S různými variacemi na klasickou pohádku o Sněhurce jsme v kinech měli v loňském roce čest hned dvakrát (Singhova bollywoodsko - hollywoodská bizardérie a průměrné fantasy drama Ruperta Sanderse). A abychom nevyšli ze cviku, přidává se letos další verze. Jak ale její podtitul napovídá, jde o opravdu úplně jiný příběh. A ne jen tím, že na rozdíl od zmiňovaných je ze španělské provenience. Režisér Pablo Berger se totiž rozhodl složit svéráznou poctu němým filmům (ovšem spíše těm evropským) a jeho Sněhurka je tedy beze slov a černobílá. Onou Sněhurkou tu je dívka jménem Carmen, jejímž otcem je slavný toreador Antonio Villalta, který je ale po jednom ze soubojů s býkem těžce zraněn a paralyzován. Při porodu navíc zemřela její matka a vzhledem k tomu, že postiženého otce oblouznila zlá ošetřovatelka Encarna a stala se jeho ženou, musí Carmen vyrůstat u babičky. Ta ale jednoho dne zemře a dívka je tak nucena vrátit se zpět k otci. Tam ji však Encarna zavře do sklepení a naplánuje její smrt. Ta se ovšem nevydaří a dívka přežívá, i když trpí ztrátou paměti. V divočině, kam byla dotažena, ji zachrání šest trpasličích zápasníků s býky a postupně z ní udělají hvězdu, jakou byl její otec. Zákeřná macecha se ale nevzdává. Zápletka je sice klasicky pohádková, tvůrce nicméně naštěstí vychází z původního grimmovského pojetí celého příběhu, které se ke zvolené stylizaci náramně hodí. Dočkáte se tudíž i několika ryze nepohádkových motivů, jakými jsou třeba sadomasochistický sex nebo poměrně brutální vraždy. Děj se navíc odehrává ve Španělsku na začátku minulého století, což mu dodává určitý punc nadčasovosti. Berger dobře ví, jak diváka upoutat, takže i když sledujete němý film, nestane se, že byste se nudili nebo vám to připadalo zastaralé. Režisér si vypomáhá temnou, skoro až hororovou atmosférou, která vydrží po celou dobu. Důležitá je i hudba, která využívá tradiční španělské motivy a v tomto případě je dost výrazná a rozhodně zaujme. Bonusem navíc je i roztomilá hříčka spočívající v tom, že vždy když si hrdinové pustí gramofon, slyšíme zvolenou desku a to včetně autentického praskání a přeskakování. Takové drobnosti nejsou nikterak podstatné, ale nepochybně potěší. Vynikající jsou také vybraní herci, kteří museli překonávat ono pro němý film typické přehrávání a ve většině případů se to povedlo na výbornou. U nás povětšinou neznámé tváře odvádějí vynikající výkony a jsou naprosto uvěřitelné a hlavně nepůsobí směšně, což je nejdůležitější. Zejména Maribel Verdú si roli macechy evidentně užívá a nešetří svým charismatem, což je jedině dobře. I Macarena García je jako Sněhurka / Carmen svým způsobem sexy a disponuje neprvoplánovým šarmem, který je pro její postavu důležitý. Také ostatní jsou zvoleni vhodně a nelze k nim mít zásadnějších výhrad. Na rozdíl od některých kolegů mi ani nevadilo, že si Berger místy vypomůže ryze moderními filmařskými postupy. Příkladem budiž používání ruční kamery, které mu slouží jen proto, aby se dostal postavám víc pod kůži, což na mě poměrně fungovalo. Problém jsem neměl ani s občasným rychlejším střihem. V tomto případě opravdu záleží na tom, jak striktně ke všemu přistupujete a co pro vás pojem pocta němému filmu znamená. Obrovská škoda tak je to, že Sněhurka: Jiný příběh má vyměřenou stopáž lehce přes sto minut. Konec je totiž bohužel dost natahovaný a takových deset až patnáct minut mohlo s klidem zůstat ve střižně, neboť solidní tempo pouze zbytečně zpomalují. Osobně mi malinko vadil závěr, který využívá známý motiv otráveného jablka. V kontextu předchozího děje mi přišel poměrně násilně naroubovaný a jeho využití navíc dost nerealistické. Na druhou stranu se stále pohybujeme na půdě pohádky, takže to lze s přimhouřením oka tolerovat. Sněhurka: Jiný příběh se určitě nebude těšit takové pozornosti jako senzace jménem The Artist. Je to svým způsobem škoda, protože sice nemá takový nadhled, ale podle mého názoru jde o lepší a formálně propracovanější poctu němé kinematografii, která by si zasloužila širší diváckou pozornost.

Český teaser filmu Sněhurka: Jiný příběh