně promítán pouze na zářijovém filmovém festivalu v New Yorku a 9. října, v den Lennonových nedožitých sedmdesátin, se promítal v newyorském Central Parku. Jeho uvedení v Uherském Hradišti proto pochopitelně bylo jedním z největších diváckých lákadel. Epsteinův film je totiž mezi řadou dalších dokumentů o legendárním zpěvákovi výjimečný hned v několika momentech. Předně v tom, že zcela rezignuje na jakoukoli reflexi Lenonnova osobního života a hudební dráhy před rokem 1971, kdy se natrvalo usadil v Americe. Tolik propíráná beatlemánie tedy ustupuje do pozadí a prostor je věnován výlučně jeho newyorskému, potažmo losangeleskému období života. Ojedinělost LennonNYC rovněž spočívá v nepřeberném množství dosud nezveřejněných archivních záběrů a nahrávek, které tvůrcům zprostředkovala Lennonova druhá manželka Yoko Ono, jež s nimi na přípravách dokumentu s velkou ochotou spolupracovala. Epsteinův snímek v chronologickém sledu zachycuje Lennonovo působení v New Yorku, jeho nejen hudební, ale převážně i politické aktivity a mírové protesty, kterými se on a jeho manželka okamžitě zprotivili tehdejší Nixonově administrativě, jež s nimi bojovala po svém: manželé Lennonovi se dlouhá léta soudili s americkým imigračním úřadem, který jim hrozil vyhoštěním - oficiálně kvůli starému drogovému skandálu z Británie, skutečnou záminkou k těmto tahanicím však byly právě jejich výše zmíněné mírové iniciativy. O Lennonovi jakožto osobě nepohodlné americkému vládnímu systému bouřlivého přelomu šedesátých a sedmdesátých let byl již před čtyřmi roky natočen velice zdařilý dokument USA vs. John Lennon (The U.S. vs. John Lennon) tvůrčí dvojice Davida Leafa a Johna Scheinfelda, v němž vystoupila řada publicistů, tehdejších radikálních politických aktivistů, ale i bývalých vládních funkcionářů. Oproti USA vs. John Lennon dostávají v LennonNYC prostor spíše výpovědi zástupců hudební a umělecké branže: kromě Yoko Ono zde mají výrazné místo promluvy známého amerického fotografa Boba Gruena, autora ikonické fotografie Johna Lennona v tričku s nápisem "New York City", jehož jméno je spojováno mj. i s osobnostmi hudebního světa, jako jsou Bob Dylan, Led Zeppelin, The Who, Joe Strummer nebo Eric Clapton. Kromě Gruena v dokumentu promlouvá například Elton John, s nímž uznávaný hudebník vystoupil v roce 1974 v Madison Square Garden, a který se stal kmotrem jeho syna Seana, dále i významný hudební producent Jack Douglas nebo Klaus Voormann, s nímž se Lennon seznámil během působení Beatles v Hamburku na počátku šedesátých let a jenž s ním později vystupoval v Plastic Ono Bandu. Zajímavé téma do dokumentu přináší i účast May Pang, bývalé osobní asistentky jeho tehdejší manželky Yoko Ono, po jejímž boku Lennon strávil v Los Angeles na počátku sedmdesátých let tzv. "lost weekend". LennonNYC tímto vnáší světlo do kontroverzní a spíše ututlávané etapy Lennonova života, kdy se jeho vztah s Yoko Ono dostal do hluboké krize a kdy on sám se díky alkoholu a drogám ocitnul takříkajíc na dně.

Díky opravdu bohatému archivnímu materiálu, s kterým se v dokumentu pracuje, především pak díky audionahrávkám Lennnonových zpovědí, komentářů a postřehů máte neustále pocit, jakoby k vám po celou dobu on sám promlouval jakožto průvodce a původce celého filmu. Za dosud nejlepší a divácky nejatraktivnější dokument o jeho osobě je považován snímek Adrewa Solta Imagine: John Lennon z roku 1988. Osobně však věřím, že se k němu brzy přidá právě Epsteinův LennonNYC, který si co největší diváckou odezvu opravdu zaslouží.