Alice Nellis patří k nejosobitějším a nejuznávanějším tuzemským režisérkám a scenáristkám současnosti. Už svým debutem Ene bene prokázala, že v ní dříme ohromný talent a že by mohla být jedním ze svěžích vánků v naší poněkud omšelé a stereotypní kinematografii. Po dalších oceňovaných snímcích (zejména Výlet a Tajnosti) však přišel úkrok směrem k nenáročnosti a komerčnosti v podobě ne úplně dobře přijaté komedie Perfect Days - I ženy mají své dny. Na této vlně se veze i její nejnovější počin Revival, který se může pyšnit i diváckou cenou z nedávno skončeného karlovarského festivalu.

Centrem dění jsou čtyři stárnoucí rockeři z kdysi populární (a samozřejmě fiktivní) skupiny The Smoke (přezdívalo se jí "čeští Rolling Stones"), která se ale v roce 1972 za záhadných okolností rozpadla. Když se o čtyřicet let později sejde většina členů na pohřbu manželky jednoho z nich a zahraje tu jednu píseň, uvědomí si, že pokusit se o návrat by mohlo být docela zajímavé a hlavně reálné. Když se sežene schopný manažer, který zařídí potřebné PR a pánové se dokáží dohodnout, nemuselo by zůstat jen u představ. Jenže je jejich cílová skupina ještě schopná nakupovat lístky ve velkém a má vůbec The Smoke 2013 co nabídnout?

Skutečnost, že snímek obdržel již zmiňovanou diváckou cenu v Karlových Varech, je dost podstatná. Jde totiž vskutku o "divácký" film bez jakékoli přidané hodnoty. Sympatické na něm je ovšem minimálně to, že o tom dobře ví a na nic jiného si nehraje. A možná proto je celkové zhodnocení malinko obtížné a nejeden recenzent se může ocitnout na rozpacích.

Revival je totiž příjemný film, který ovšem doplácí na velkou nevyrovnanost. Na jedné straně je tu několik vtipných momentů a "hlášek", kterým se lze smát, aniž byste se museli otáčet na okolí a cítit se provinile. Většina humoru vychází ze situace a není křečovitá a vyloženě trapná, což se zejména v našich luzích a hájích musí kvitovat s povděkem. I jejich načasování poměrně funguje.

Nellis ale dobře ví, že i ten sebelépe napsaný a vymyšlený vtípek je potřeba dobře prodat. I z toho důvodu si pohlídala obsazení klíčových rolí, které je vskutku vynikající. Ústřední čtveřice v podání Karla Heřmánka, Bolka Polívky, Miroslava Krobota a Mariana Geišberga působí výtečně sehraně a dlouholeté přátelství jim bez problému lze uvěřit. Zejména první jmenovaný ukazuje, že by se v celovečerních filmech mohl objevovat častěji, protože charismatu a talentu má pořád na rozdávání. 

Právě tito čtyři pánové táhnou film na svých bedrech a jejich společné scény patří k absolutním vrcholům filmu. Zbytek castingu už není příliš zajímavý, naštěstí tu nikdo nedostává více prostoru, což je jedině dobře, protože ani těmto postavám už nebyla věnována taková pozornost. Bohužel přítomnosti v poslední době všudybyla Vojty Dyka se nezbavíme ani tu a tak těm, kterým už trochu vadí, nezbývá než ho přetrpět a doufat, že jeho stále stejné role se brzy omrzí.

Příjemně potěší i důležitá hudební složka, o niž se postaral Jan Ponocný aka Cirkus Ponorka a napsal a složil rockové písně, které vskutku znějí jako ze sedmdesátých let, takže méně znalí diváci se mohou i domnívat, že The Smoke opravdu existovala. V této souvislosti se také musí zmínit poněkud matoucí název filmu, protože revivalové kapely, jak známo, hrají věci převzaté od slavných skupin, což se v tomto případě neděje a tak by nebyl od věci trošku jiný titul (ač uznávám, že Comeback je hodně otřepané).

Na stranu druhou tu ale najdeme mnoho zbytečných a doslovných scén, které poměrně svěží tempo dost zpomalují. Do jaké míry lze u podobné komedie považovat za slabinu předvídatelný scénář, už nechám na posouzení každého čtenáře. Opravdu se tu ale nestane nic, co by vás nějak překvapilo nebo nedejbože vystoupilo z klasické žánrové šablony.

Mnohem horší je však opět nezvládnutá práce s product placementem, na který se tu odkazuje skoro v každé druhé větě a zejména jméno jednoho pražského klubu je extrémně nadužíváno a po chvíli už začíná lézt na nervy. V ostrém kontrastu s tím vyznívá snaha tvůrců tropit si lehkou a neškodnou legraci z bulváru, což působí jednak samoúčelně a jednak dost směšně, když se v další vteřině nepřirozeně zabere nějaký ten značkový výrobek.

Revivalu by tak nejvíce prospělo zkrácení o takových dvacet minut a rezignace na náznaky moralizování, protože to sem opravdu nesedne. Pokud se smíříte s tím, že Alice Nellis se zřejmě vzdala všech uměleckých ambicí ve snaze natočit potenciální komerční hit, dostanete neškodnou záležitost, která patří k tomu lepšímu, co u nás letos vzniklo. Jestli vám to ke spokojnosti stačí, už si musíte přebrat sami.

Český trailer filmu Revival