Když jsem se poprvé dozvěděl o projektu adaptace knihy Stephena Rebella Alfred Hitchcock and the Making of Psycho, byl jsem skeptický, resp. říkal jsem si, co je to za divný nápad. Zmíněnou předlohu jsem totiž četl a je skvělá. Problém je v tom, že jde o klasickou "making of" non-fikci, která rozebírá kořeny Hitchova vysněného projektu, obtíže vzniku, samozřejmě samotné natáčení, originální propagaci, význam a dopad na filmovou historii. Je plná zajímavých historek i souvislostí, líčí dobu, kdy netradiční snímek vznikl a do jisté míry i soukromí tvůrce. Že by to ale byla látka na hraný film? To mě opravdu nenapadlo. Nicméně když se pro snímek nadchlo tolik dobrých herců, zvědavost mé pochyby na určitou dobu zastínila. Hopkins vypadal v masce dobře, byť je mu o patnáct let víc než Mistrovi v době, kdy se má děj odehrávat, ale čert to vem. Těšil jsem se na výsledek. Ten je přinejmenším rozporuplný a bude asi hodně záviset na tom, kolik toho o Hitchcockovi víte, resp. jak moc ho máte rádi. A obávám se, že čím větší jste fanoušek, tím víc vás snímek zklame. Ten hlavní problém ale spočívá v tom, že tvůrci jako by se nedokázali rozhodnout, o čem především má Hitchcock být. A tak máme vlastně filmy dva - jeden o vzniku Psycha, druhý o vztahu Hitchcocka a jeho ženy Almy. Ani jedno z témat ale bohužel není dotaženo do nějakého uspokojivého tvaru. O tom, čím je Psycho samotné vyjímečné, resp. čím je Hitchcock výjimečný tvůrce, nám tvůrci neřeknou prakticky nic. Ano, dostane se nám pár zajímavostí, bohužel ty si vedle zmíněné knihy můžete za pět minut přečíst i v sekci Trivia na IMDb. Scény samotného natáčení jsou tak krátké, že z nich opravdu nikdo nevydedukuje, co inovativního nebo převratného na černobílém krváku vlastně bylo - kromě zábavných detailů typu cenzorských výtek ohledně záběru na splachovanou záchodovou mísu. Hitchcock samotný je především líčen jako málem psychopat, který vede vnitřní hovory s masovým vrahem Edem Geinem, podle jehož činů vznikl jak román Roberta Blocha, tak třeba Texaský masakr motorovou pilou, dále šmíruje herečky a zanedbává svou ženu. I kdyby takový ve skutečnosti na stokrát byl nebo kdybychom tvůrcům neupírali právo na vlastního, fiktivního Hitche, o nějaké plasticitě charakteru nelze mluvit ani náhodou. Navíc, jak výstižně poznamenal jeden náš bývalý redaktor, snímek připomíná víc než cokoliv z Hitchcockova díla Svěrákovy Vratné láhve. Což nemusí být zrovna to, co chtějí lidé ve filmu s názvem Hitchcock vidět. I kdybychom se s tím smířili, stejně chybí jakýkoliv opravdový konflikt, jak v rovině filmařské, tak té soukromé. Film tak postrádá přesvědčivé jádro, motor, který by poháněl celý stroj. Domnělá manželčina nevěra, stejně jako souboj se studiem nebo tvůrčí krize prostě aspoň z mého hlediska nefungují dostatečně přesvědčivě. Proč ale i tak snímku dávám slušnou šestku? Protože v něm kromě scénáře všechno ostatní šlape překvapivě dobře. Film má svižné tempo, příjemnou atmosféru, výprava vás přesvědčí o tom, že se ocitáte na přelomu padesátých a šedesátých let a pak hlavně ti herci... Obsazení je skvělé i v malých rolích - bohužel, jak jsem zmínil, není moc o čem hrát. I tak ale potěší, ať už zdatně imitující Anthony Hopkins, tradičně spolehlivá Helen Mirren, snaživá Scarlett Johansson (která sice Janet Leigh zrovna moc podobná není, ale její výrazy si osvojila s lehkostí), roztomilý James D'Arcy coby Tony Perkins nebo třeba strašidelný Michael Wincott jako vrahoun Gein. Ti všichni by si zasloužili nějaký lepší, ambicioznější, rafinovanější projekt, který by nebyl tak zoufale zbytečný. Jestli Hitchcock končí záběrem naznačujícím, že dalším počinem titulního hrdiny se stali Ptáci, závěrem naší recenze se sluší poznamenat, že loni měl premiéru ještě jeden film o Hitchcockovi a je právě o tom, co se dělo během vzniku dvou filmů následujících po Psychu. O HBO produkci The Girl se dočtete v naší rubrice Za horizontem už brzy.

Český trailer filmu Hitchcock