Jsou herci, kterým role přiroste na tělo jako druhá kůže - a už se jí nikdy nezbaví. Daniel Radcliffe nesmyje potterovskou jizvu z čela, Harrison Ford už nikdy nesundá jonesovský klobouk a Sarah Jessica Parker, ikona seriálového Sexu ve městě, bude až do smrti novinářkou z ostrova Manhattan, která miluje drink Cosmopolitan, svou sbírku botiček od Manola Blahnika a pana Božského. Nechápu, jak to dokáže je film, který názorně ukazuje, co by se asi stalo z Carrie, kdyby si s Božským pořídili potomstvo a stala se z ní pracující matka na plný úvazek. Nic pěkného by to nebylo. Svět chřadne. Ekonomika klesá, zadluženost a nezaměstnanost stoupají a do ponuré atmosféry recese vstupuje film o slastech a strastech moderní pracující matky, která se snaží skloubit kolotoč pracovních meetingů a školních besídek. Kate žije dokonalým životem vyšší střední třídy v Bostonu. Má dvě rozkošné děti, oddaného manžela (Greg Kinnear) a miluje svou práci finanční manažerky. A aby toho nebylo málo, skočí do cesty zajímavá pracovní příležitost, jež vede do osidel New Yorku a atraktivního obchodního partnera (jak smutně dopadl vysloužilý Bond Pierce Brosnan). Kolotoč práce - rodina - práce se ale začíná zadrhávat a Kate ztrácí půdu pod nohama na všech frontách. A snad aby se ze vzpomínek na Carrie vydojilo co nejvíce, je hlavním prostředkem posunování děje voice-over samotné SJP, stejně jako v seriálu. Jenže tato metoda brzy narazí na zákeřnou past - velmi přehledně ukazuje, že jedinou devizou jejího skrovného herectví (a to říkám jako příznivec seriálu Sex ve městě) je melodický přednes voice-overů, který nevyžaduje herecký talent ani hlubší psychologii. Její zvonivý, věčně dívčí hlas se k tomuto účelu báječně hodí a na rozdíl od mimických svalů ho dávky botoxu ještě nevyřadily z provozu. Proč chodit okolo horké kaše a studené ženy: Sarah Jessica Parker je v tomto filmu snesitelná asi jako plané neštovice. A to říkám jako fanoušek seriálu Sex ve městě i coby milovník romantických komedií. Docela by mne zajímalo, jak by tento film působil na někoho, komu je SJP z duše protivná, ale na tento typ pokusů na lidech potřebujete lékařskou licenci a povolení zabíjet. Když k tomu připočteme scénář, který byl vystavěn na multiplikaci každého klišé a stereotypu od dřevních dob němého filmu, dostaneme zoufalost nevídaného kalibru. Abychom do nelítostného obrazu hysterie a marnosti vnesli trochu optimismu, je potřeba lokalizovat nejbližší světlé body v temnotě. Jsou pouze dva. Přesněji řečeno dvě. Olivia Munn coby Katina asistentka naprosto exceluje a přináší lahůdkovou karikaturu ženy profesionálky - upjaté, workoholické, dokonale výkonné a beze špetky humoru nebo emocí. V tunelu byste ji rozhodně potkat nechtěli. A pak tu máme rusovlasou královnu Christinu Hendricks, nejlepší kamarádku naší Kate, která svým ohnivým šarmem rozzáří plátno, kdykoli se mihne byť jen na okraji záběru. Jak to, že tato Rudá Sonja ještě nemá svůj vlastní film? Bohužel ale platí, že stejně jako krasavice s ideálními parametry vynikne vedle obézní ošklivky, příšerné herectví v hlavní roli je vynikajícími přihrávkami naopak zvýrazněno. Ve fotbalové analogii to zní takto: skvělá rozehrávka, chytrá záloha, přesná přihrávka a pak to před branou útočník a kapitán týmu kopne opakovaně do autu. Potřetí se trenér chytne za hlavu a neprodleně ho vystřídá. Což bohužel ve filmu nejde, a režisér Douglas McGrath tak do světa posílá další zbytečnou a podprůměrnou adaptaci jakéhosi ženského knižního bestselleru. To se ještě Hollywood nepoučil, že filmové blekotání ve stylu Jíst, meditovat, milovat nepůsobí ani na srdce kritiků, ani na peněženky diváků?

Český trailer filmu Nechápu, jak to dokáže Nechápu, jak to Sarah Jessica Parker dokáže, že po průšvizích jménem Základ rodiny, Lemra líná nebo Morganovi (pokud jste o tom neslyšeli, gratuluji, pokud jste neviděli, závidím) stále ještě dostává hlavní role. Doufám ale, pro její i svoje dobro, že tato byla poslední.