Hlavním hrdinou je emoji jménem Gene, který by měl znázorňovat emoci „pche“, jako že je mu všechno jedno. Žije s ostatními emoji v textové aplikaci, v níž se nachází velkoměsto Textopolis, těší se na první den v práci, a že si ho třeba majitel mobilu, středoškolák Alex, vybere do své sms zprávy. Jenže kromě „pche“ dělá Gene ještě všelijaké jiné obličeje a nálady, tudíž se mu první den v práci zle nepovede a hrozí, že bude coby vadný emoji zlikvidován. Vydává se tudíž pryč z aplikace (v doprovodu emoji „high-five“) najít hackerku, která by ho přeprogramovala a „opravila“, aby dělal skutečně už jenom „pche“.Emoji ve filmu (od studia Sony) jsou nejpodobnější z nedávné doby animovanému snímku V hlavě od studia Pixar – také tu máme jednoho lidského hrdinu, k němuž děj tentokrát odskakuje nikoli z jeho mozku, ale z jeho mobilu. Dění v lidském světě je ovlivňováno spořádaným a plynulým chodem života uvnitř telefonu a naopak, přičemž hrdiny tedy nejsou emoce, ale významotvorní smajlíci. A i ti jsou nuceni vyřešit nějakou nastalou krizi před jakýmsi šibeničním termínem, konkrétně než Alex dorazí do servisního centra a nechá si v něm mobil přeinstalovat kvůli domnělé poruše. A těch styčných bodů se dá najít víc.
Každopádně je potřeba znovu ocenit Pixar za to, že dokázal vytvořit zábavný, vtipný, napínavý, dramatický a dojemný film s řadou emocionálně i vizuálně velmi působivých scén, chytnout za srdce, vytvořit zapamatovatelné a sympatické postavy, na jejichž osudech divákovi záleží, a zasadit neskutečně komplexní a promyšlený příběh do sofistikovaně strukturovaného, úžasně nápaditého, konzistentního a srozumitelného světa s jasnými pravidly. Zatímco Emoji ve filmu jsou k tomuto bohužel pravým opakem.Svět uvnitř mobilu se ve filmu totiž chová značně nepředvídatelně, neřídí se skoro žádnými pravidly, jeho hrdinové jsou otravní a příběh, který prožívají, je hrozně jednoduchý a líný. Na začátku filmu to přitom ještě není tak hrozné – je nám představeno město Textopolis a řada jeho obyvatel, na čemž si animátoři a scenáristé celkem vyhráli. Výsledkem je docela nápaditá jízda plná gagů točících se kolem emoji (např. původní smajlíci z dvojteček a závorek tu jsou za důchodce, nejpoužívanější smajlíci mají vlastní VIP zónu…) a je to zábava. Tohle ale trvá čtvrt hodiny, načež hlavní hrdina prchne pryč z textové aplikace, děj se začne odehrávat v jiných zákoutích telefonu a v tu chvíli film zcela odumře dramaturgicky, scenáristicky a dokonce i z hlediska nápaditosti a humoru.
- Není moc jasné, co je v sázce, kdyby k onomu přeinstalování mobilu došlo, takže se není proč a o koho příliš bát.
- Není vůbec jasné, jak mohou emoji třeba sami spustit mobilní hru (natož ji hrát) nebo vstupovat do Cloudu, když k tomu nedal příkaz uživatel mobilu.
- Chápu v mobilním telefonu přítomnost virů, antivirů a firewallu. Ale co tam dělají internetoví trollové?
- Onen „High-five“, který hlavního hrdinu doprovází, je skutečně strašlivě iritující a celý film pouze zdržuje.
Vnitřek mobilu a jeho četné aplikace mohly být zdrojem úžasných nápadů a potenciálních fantaskních světů, skrz něž by hrdinové procházeli, nicméně za celý film projdou přibližně jen půltuctem aplikací. Hádám, že na další se tvůrcům nepodařilo sehnat práva. A z těch, které do filmu zakomponovali, bohužel nic moc zajímavého nevytřískali.
- Když se hrdinové plaví uvnitř aplikace Spotify na loďce (písničky jsou tu znázorněny jako vodní toky), tak jaký má smysl, že z té vody začnou najednou vyskakovat velryby, o nichž Alex měl připravený referát na biologii? Podobných nejasných, nahodilých a zoufale neukotvených věcí je ve filmu spousta.
- Téměř všechny vtipy se odehrávají na té nejprimitivnější možné úrovni přímých asociací – hovínko dělá vtipy o kálení, zaťatá pěst vtipkuje o prstech apod. Velká spousta postaviček se objeví vyloženě jen na pár vteřin, aby udělala jeden signifikantní fór, a znovu už se ve filmu neobjeví.
- Aby vám pointy těch vtipů došly, tak pravděpodobně musíte být vlastníky chytrého telefonu nebo alespoň vědět, že existují i důmyslnější smajlíci než jen ti základní obličejoví. Já sám jsem si myslel, že mám docela přehled, ale sem tam mi nějaký vtip zřejmě ušel jen proto, že jsem nepoznal, co měl být ten smajlík zač. To samé platí o mobilních aplikacích.
Nedostatek konzistence ve fikčním světě i v chování postav, nízká nápaditost, vtipnost a naopak přílišná příběhová primitivnost jdou ruku v ruce s jednoduchostí poselství, kterým je již obvyklé „neboj se být sám sebou“, případně méně standardní „mít deset přátel ve skutečnosti je lepší než jich mít sto na Facebooku“. Lze ale najít i poselství méně prospěšná, třeba „proč komunikovat normálně, když za sebe můžeme nechat mluvit legrační obličejíky“, ve scéně, v níž je Alex absurdně chválen za svou schopnost sebevyjádření, poté co se k odeslání jediného smajlíka ostýchavě odhodlával celý film. Všechny scény ve škole zas ukazují jen děti nalepené na displeje mobilů a nedávající pozor na výuku, což také úplně nevytváří příklad hodný následování.Trestuhodně nevyužitý potenciál světa uvnitř mobilního telefonu, celková lenost tvůrců při vyprávění a tvorbě příběhu a akutní nedostatek emocí mají za následek, že v celém filmu není jediný zajímavý dějový prvek ani jediná dojemná či emotivní scéna, zkrátka nic, co by ve vás po skončení filmu zůstalo. Prvních patnáct minut je v pořádku, ale zbytek je bída a nouze. Děti se asi budou bavit, protože je to hezky barevné a hbité a na atraktivní téma, leč pro dospělého nenabízí Emoji ve filmu skutečně nic. Je to jen podprůměrně zábavná, podprůměrně vtipná a dějově a emočně vyloženě chabá animovaná reklama na mobily a jejich aplikace. Celkem dobrá (nikoli skvělá) animace a podařený český dabing to už nemají šanci zachránit.
P.S. Součástí promítání je krátký animovaný předfilm s hrdiny z filmu Hotel Transylvánie.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
