"Člověk je v podstatě konopí. A konopí je vlastě tak trochu člověk..." Názor na konopí máme každý nějaký, liší se podle zkušeností. Někdo si pod požíváním marihuany představí zhuleného Macháčka, který je rád, že trefí domu, ale je děsně cool, jiný ji bere jako vstupní bránu do světa tvrdých drog a jednoznačné zlo, jehož užívání se musí trestat. Někdo si na party namísto vypití pěti panáků vykouří jointa a ví, že svému tělu dal v rámci navození nálady něco lepšího, a někdo těžce nemocný za její účinky každý den děkuje bohu. Jan Hrnčíř (autor a producent) s Petrem Slabým (režisér) a Pjérem La Š´éz (průvodce a autor hudby) se pokoušejí nějak komplexněji nám tuto bezpochyby jedinečnou rostlinu přiblížit, abychom ke svému názoru měli více podkladů, případně jej mohli změnit. A ač se snaží působit nestranně, o jejich kladném vztahu ke konopí a přesvědčení o jeho prospěšnosti není pochyb. Odpovědi totiž nepřicházejí na otázku, zda je tráva dobrá nebo špatná, ale jestli je jen dobrá, nebo zázračná. Snímek Rok konopí sleduje osudy několika lidí, jejichž životy jsou marihuanou různými způsoby výrazně ovlivněny - vědce, pěstitele, propagátory, mastičkáře, nemocné s rakovinou a roztroušenou sklerózou. Všichni zcela logicky stojí na straně konopí a jedinými oponenty jsou jim zkostnatělá a zabedněná česká legislativa a její zaslepení vykonavatelé. Osudy zpovídaných jsou nicméně velice zajímavé. Škála je nesmírně pestrá, od úsměvně zapáleného vědce a marihuanologa Lumíra Hanuše přes sympatického aktivistu, revolucionáře a pěstitele Dušana Dvořáka, s nímž v průběhu natáčení proběhl soudní proces, až po šťastné i tragické příběhy nevyléčitelně nemocných. Každý ze zúčastněných má dostatek prostoru, řekne přesně to, co je důležité, a výpovědi nejsou zbytečně rozmělňovány nicneříkajícími rádoby uměleckými záběry na oblohu apod., jak je v celovečerních dokumentech občas zvykem. Někdy se sice přespříliš filozofuje, ale dá se to přežit. Ze střetu oduševnělých přírodních jednotlivců a nemocných nebožáků s omezeným nepřejícím systémem se snadno mohla stát laciná propaganda a tvůrci se skutečně několikrát ocitají hodně na hraně, vždy ale dokáží včas couvnout a zachovat zdání objektivity. Argumenty pro a proti jsou sestříhány tak, aby vítězili zastánci konopí, výpovědi vládních představitelů "proč ne" jsou vzápětí převálcovány návalem zpovědí nemocných "proč jo". S asi největším problémem mariuhany v očích veřejnosti a vlády - davy mladých denních huličů - se vypořádáme během jediné výpovědi, že takhle by se to zneužívat nemělo. Ale co naplat, když se může kouřit tabák a pít alkohol, proč by se nemohla hulit, či jinak požívat tráva? Je to plevel, který si každý může vypěstovat na zahradě, přírodní věc, rostlina, jejíž léčivé účinky jsou nezpochybnitelné. Tady se argumentuje nesmírně těžce. A jak víme, jakékoliv zákazy vyznívají kontraproduktivně. Že je něco shnilého v právním systému je jasné, Rok konopí na to sympaticky upozorňuje a snad se i pokouší znovu rozpoutat na toto téma debatu. Kdyby nic jiného, neměl by uniknout starší generaci, která by v této oblasti potřebovala osvětu jako sůl. Pro mladší je jen dalším důkazem toho, co už dávno vědí.

Český trailer filmu Rok konopí