Tak jako má světová kinematografie svého filmového otloukánka Uwe Bolla, má český film Tomáše Magnuska. Někdejší učitel základní školy se před pár lety rozhodl, že prorazí na poli filmu. Začal psát scénáře, produkovat je a obsazovat se do výrazných rolí. Loni takhle pustil do světa gerontokomedii Pamětnice, letos "surové drama" Bastardi. Kdyby jeho filmy byly jen krapítek lepší, mohli bychom mluvit o naplnění amerického snu. Vždyť Magnuskovi je pouhých 26 let! Ale oba filmy patří k těžkému podprůměru. Na jednu stranu se musí Magnuskovi nechat, že má dobrý čich na výběr látky. Pamětnice v syžetu slibovaly být novodobými Nezralými malinami nebo Babím létem. Bastardi zase českými Nebezpečnými myšlenkami či Paragrafem 187. Ovšem zatímco herecký talent Magnuskovi nechybí, ten literární ano. Na první pohled (či spíše poslech) jde o dokonale odpozorované situace ze života. Magnusek dokáže napsat dialogy tak, aby příliš nešustily papírem, dokonce dokáže i jednotlivé postavy vykreslit s citem pro osobitost tak, aby nesplývaly v jednu, aby každá byla solitérem. Ale to bohužel nestačí. Pravdivost dialogů totiž nemůže déle než půl hodiny zastřít fakt, že Magnusek nedokáže vystavit klenbu příběhu tak, aby jednotlivé scény byly vnitřně propojené, aby měly své opodstatnění. A tak jsme v Bastardech svědky toho, jak si teenageři nadávají, jak jde někdo po ulici, jak se učitel snaží své žáky něco naučit, jak učitel souloží se studentkou a zase jak si teenageři nadávají a tak dál... Jsou to jakési výjevy ze života, ale to bohužel nestačí. A už vůbec ne na takřka hollywoodsky střižené drama o učiteli, který se vstříc bezbřehému brutálnímu násilí na škole rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Proč film nefunguje? Právě proto, že je dílem jednoho muže, který nemá od svého díla dostatečný odstup. Magnusek producent nedokáže být k Magnuskovi scenáristovi dostatečně tvrdý. Nedokáže mu najít opravdu razantního dramaturga, který by s ním během pěti dnů spíchnutý scénář vypiloval. A bohužel mu zatím nedokázal najít režiséra, který by film vedl pevnou rukou. Mluvit o Vladu Štancelovi jako o režisérovi (natočil Pamětnice), to je možná až příliš odvážné, ale režisér Bastardů Petr Šícha před dvaceti lety krimi snímkem Silnější než já dokázal, že umí vytvořit naléhavou atmosféru a vést herce. Tady je ale bohužel znát, že dvacet let nic nenatočil. Na plátně se tak odrazila jeho nejistota a také "zastaralý" způsob natáčení. Jako kdyby Šícha těch dvacet let vůbec nesledoval vývoj filmové řeči. Ale už dost negativ. Na Bastardech lze najít i pozitiva. Kromě již zmíněné realističnosti dialogů jsou to především herecké výkony mladých neherců a hudba slovenského rapera Rytmuse. Vše ostatní bohužel film sráží na kolena a odsuzuje k odstřelu. Já si to ale pro tentokrát ještě odpustím a zkusím dát Tomáši Magnuskovi třetí šanci, po vzoru zahraničního právního systému třikrát a dost. Teprve pak si nad ním dovolím vynést definitivní rozsudek.