Herečka, spjatá především s filmy pro pamětníky, se narodila 27. dubna 1913 v Praze. Neteř prvního českého filmového herce Josefa Švába-Malostranského se po zkušenostech s ochotnickým divadlem prosadila u filmu v roce 1936, když se přihlásila do komparsu a nečekaně získala hlavní roli. Limonádové melodrama Světlo jeho očí, kde hrála zamilovanou ošetřovatelku nevidomého inženýra (Jiří Dohnal), následovaly podobně sentimentální filmy s všeříkajícími názvy jako Bláhové děvče, Stříbrná oblaka nebo Srdce v celofánu. Za narušení určitého stereotypu jejího obsazování do rolí naivek se zasloužil především režisér Vladimír Slavínský. Postupně jí svěřil několik charakterově různorodých postav v životopisném snímku To byl český muzikant (manželka hudebního skladatele Františka Kmocha), dramatu Advokát chudých (řádová sestra Klotylda) a v komedii s Vlastou Burianem Zlaté dno (nesmělá majitelka neúspěšného papírnictví). Slavínský ji také obsadil do efektní role v romantické komedii Muži nestárnou. Postava paní továrníkové Heleny, která v průběhu filmu projde trojí věkovou proměnou, zůstává tou, v níž si Zitu Kabátovou většina diváků pamatuje nejlépe a kterou ona sama označovala za svou nejoblíbenější. Kromě dodnes oblíbených komedií jako Přednosta stanice nebo Provdám svou ženu natočila během druhé světové války také dva bezvýznamné německé filmy, v nichž vystupovala pod jménem své babičky Maria von Buchlow. Tato práce jí po válce značně přitížila, a přestože v soudním procesu, prošetřujícím možnou kolaboraci českých filmařů, byla v roce 1946 shledána nevinnou, o její herecký typ nebyl v poválečném filmu zájem. Během padesátých a šedesátých let Zita Kabátová hrála ve vesnických divadlech a mimo jiné se živila i jako koloristka fotografií a uvaděčka v kině. V uvolněných poměrech 60. let povýšila na vedoucí pražského Bia Illusion, kde kromě projekcí archivních českých filmů pořádala divácké besedy s pamětníky. Na plátně se znovu připomněla díky filmu Jiřího Hanibala Hvězda po boku několika dalších hereček své generace. Od 70. let byla sporadicky obsazována do dalších filmů, zpravidla do rolí akurátních starších dam. Za zmínku určitě stojí vdova po cestovateli Fričovi, která pečlivě udržuje jeho pozůstalost, v dobrodružné sci-fi Akce Bororo, účastnice největší akce v dějinách stěhování paní Opatrná v komedii Kulový blesk nebo výrazná epizoda zestárlé operetní hvězdy v Babím létě. Poněkud přehlížena zůstává jedna ze tří hlavních rolí ve slovenském filmu Modré z neba, lyrické komedii o soužití žen tří generací, kde ztvárnila babičku. Zita Kabátová si až do posledních chvil udržovala jistou eleganci a značnou výřečnost, kterou zúročila mimo jiné jako častý host televizních talk show a spoluautorka několika vzpomínkových knížek. Na plátně se naposledy objevila před dvěma lety v nemocničním thrilleru Hodinu nevíš a v tragikomedii Pamětnice. Obě tyto role sehrála na lůžku, neboť po fraktuře nohy v krčku v roce 2005 trvale ležela v léčebně dlouhodobě nemocných v pražské nemocnici v Motole, kde také v neděli ráno zemřela. Smutnou zprávu o smrti nejstarší české herečky sdělil médiím zdroj blízký její rodině. Zdroj: ČTK