Nejen Morgan Freeman ve Vykoupení z věznice Shawshank miluje, jak udělá to s těma vlasama. Stejně tak hrdinka Lynchova mistrovského kusu Mulholland Dr. si nevezme jméno Rita podle plakátu z Gildy jen tak náhodou. Gilda, resp. Rita Hayworth představují to úplně nejvíc sexy z Hollywoodu čtyřicátých let. Ale popořádku. Hazard a ženský se nemíchají. Kdyby majitel kasina v Buenos Aires a i jinak veskrze pochybný podnikatel Ballin Mundson (George Macready) dbal svých rad, mohlo to dopadnout úplně jinak. Nejprve zachránil v docích život gamblerskému podvodníkovi Johnnymu Farrellovi (Glenn Ford) a dal mu práci v kasinu. Ten se osvědčil a dostal celý podnik pod své vedení. Ballin pak jednoho dne vyrazil za obchodními záležitostmi a vrátil se s manželkou. Úchvatnou kráskou jménem Gilda (Rita Haywort). Netušil však, že Johnny s Gildou se dobře znají. A ještě víc se teď navzájem nenávidějí. A hodlají si ubližovat. Hlavní atrakcí filmu je samozřejmě sama Rita Hayworth. V době natáčení filmu prožívala svoje nejúspěšnější období, zahrnující výtečné muzikály s Fredem Astairem (Nikdy nezbohatneš a Krásnější než sen) nebo Genem Kellym (Modelka). I v dalších filmech (nemůžu nezmínit klasiku Dáma ze Šanghaje Orsona Wellese) měla vždy aspoň jedno dvě hudebně-taneční čísla. Faktem zůstává, že ačkoliv muzikálová hvězda, nechávala se při zpěvu vždycky dabovat a ani Gilda není výjimkou, jak se tvrdilo. Rytmus v těle (už od dětství se tancem živila), energii, charisma a sex-appeal ovšem zpochybnit nejde. Rita představovala to nejblýskavější hollywoodské pozlátko, sexuální symbol číslo jedna, ženu, které se koří celý svět. Jak to tak bývá, v soukromí prý šlo o velmi plachou, utrápenou bytost s nízkým sebevědomím. Muži jdou do postele s Gildou a probouzejí se se mnou, mělo údajně znít její hořké povzdechnutí. Cituje ho mimochodem i Julia Roberts v romantické komedii Notting Hill. Gilda by mohla sloužit i jako učebnice pro tvůrce současných romancí nebo vztahových filmů vůbec, protože chemie mezi Ritou a Glennem Fordem skutečně funguje. Jejich v nenávist proměněná láska na diváka vyzařuje z každé společné scény. Oni se opravdu chtějí navzájem zraňovat, protože už se nemohou mít rádi. Třetí vrchol trojúhelníku představuje trošku vyšinutý Gildin manžel v podání George Macreadyho. Ten působí spíš dojmem postaršího elegantního gaye a jeho touha po Gildě vypadá jako pouhé majetnictví (znamená to, že chce submisivního Johnnyho?). Podobně zajímavý casting nabízí mimochodem i další noirová klasika s ženským jménem v názvu Laura (určitě se jí taky jednou ve Stroji času podíváme na zoubek). Noirová zápletka i nenávistné melodrama se spolu zajímavě protínají, film nabírá s každou minutou na temnotě, člověk čeká, že se dva bývalí milenci nakonec zase rozejdou, pokud se rovnou navzájem nezavraždí. Nestane se tak a tvůrci jakoby na samém závěru zatáhli za záchrannou brzdu a oblaží nás happy endem stejně tak náhlým jako nepřesvědčivým. Ukáže se totiž, že Gilda není nakonec taková ehm... mrcha, za jakou ji Johnny považoval a že se vlastně ještě mají rádi. Rychle si to řeknou, vypořádají se s posledním problémem a titulky. Samozřejmě v tom svoji roli hrál rok vzniku, cenzura a strach z komerčních následků. Gilda je femme fatale a vyústění nemělo být jiné než fatální. Vzhledem k tomu, že ale stejně ještě budete mimo z jejího smyslného "striptýzového" čísla (vysvleče si všeho všudy rukavice, ale JAK!), asi vám napoprvé stejně úplně nedojde, jak moc jste byli podvedeni.

Řemeslně se jedná samozřejmě o hollywoodskou špičku. Zejména kameraman Rudolph Maté (později se sám pustil i do režie zajímavých noirů či westernů) odvedl naprosto fantastickou práci, která kromě rafinované hry se stíny dává plně vyznít Ritině mimořádné kráse. Nesmím zapomenout ani na už zmiňovaný ikonický plakát, který třeba Premiere vyhodnotila jako šestý nejlepší filmový plakát vůbec, a u mě už nějaký ten rok taky patří k těm nejoblíbenějším. A to kuřáky jinak nemůžu vystát. Podtrženo a sečteno: hlavní hrdinka je prostě jedinečná. Přes všechny její chyby vám nezbude než ji milovat. Stejně tak Gilda - film má sice taky svoje mouchy, ale na Hollywood roku šestačtyřicátého je to pořád pěkný odvaz. Zkuste to s ní!