Když před sedmi lety vtrhl do kin Borat, stal se slušným kulturním fenoménem a velmi brzy přerostl filmový svět. Jeho tvůrce Sacha Baron Cohen se v roli objevoval na titulních stránkách mnoha novin a záměrně působil skandály, kde se dalo. V jeho stopách se pokouší jít francouzská komedie Hurá na Francii, která má takřka stejnou premisu a na výše zmíněnou postavu se i odvolává.

Jejími hlavními hrdiny jsou dva pasáci ovcí Feruz a Muzafár, kteří pocházejí z Tábulistánu - malé zemičky ve střední Asii, o níž ale nikdy nikdo neslyšel. A právě to chce místní prezident rozhodně změnit a Feruze s Muzafárem pošle do Francie, kde mají spáchat atentát na Eiffelovu věž. Neschopní a prostí pastevci se tedy vydávají na důležitou misi, na jejímž konci by mělo být proslavení Tábulistánu.

Hurá na Francii je důkazem toho, že když dva dělají totéž, není to totéž. Ač se režisér Michaël Youn, který si zahrál i jednu z hlavních rolí, snaží být sebevíc vtipný, absolutně se mu to nedaří a zcela se to míjí účinkem. Humor tu nefunguje a celé je to dost křečovité a zoufale prvoplánové. Jestli se místy pousmějete, je to maximum, které už nepřekonáte.

Velká část humoru je navíc založená na francouzských reáliích, takže pokud nevíte, kdo jsou Michel Platini a Yannick Noah nebo proč je nebezpečné v Marseille nosit dres PSG, nebudete chápat vůbec nic. Ani zbytek ale není bůhvíjak zajímavý a bohužel ani vtipný. Tvůrci si tropí rádoby legraci z francouzkého zdravotnictví, taxikářů, místních zvyklostí, jenže to dělají tak špatně, že to legrační vůbec není.

Scénář sám o sobě je špatný a plný takových logických nesmyslů, že je zkrátka nelze přehlédnout ani v rámci odlehčeného žánru bláznivé komedie. A to je pak těžké se jakkoli bavit. Už tak poměrně protivné ústřední dvojici (ač je pravda, že Michaël Youn a jeho kolega José Garcia nejsou úplně špatní a jen díky nim jsou jejich postavy jakž takž snesitelné) scénář přihraje do cesty ještě novinářku v podání Isabelle Funaro, která je tak prostomyslná, že se vůbec divíte, že může vykonávat povolání, které vykonává. Jakmile se zjeví na scéně, film jde definitivně do kopru a stává se jen přehlídkou obří trapnosti a zoufalosti.

Vše, co se tu děje, je abolutně nepravděpodobné, že se tomu nejde smát. To je dáno i tím, že Michaël Youn nepředvádí žádná režijní kouzla, ale těžkou rutinu, svižnější tempo prakticky neexistuje a snímek se táhne a subjektivně vypadá jako tříhodinový, i když ve skutečnosti má o polovinu kratší stopáž. Ani vizuální vtípky nefungují a celé to nemá čím překvapit. Všechno už bylo někde viděno a v drtivé většině lépe zpracováno.

Vydržet až do konce je takřka nadlidský úkol, protože Hurá na Francii je trapný a špatný film, který nic nezachrání. K dobru mu snad budiž přičten snad jen relativně překvapivý konec, jenž alespoň malinko vytrhne z letargie a utrpení, které divák prožívá.

Samostatnou kapitolou pak je česká verze filmu, která mu zasadila poslední hřebík do rakve. Tuzemský distributor se totiž z neznámých důvodů rozhodl poslat do kin dabovanou verzi, i když snímek ani vzdáleně není určen dětskému divákovi. Mluví se v něm sprostě, je v něm jedna scéna na nudistické pláži a otevřeně se tu naráží na sex. Proto je mi záhadou, proč se k tomu kroku uchýlil, neboť zabil i to minimum fórků, které tu zřejmě jsou.

Nejenže dabing zvolil oposlouchané hlasy, ale ještě ke všemu se nepovedl a strašlivým způsobem tahá za uši. To, že některý humor spočívá v tom, že postavy mluví odlišnými přízvuky, úspěchu moc nepřidá. V češtině tak Hurá na Francii působí snad ještě hůř než v originále a stává se z něj nechtěná parodie. U tak špatného filmu je na druhou stranu tato skutečnost asi podřadná a může naopak sloužit jako medvědí služba, neboť některé potenciální diváky odradí a ti si počkají na video, kde zjistí, že je lepší s tímto neztrácet čas a raději vypnout. Což je asi to nejrozumnější, co se s tímhle pokusem a parazitem na slavné značce dá udělat.

Originální trailer filmu Hurá na Francii