Někoho možná velké číslovky za názvem filmů odpuzují, ale modří už vědí a předpokládám, že se už nějaký pátek těší a samotná recenze s jejich rozhodnutím nic neudělá. A předem upozorňuji, že budu zaujatý. A proč taky ne? Vřískot 4 si totiž užijí hlavně série znalí diváci a právě jim je i určeno výsledné hodnocení. Ostatní si buď urychleně doplňte znalosti a zhlédněte alespoň první díl, nebo klidně tuto recenzi vynechejte. Už je tomu patnáct let, co si guru filmové hrůzy Wes Craven jen tak mimochodem odskočil ke scénáři neznámého příležitostného herce a pisálka Kevina Williamsona. A v zimě roku 1996 do kin putoval první Vřískot, film, který znovuoživil vlnu hororů (a to nejen teenage vyvražďovaček). Po právu má dnes status kultu, v rychlém sledu vzniklo další (stále nadprůměrné) pokračování a vypadalo to, že série skončí nedotaženým třetím dílem.

Sequelům je v Hollywoodu očividně přáno, což série Saw a Nezvratný osud dokázaly dotáhnout až do absurdna, ale Wes Craven na to šel trochu jinak. Možná mu nevychází úplně vše, na co sáhne, ale humor naštěstí neztratil a klidně si rýpne do vlastních řad i do dvou výše zmíněných sérií. Ostatně nadsázka je podstatná ingredience každého pokračování Vřískotu. Ale pojďme k příběhu.

Starou dobrou Sydney (Neve Campbell) už po letech přestalo bavit sedět doma a chtěla se podělit o svůj příběh se světem a napsala knihu, která se stala ihned bestsellerem. Snaží se tak pomoci a dodat naději lidem v podobné situaci, jako byla ona, a nějaký ten dolárek navíc se taky určitě hodí. Už dávno není vyděšená puberťačka a nebojí se jít se svou kůží na trh. Vrací se do rodného městečka Woodsboro svůj nový literární kus představit, a to v den výročí prvních masových vražd. Objevení prvních zmasakrovaných středoškolaček na sebe nenechá dlouho čekat a stará hra se rozjíždí nanovo.

Syd se setkává se svou tetou, sestřenicí Jill (Emma Roberts) a jejími kamarády, které už maskovaný vrah telefonicky stihl poškádlit. Na místo doráží i Dewey (David Arquette), který je již v městečku šerifem, i se svou ženou Gale Weathersovou (Courteney Cox), která přes svůj spisovatelský blok ani nevnímá jejich manželskou krizi. Ve světle nových událostí ale vidí svou šanci se opět vrátit na žurnalistické výsluní. Jenže maskovaný vrah nedělá výjimky a o co méně je důmyslnější ve svých hrách, o to brutálněji a přímočařeji se vrhá na své oběti.

Už samotný první film z roku 1996 byl postaven na hře s pravidly hororů a na parodii tohoto žánru, a to bezpochyby stálo za jeho úspěchem. Již tehdy platilo, že se nevyplatí brát se příliš vážně, a ono úsměvné pokukování po divákovi a režisérské hry s klišé byl povedený recept. Ani tentokrát není zabiják neomylný a občas dostane pěkně na budku a stejně tak Craven u každé postavy naznačuje, že by mohla být vrahem, a chce, abyste si opět hráli trochu na detektiva.

Co se mu povedlo tentokrát výrazně lépe než u dvojky a trojky, bylo obsazení "známějších" tváří do vedlejších rolí. Hayden Panettiere z Hrdinů, Rory Culkin - nejmladší z rodinného klanu, Adam Brody, Anthony Anderson a hlavně vycházející hvězdička Emma Roberts (It's Kind Of A Funny Story - doporučuji; recenze bude brzy). Možná je to jen můj pocit, ale ztotožnění s postavami zde funguje lépe než u úplných no-name tváří. Alespoň v možnostech žánru. Samozřejmě že nemají moc co hrát a dialogů je pomálu, ale na základní náčrty charakterů to stačí a děj díky tomu ubíhá svižně kupředu.

Určitých klišé se samozřejmě film stále drží jako politici mandátu, ale to se dá s přivřeným okem překousnout. Zvlášť když hned v trojitém a ultravtipném úvodu a několika rychlými cameo nastaví laťku humoru a porušování pravidel docela vysoko. Scenárista Kevin Williamson se musel při psaní hodně bavit, také rozuzlení je příjemně spletité a motivace vraha dost šílená, ale ne nepochopitelná, a v druhém plánu dojde na kritiku společnosti.

Škoda jen posledních deseti minut, které sice umně vycházejí ze závěru prvního dílu a v jistých momentech vás docela zamrazí, ale natahováním vysvětlovacího monologu se vytratí spád a vše začne trochu otravovat. Nemluvě o tom, že bych si dokázal představit trochu jiný konec, poplatnější posledním trendům hororového žánru. To už bych prozradil příliš mnoho, ale bod dolů je bez diskuzí.

Jak už jsem naznačil v úvodu, vřískající čtyřka není pro začátečníky. Ne že by byla děsivější než jiné horory z posledních let, ale pokud neznáte první díl, unikne vám hodně narážek a v příběhu se lehce ztratíte. A hlavně, nemůžete si užít parodii, pokud neznáte originál a nemáte pár těch vyvražďovacích klasik nakoukáno. Pokud mezi tyto osoby patříte, strhněte si klidně dva až tři body dolů a s klidným svědomím se kinu vyhněte. Pro vás ostatní je Vřískot 4 povinnost. Kdy se totiž naposled stalo, aby se třetí sequel (!) téměř vyrovnal původnímu filmu?

PS.: Kdyby po váš šel někdy šílený vrahoun, určitě se vám bude hodit Příručka pro přežití a také bedlivě sledujte naši rubriku TOP 10, kde se brzy objeví deset nejhrůznějších výkřiků. A jelikož myslíme na všechny, těšte se také na deset nejvynalézavějších způsobů, jak otravného teenagera odpravit...