Besson pro snímek Valerian a město tisíce planet napsal vlastní scénář, který se částečně inspiruje reáliemi šestého svazku komiksu s názvem L'Ambassadeur des Ombres („vyslanec stínů“). V jeho příběhu vesmírnou stanici Alfa, obrovskou metropoli a domov bytostí z tisíců planet, které na jediném místě sdílejí své znalosti i kulturu, ohrožuje neznámá temná síla. Časoprostoroví agenti Valerian (Dane DeHaan) a Laureline (Cara Delevingne) spěchají vyšetřit podstatu této hrozby, aby před ní mohli ochránit nejen stanici Alfa, ale i osud celého vesmíru.
Tolik k ději filmu, který je v zásadě tím, co tento drahý a ve většině ohledů bizarní film táhne ke dnu. Když píšu drahý, myslím tím, že to je s rozpočtem 180 milionů dolarů doposud nejdražší evropský film. Děj filmu je v zásadě jednoduchý a lineární, pouze s několika flashbacky, aby se tu všechno jen nepopisovalo. Nevím, zda je to tím, že už jsem viděl tolik jiných filmů, ale na mnoha místech mi přišla zápletka neskutečně banální a na jiných místech se jednoduše nic moc nedělo. Uznávám sice, že v dnešní době je těžké přijít s něčím po příběhové stránce skutečně neotřelým (viz třeba fiasko Jupiter vychází), ale už se mi dlouho nestalo, že by mě ze znuděné letargie vytrhovaly pouze vizuální orgie a překvapivé bizarní situace, kterých je zde však dost a dost.
Svůj podíl na nefungujícím ději mají i dva herečtí představitelé, jejichž vyvíjející se romantický vztah je důležitým prvkem příběhu. DeHaan i Delevingne vykazují jakési zárodky chemie mezi jejich postavami, ale jinak se k sobě příliš nehodí. Konkrétně DeHaan mi v roli Valeriana vysloveně neseděl a přijde mi, že měli vybrat někoho s větším charismatem. Charisma naopak neschází Delevingne, ale zase má dle mého názoru problém roli uhrát a vypadá chvílemi, jako by nevěděla, zda se má smát, nebo se tvářit naštvaně. Pokud si myslíte, že jejich nedostatky dotáhnou ostatní (zvučná) jména jako Clive Owen, Ethan Hawke, John Goodman, Mathieu Kassovitz nebo Rutger Hauer, tak na to zapomeňte, jelikož doba na plátně nikoho z nich nepřesáhne pět minut. O roli zpěvačky Rihanny se z hereckého hlediska nemá cenu bavit, ale je jedním z důležitých původců bizarností tohoto filmu.
Právě bizarnost a překvapivost, s jakou jsme bombardováni různými situacemi, které sice skvěle vypadají, ale nedávají smysl, ani co by se za nehet vešlo, je jedním z trademarků tohoto filmu a zcela upřímně se vedle vizuální stránky jedná o hlavní důvod, proč tento film navštívit. Do značné míry to připomíná Bessonův Pátý element, ale mnohem surrealističtější. Obecně Pátý element je hlavní důvod, proč vám tento film může připadat jako recyklát (hlavně kvůli závěru). Pravda je však taková, že v době, kdy už je průlomová komiksová předloha takříkajíc vytěžená (pokud jde o nápady) v jiných filmech, může se opravdová adaptace jevit naprosto neprůlomovou. To je ostatně případ filmu John Carter: Mezi dvěma světy, který zpracovával brakový román z roku 1912 a naprosto propadl. Na filmu Valerian je však vidět, že si jeho natáčení Luc Besson užíval a hodlal tam nacpat co možná nejvíce svých vizuálních nápadů.
Tím se dostáváme k tolik opěvované vizuální stránce, pak zde je chvála na místě. Kompozice řady záběrů je naprosto skvělá, pořád se někde něco hýbe a hýří barvami. Byť to také místy všechno připomíná Pátý element, jde velmi poznat dlouhý čas, který od té doby utekl. Hlavně na vizuálních efektech, které Besson svěřil třem největším studiím na trhu (ILM, Weta Digital, Digital Domain). Primárně proto se film tak prodražil. Zpočátku mi sice přišlo, že svět pláží Mül vypadá poněkud uměle, ale časem jsem si zvyknul. Pokud jde o hudbu, tak tam Alexandre Desplat odvádí velmi slušnou a epickou práci, kterou si rád poslechnu i zvlášť. Celkem mě pobavilo zakomponování motivu z písně Pastime Paradise od Stevieho Wondera (nebo Gangsters’ Paradise od Coolia). Své číslo (doslova) zde má i výše zmíněná Rihanna a závěrečné titulky se nesou za zvuků singlu od zpěvačky Alexiane.V celkovém pohledu je Valerian zážitkem, jehož forma bombarduje váš zrak i sluch, ale obsah zůstává kdesi v nedohlednu. V podstatě ani nevím, zda bych chtěl film vidět ještě jednou. Jistě, nejde o takovou katastrofu jako Jupiter vychází, ale jsem rád, že je názorně vidět, že ani obrovský rozpočet a pečlivé vysoustružení produktu není zárukou toho, že se film musí nutně povést a být hitem. Pokud mám tedy film doporučit, tak snad jen pro vizuální stránku. Snad se Luc Besson dostane možnost realizovat lépe v pokračování.
