Letošní sezona animovaným filmům poměrně přeje. V kinech jste jich mohli vidět už slušnou várku a kvalita byla povětšinou velmi dobrá (Rango, Na vlásku, Auta 2). Ač se třeba některé kousky moc nepovedly (Rio, Máma mezi Marťany, Gnomeo & Julie), o vyložený průšvih se vysloveně nejednalo. S koncem roku se však zjevují Žraloci na s(o)uši. Jejich příběh zní tuctově a nic nenasvědčuje nějakému překvapení. Malý Pup a velký Julda jsou dva žraločí bratři, kteří se celé dny škádlí a plavou spolu pod mořskou hladinou. Jednoho dne však pytláci ukradnou z jejich útesu vajíčka do gurmánských restaurací a Pup se rozhodne, že to tak nenechá. Dozví se, že může dýchat i na souši, a okamžitě se vydá do lidského světa. Julda se o něho pochopitelně bojí a s pomocí speciálního robotického oblečku vyráží bratříčka zachránit. Údiv přijde ve chvíli, kdy si přečtete, kdo za snímkem stojí. Vězte, že to není ani Pixar, ani DreamWorks, ba ani Disney. Tvůrce musíte hledat v daleké Malajsii a v pro mě neznámém studiu Golden Asia Network. Ještě dodám, že na výrobě se podílela i dětská mutace arabského televizního kanálu Al Jazeera. A celý výsledek je stejně bizarní. Osobně si nepamatuji, že bych někdy animáku vytýkal velké množství postav. V tomto případě to ale udělat musím. Scenáristé opravdu film zahltili až nepříjemným počtem charakterů, z nichž valná část je totálně zbytečná. Zářným příkladem budiž třeba nepřátelští krabi vedení jakýmsi velkým ještěrem, jehož zvířecí zařazení se mi nepodařilo identifikovat. Když se objeví poprvé, čekáte, že toto budou hlavní záporáci, ale ouha. Zlí sice jsou, ale jaký je jejich účel, se nedozvíme. A upřímně řečeno - ani ostatní nejsou nikterak zvlášť propracovaní a jsou buď roztomile přihlouplí, nebo absolutně zlí. Což by ale zase tak nevadilo. Problém je, že to zkrátka nefunguje. Ona pitvořivost postaviček je tak protivná a chtěná, že vtipy prostě nevyznějí. Sem tam padne nějaká hláška, ale těch je zoufale málo. Podle reakcí přítomných dětí v sále jsem vypozoroval, že ani dětský divák nebude úplně spokojen. Smáli se spíše dospělí, ale bohužel z jiných důvodů. Celá animace se totiž moc nepovedla. Postavy jsou na standardní úrovni a vypadají až na výjimky celkem důvěryhodně. Onou výjimkou jsou už jednou zmiňovaní krabi. Ti vzhledově působí jako horší klon brouků ze Spielbergova snímku Minority Report, a když je sledujete, máte dojem, že spíše než animací byly vyrobeni z plechu. A v podstatě podobný problém je u všech adrenalinovějších scén. Ty totiž zase navozují pocit hodně špatného béčkového filmu s nízkým rozpočtem. Akčnější scény (např. výbuchy) jsou podobně laciné a až příliš digitální. Nejhorší ale je ztvárnění podvodního světa. Ač se jeho obyvatelé pohybují zcela přirozeně, kolem nich se vodní hladina ani jednou nepohne. Žádná vlnka, žádné extrémní bublinky (i když malé tu jsou). Nic. Tato skutečnost určitě praští do očí nejednoho diváka, zejména v dnešní době. Ten tak jednoduše nemá čeho se chytit. "Kladní" hrdinové jsou sice roztomilí a ňoumovití, jsou ale tak špatně napsaní, že vám jejich osud bude naprosto ukradený. Stejně tak ti "záporní", kteří mají lidskou podobu, zase místo jakéhosi strachu vzbuzují spíše soucit. I tady ale platí, že to, jak nakonec dopadnou, diváka vlastně vůbec nezajímá. Co tedy na výsledku pochválit? Snad jen poměrně zdařilou vizáž hlavních hrdinů, několik nápaditých kamerových jízd a občas krásně vytvořenou krajinu na pláži a okolí. Nadprůměrný je i český dabing, který v tomto případě zachraňuje, co se dá, a postavičky jsou díky němu jakž takž zajímavé. To, že jich je dost zbytečných, ovšem nezakryje.

Český trailer filmu Žraloci na s(o)uši Největším pozitivem ale je fakt, že přes hodně chyb vlastně Žraloci na s(o)uši vůbec nejsou otravní. Jen úplně zbyteční. Jde o lacinou asijskou nápodobu hollywoodské produkce, jejíž vznik je mi záhadou. Děti se u ní moc nepobaví a dospělým bude nejspíš připadat trapná. Ono totiž to, že vůbec nejlepším vtipem celého snímku je slovní hříčka v českém názvu, svědčí o mnohém.