Mladík jménem Baby (Ansel Elgort z Hvězdy nám nepřály) seděl jako malý na zadním sedadle auta, když během havárie zemřeli jeho rodiče. Od té doby mu píská v uších, pročež neustále poslouchá hudbu, kterou nosí u sebe v několika iPodech. K tomu je vynikající řidič a zároveň má vroubek u zločineckého bosse (Kevin Spacey), takže musí vozit jeho poskoky (mimo jiné Jamie Foxx) k bankám, které se chystají přepadnout a vyloupit, a zajišťovat hbitý úprk před policií. V jádru je ale hodný chlapec, co nechce mít s kriminalitou nic společného, a jelikož už zanedlouho svůj dluh splatí, plánuje si budoucnost se servírkou Deborou (Lily James z hrané Popelky), s níž se seznámil v bistru. Nicméně je proti své vůli zatažen do ještě jednoho kšeftu, a ten se mu stane osudným…Akční komedii Baby Driver natočil režisér Edgar Wright, který už má za sebou filmy jako Soumrak mrtvých, Jednotka příliš rychlého nasazení nebo Scott Pilgrim proti zbytku světa (a původně měl režírovat pro Marvel Ant-Mana, ale byl nahrazen v průběhu práce na scénáři). Jako první vždy na jeho filmech upoutala jejich nespoutaná energie a šílený audiovizuální styl, hbitost a množství vtipů a popkulturních odkazů (nebo alespoň o těch třech zmíněných to platí rozhodně). Wright totiž režíruje jako utržený ze řetězu, přitom ale dokáže na konci dodat dokonale soudržný a koherentní produkt. Baby Driver je přesně takovým produktem.
V porovnání se staršími Wrightovými filmy Baby Driver sice v leckterém ohledu ztrácí, protože má na rozdíl od nich trochu obroušenější hrany a chybí mu nadhled, ale pořád jde o nesmírně zábavný a sympaticky letně ujetý cool film. Akorát je o něco méně našlapaný (takový umírněnější) a snaží se zaujmout (v rámci Wrightovy filmografie) něčím zcela novým. Soumrak mrtvých i Jednotka Příliš rychlého nasazení byly sofistikované parodie se satirickými podtóny, Scott Pilgrim zas dokázal zaujmout agresivně extravagantním vizuálním provedením. No a Baby Driver je zas skoro celý stříhaný na hudbu.Celý snímek v podstatě stojí na záměru nastříhat jej na písničky, jež neustále znějí hlavnímu hrdinovi ve sluchátkách. Je obdivuhodné, jak se Wrightovi (a také hlavně jeho dvěma střihačům, kteří s ním pracovali i na Scottu Pilgrimovi) podařilo sestříhat do rytmu muziky nejen akční scény, přestřelky a automobilové honičky, ale třeba i jen to, jak jde nějaká postava po ulici nebo plánuje bankovní loupež. Akční sekvence, kromě příjemné přehlednosti a rafinovanosti, tak získávají novou přednost a nový rozměr – dokonale padnou do hudebního doprovodu – z čehož plyne podstatná část zábavnosti celého filmu.
Potíž je totiž v tom, že si musíte poměrně dlouho vystačit jen s touhle stylizací, protože Baby Driver rozhodně není tak natřískaný gagy, jak jsme u Wrighta zvyklí. Příběh se v první polovině rozvíjí velmi rozvláčně a věci se pořádně dají do pohybu až v polovině druhé, která je zase v kontrastu s tou první půlkou dějově celkem nabušená, místy až překombinovaná. Wrightovi se daří pracovat s postavami (herci si své role zřejmě dost užívali, Jamie Foxx si do jisté míry zopakoval svou postavu Motherfuckera ze Šéfů na zabití) a s pokroucenými vztahy mezi nimi, dává si záležet na audiovizuální stránce a v podstatě se předvádí (viz šestiminutové úvodní titulky v jediném záběru), ale to ještě neznamená, že by byl Baby Driver nějak úžasně režírovaný.
Přesto si onu náhlou změnu rytmu lze vysvětlit tím, že to je součást podvratnosti, jejímž prostřednictvím si film snaží hrát s diváckými očekáváními. V první polovině se totiž seznamujeme s hrdinou a jeho osobností pomocí řady žánrových klišé (osudová láska, flashbacky do minulosti, poslední prácička a dost…), zatímco ta druhá opozičně narušuje vše, co by divák čekal – děj se začne vyvíjet podstatně překvapivěji, postavy najednou začnou na přemíru klišé upozorňovat a podobně. Součástí podvratnosti je i fakt, že naprostou většinu oněch bankovních přepadení vůbec nevidíme, protože kamera po celou dobu sleduje jen Babyho, který vždy zůstává nečinně sedět za volantem. Kromě toho je první polovina filmu poměrně lyrická, až muzikálová (romantické souznění dvou zamilovaných hrdinů v prádelně, jejichž pohyby zdánlivě připomínají tanec), a jen sem tam je do ní vložena nějaká honička, zatímco od půlky dál se z filmu stává zběsilá řezanice.Celkově bych hrozně chtěl, aby byl Baby Driver podstatně vtipnější nebo ujetější, nebo aby nabídnul nějakou další přidanou hodnotu než jen hezký obal. Po obsahové stránce nejde absolutně o nic náročného, takže jasným doporučením je vypnout a nechat se unášet na vlnách muziky a střihu. Ostatně, jako přiblblá akční komedie je Baby Driver pořád o patro nápaditější a zábavnější i než poslední díly Rychle a zběsile.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
