V jedničce se nepolapitelný zloduch Gru pokusil o loupež století. S bandou žlutých mimoňů měl v plánu ukrást celý Měsíc. A všechno by šlo jako po drátkách, kdyby se mu do cesty nepřipletly tři holčičky, shodou okolností sirotci, které viděly v nosatém kriminálníkovi ideálního rodiče. Originální zápletka i solidní provedení nakonec uloupilo hlavně diváckou přízeň a slibné kombo si v mnoha recenzích vyneslo i neoficiální přízvisko překvapení roku 2010. Zvládnou Gru a přitroublí mimoňové dorovnat laťku?

Ve dvojce bývalý padouch neaspiruje na zisk ztraceného titulu superpadoucha, místo toho usiluje o nejvyšší metu v rodičovské disciplíně. Gru, momentálně ideální otec, se spíš specializuje na narozeninové oslavy a zbraně hromadného ničení využívá leda tak k navařování domácí marmelády. Dokud se neobjeví v hledáčku Antipadoušské ligy, které šéfuje Silas Velezadek (ano), a která by veterána zločinu ráda naverbovala na svoji stranu. To je ostatně úkolem agentky Lucy Wilde, která má spolu s nezadaným Gruem zastavit řádění neznámého padoucha.

Příjemná rodinná oddechovka ani nemohla navázat jinam, než na odkaz rodinného krbu populární jedničky. Gru má plno starostí s výchovou nabytých ratolestí, místo táty se momentálně hledá i ideální matka a první zamilovaností má projít i nejstarší z Gruových potomků Margo. Na úkor „zlodušské“ akční části se tak těžiště animáku přesouvá do „rodinné roviny“. Prim už tu nehraje ústřední motiv padoucha, ale spíš Gru převlečený do vílích šatů, Gru s parukou či zamilovaný Gru a neúspěšné rande.

Jenže se ztrátou nevrlého Grua a bez přílivu opravdových zloduchů ztrácí druhá polovina snímku tak trochu smysl. Co se pak humoru týče, Já padouch 2 si překroutilo pořekadlo „účel světí prostředky“ do takové podoby, kdy je nejdůležitější právě onen prostředek-vtip (navlečme ho do růžových šatiček), zatímco samotný účel animované pohádky tak trochu vychází do ztracena. Proč? Protože ve výsledku vlastně ani tolik nebaví.

Diváci – hlavně zamýšlená cílová skupina – se totiž nepřišli podívat ani tak na Grua, holčičky a útok nového záporáka, ale na ty malé a protivné žluté potvůrky. Mimoňové se svým svérázným humorem zastíní sebelepší scénku plešatého hrdiny a znovu dokázali, že vlastní film by pro ně neměl být problém. Žluťasové pobaví i rodiče, kteří byli po jedničce trochu ochuzeni o „dospělácké“ odkazy a pro které tak bude dvojka pravděpodobně méně přístupnou záležitostí.

Zato dvěma věcem není prakticky co vytknout. Universal Pictures a Illumination Entertainment se znovu podařila zdařilá animace, která sice působí krajně zjednodušeně, v konkurenci ostatních počinů dokáže ale solidně obstát. Druhou věcí je perfektní dabing, o který se tradičně postaral Jiří Lábus, Jan Přeučil a nově i Veronika Žilková a Ota Jirák. Podobně kvalitní výkony předvádí i dabéři originální verze v čele se Stevem Carellem a Kristen Wiig. Škoda jen, že se anglicky mluvící diváci museli obejít bez hlasu jak Javiera Bardema, tak hlavně Al Pacina v roli ústředního záporáka, které pro tvůrčí neshody nahradil Benjamin Bratt.

Já, padouch 2 se rozhodně neřadí k animákům, které by urážely inteligenci malého diváka. V kontrastu s úspěšnou jedničkou už to ale není tak originální, zábavná a svěží podívaná přístupná pro všechny věkové kategorie. Padoušství stranou – důležitějším tématem než lovení zloduchů se tu momentálně stala hlavně rodina, která ubírá místo pravé zábavě: žlutým mimoňům. Možná bych dvakrát zvážila, jestli svým ratolestem dopřát byť solidní, milou, ale zato úplně průměrnou zábavu na jedno odpoledne, nebo si raději počkat na nájezd mimoní razie.

Oficiální teaser trailer k filmu Já, Padouch 2