Tom Tykwer je jedním z mála německých režisérů, kteří dokázali překročit hranice své země a dostali nabídky ze zámoří. Po úspěšných a chválených snímcích Nebe a Parfém: Příběh vraha natočil už ne tak povedený thriller International, který u nás putoval rovnou na DVD. Svůj další film 3 se tak vydal natočit do vlasti, kde si chtěl hlavně odpočinout a vytvořit po letech opět něco v rodném jazyce. Další Lola běží o život se však nekoná. Tykwer přivádí na scénu manželskou dvojici novinářky a architekta, kteří v bezdětném svazku žijí poměrně spokojeně už dvacet let. Do jejich života ale náhle vstupuje atraktivní Adam, který nezávisle na sobě okouzlí oba dva. Poté už je jen otázkou času, kdy se o sobě dozvědí a budou muset svůj zamotaný trojúhelník vyřešit. Nastíněné téma můžete jako tvůrci zpracovat různě - buď jako třeskutě vtipnou komedii, tragikomedii nebo těžké psychologické drama. Tykwer si nedokázal vybrat, a i když sám označuje 3 jako komedii, hodně balancuje mezi žánry a vtipu ve snímku moc není. Film trpí hrozně dlouhým prologem k ději. Než se dostanete k samotné podstatě věci, uplyne zhruba hodina. To by snad ani nevadilo, kdyby se aspoň něco dělo. Bohužel se neděje nic a první polovina balancuje na hranici ukrutné nudy. Tykwer nás zcela zbytečně seznamuje s umírající matkou manžela, jejíž přítomnost ve snímku je totálně zbytečná a jen natahuje stopáž. Jeho promluvy s matčiným duchem jsou pak mimo úplně a netušíte, co jimi chce Tykwer - scenárista vlastně říct. Snaží se zaujmout rádoby filozofováním a citováním textů z Moby Dicka a Hesseho básní, což se ale míjí účinkem. Symbolů je tu totiž po chvíli příliš mnoho a ani zkušený divák se v nich neorientuje. Zkušený divák bude mít vůbec spousty problémů. Od úvodní baletní scény mu bude zcela zřejmé, kam chce Tykwer příběh dovést a co chce říct, a nezbude mu než čekat, jakým způsobem to udělá. A za chvíli ho nepřekvapí, že to udělá úplně obyčejně. Obsazení hlavních rolí se moc nepovedlo. Sophie Rois v roli ambiciózní a úspěšné novinářky, která prohlašuje, že dítě nechce, ale v hloubi duše o něj vlastně stojí, je výborná. Má charisma a každé rozpoložení její postavy je bez problémů uvěřitelné. S oběma mužskými rolemi je to ale horší. Sebastian Schipper jako její manžel je zoufale nevýrazný a i přes veškerou snahu je pouze karikaturou a vkrádá se na mysl otázka, co ho vlastně na ní přitahuje. Podobnou otázku si položíte i u Adama v podání Devida Striesowa. Jeho postava je psána tak andělsky čistě, že vám po chvíli začne být protivná. Je strašně nerozhodný a hlavně zoufale nezajímavý. Je až s podivem, že vás jeho předchozí život, který je jen lehce naznačen, vlastně vůbec nezajímá. O představiteli platí i to, co o Schipperovi - zoufale nevýrazný a necharismatický. V tomto případě za to ale může do značné míry scénář. Aby toho nebylo málo, vše se děje takovou náhodou, že je to kontraproduktivní. Všichni se potkávají jen tak mimochodem, náhodou a pořád, až je to nepravděpodobné. Náznaky humoru a gradace přicházejí až v poslední třetině filmu, což je dost pozdě. Alespoň že Tykwer občas z nudy vytrhne rozdělením plátna na několik sekvencí, kde se odehrávají různé scény. To byl opravdu skvělý nápad, který v záblescích ukazuje, jak zajímavý mohl film být, kdyby se režisér záměrně tolik nekrotil. Kamera je povedená a využívá zajímavých berlínských ulic k vytvoření jakés takés atmosféry. Bodík navíc přidává i velmi příjemná a chytlavá hudba. 3 není hloupý film. Bohužel není ani natolik chytrý, aby někoho ohromil. Jeho tvůrce se nám dvě hodiny snaží říct, abychom nežili konvenčně a nenechali se semlít většinovým vnímáním světa a vztahů. Myšlenka je to hezká, ale v tomto případě realizovaná tak komplikovaně a rádoby intelektuálně, až je vlastně zbytečná. A zrovna u Tykwera je to škoda.