Že se hollywoodští tvůrci rozhodnou a čas od času natočí remake nějakého chváleného asijského filmu, už jsme si víceméně zvykli a nepřijde nám to neobvyklé. Když se ale naopak jejich asijští kolegové odhodlají k tomu, že po svém převypráví typicky zámořskou předlohu, určitě se jedná minimálně o pozoruhodnou událost. A přesně k tomu došlo v případě nejnovějšího snímku čínského režiséra Zhanga Yimoua Zbytečná krutost s podtitulem Žena, pistole a obchod s nudlemi. Jak už název napovídá, jde o remake klasického filmu režisérské dvojice bratří Coenů z roku 1984. Ožívá tak znovu typicky coenovský příběh. Bohatý manžel zjistí, že ho žena podvádí, a najme si proto bezohledného policistu, aby ji vyprovodil ze světa. A do toho jej navíc chce připravit o majetek právě jeho žena se svým milencem a dvojice sloužících poněkud jednodušší mysli. Když policista zabije manžela, situace se zkomplikuje a zákonitě dochází k pořádně zamotaným situacím. To vše se však tentokrát odehrává v jednom pouštním hostinci ve starověké Číně. Originál jsem neviděl, tudíž srovnávat nemohu. Problém remaku ovšem nastává již se žánrovým zařazením. Distributor totiž do kin uvádí snímek jako drama, což ale není úplně pravda. Od začátku je totiž znát, že Yimou si dělá ohromnou legraci a udržuje nad vším obrovský nadhled. Jedná se tak spíš o černou komedii a označení drama je skutečně velmi diskutabilní. S oním nadhledem souvisejí i herecké výkony. Hlavní představitelé totiž stejně jako režisér neberou své role příliš vážně, tudíž i jejich herectví je hodně nadsazené. A to je vůbec nejzásadnější problém celého filmu. Pokud je vám totiž už "seriózní" asijské herectví proti srsti, ve Zbytečné krutosti vás budou herci iritovat na maximum. Expresivnost, tolik typická pro asijskou kinematografii, je tu mnohem exponovanější a herci ještě ukřičenější než obvykle. A pokud vám tohle nesedne, nemá u vás Yimou moc šancí. Předváděné výkony jsou zkrátka na hraně snesitelnosti, místy až za ní. Pokud jste viděli některý z předchozích Yimouových filmů (Hrdina, Klan létajících dýk), víte, že vizuální stránka není rozhodně zanedbána. V případě Zbytečné krutosti opět platí, že vše je ještě velkolepější. Obrazy, které před vámi ožívají, skutečně berou dech a místy vám připadá, že jste spíše v galerii než v kině. Faktem ale zůstává, že některé záběry působí záměrně pokřiveně, tudíž zcela nereálně, čímž režisér brilantně vyjadřuje, jak jeho dílo máte brát. Ostatně právě režisér je hlavní hvězdou filmu. Většina snímku se odehrává beze slov a v tichu, které občas pořádně prořízne nějaký hodně hlasitý zvuk (většinou tasení mečů nebo výstřel z pistole). A právě v těchto chvílích Yimou exceluje. Ohromí zejména naprostá promyšlenost každého záběru a každého detailu. Je pravda, že občas to přežene s barvami a některé scény jsou o chloupek delší, než by měly být, to ale nic neubírá na jeho mistrovství. V polovině nepříliš dlouhé stopáže snímek na chvíli ztrácí tempo, nesklouzne ale k nudě. A dalo by se také namítnout, že se tu objevuje až příliš mnoho postav a vše je tak někdy dost chaotické, ale to už je holt úděl asijské kinematografie. Zbytečná krutost není film pro každého, pokud se ale rozhodnete, že mu dáte šanci, nebudete litovat.