Filmů o cestování v čase už byla natočená slušná řádka, protože možnost podívat se do historie nebo nahlédnout do budoucnosti fascinuje lidstvo odjakživa. Ale ty filmy, které nejsou úplně špatné a jejichž tvůrci se snažili alespoň částečně přemýšlet a dodržovat nějakou "časovou" logiku, bychom mohli spočítat na prstech. Z těch opravdu vydařených mě napadá třeba trilogie Návrat do budoucnosti, která v sobě také nese spoustu komediálních prvků, vrchol tvorby Terryho Gilliama 12 opic, druhý Terminátor perfekcionisty Jamese Camerona, nebo i Star Trek IV: Návrat domů a Star Trek VII: První kontakt . Často se taky stává, že když už cestování v čase ve filmu máme a jakž takž funguje, řeknete si, proč ho tedy hrdinové nevyužjí víc? Proč, když už sakra jsou v té minulosti, ji neopraví pořádně? To je případ třeba třetího Harryho Pottera nebo i některých Star Treků. Filmů, které se na cestování do budoucnosti dívají s nadhledem, je pak ještě míň. Nejlépe do této škatulky zapadnou Gilliamovi Zloději času a pak právě Vše, co jste kdy chtěli vědět o cestování v čase. Udělat si z cest časem srandu, přitom dodržet vnitřní logiku a udržet si pod kontrolou všechny paradoxy, které by mohly nastat, není vůbec jednoduchý úkol. Gareth Carrivick na to šel chytře – postavil příběh na několikanásobném přesouvání se v čase, které je ale přehledné a srozumitelné a plné spousty záchytných bodů (písnička hrající z jukeboxu, oblečení hrdinů nebo třeba hospoda plná mrtvol). Všechno tohle zasadil do staré dobré útulné anglické hospůdky, kam přijdou na pivko Ray (geek, jehož největší zábavou je sci-fi - tedy pardon, science fiction, abych ho neurazila) a dva jeho kamarádi, Toby a Pete, kteří se živí rozdáváním letáčků v převleku fialového a zeleného plyšového dinosaura. Ray zrovna přišel o práci a topí se v depresích také proto, že není zrovna lamač dívčích srdcí. Neveselá situace našich loserů se má ale za chvilku změnit. Ray totiž cestou pro druhou rundu narazí na nádhernou slečnu, která tvrdí, že přišla z budoucnosti, potřebuje v hospodě opravit časovou trhlinu a zdá se, že by snad i mohla mít o Raye zájem. Kamarádi u stolu si samozřejmě myslí, že Cassie byla nastrčená šlapka, ale Pete velmi brzy pozná, že něco opravdu není v pořádku. Náhodou na pánských záchodech objeví onu časovou trhlinu a dostane se do místa, kdy jsou všichni v hospodě brutálně zavražděni. Začíná sled skoků v čase, které jsou do detailů promyšlené a ani po druhém zhlédnutí se mi nepodařilo najít v tom všem logickou díru (pokud jste si snad nějaké všimli, ráda se o ní dozvím v diskuzi pod článkem). Podíváme se do různých více či méně katastrofických budoucností, které se navzájem všemožně prolínají a ve kterých se Ray usilovně snaží zabránit tomu, aby se někdo z nich potkal se svým druhým já. Je celkem neuvěřitelné, s jak malým rozpočtem se dá natočit opravdu velké sci-fi (každý, ať si slovo "velké" přebere po svém). Všechen děj se odehrává v podstatě jen v hospodě, na záchodech a na dvorku a důležitých postav je napočítáme všeho všudy pět. A to ještě jedna z nich, editorka Millie (která se vrací do minulosti, aby zabila známé osobnosti na jejich tvůrčím vrcholu a ušetřila je tak trapného úpadku), se mihne na obrazovce jen pár minut. Přesuny v čase se prostě stanou, aniž bychom je zaregistrovali, nedojde na žádné hvězdné brány, obří průhledné bubliny ani obrovské stroje (no dobře, portál na úplném konci se nepočítá). Všechno tak nějak příjemně plyne a hlavně je to prošpikováno skvělým anglickým humorem. Třeba scéna z postapokalyptické budoucnosti, kdy hrdinové utečou před skřípavými zvuky čehosi, co silně připomíná tajemný obří hmyz, abychom záhy zjistili, že to byl... Podívejte se raději sami!

Jedinou vadou na kráse pro mě je konec, který mi při druhém zhlédnutí už nepřipadal tak praštěný jako na poprvé, ale i tak působí jako pěst na oko. I když on je vlastně tak ztřeštěný, až je vtipný. Takže jedna důležitá rada na závěr – nikdy tenhle film nevypínejte před koncem závěrečných titulků. A až budete unaveni všemi těmi megalomany typu Michaela Baye, Rolanda Emmericha a jim podobných, sáhněte po komornější britské produkci a podívejte se na science fiction v tak trochu jiném kabátě.