To ale neznamená, že nedojde na legrační scény z natáčení, kdy se kameramanovi třeba povede natočit vynikající film, ale pak zjistí, že po celý úvod do obrazu zasahovala clona kamery a je tím pádem nutné začátek zopakovat, načež herečky začnou látat své roztrhané oblečení. Nebo když je potřeba vyřešit dilema, jak naložit s herečkou, která má ošklivé zuby, protože když se jí dá do pusy roubík, tak nebude moct dělat orál. Zní to ujetě, ale ve filmu jsou podobné problémy podávány jako zcela běžné, a místy je to skutečně vtipné. Zároveň je vidět, jak Rocco, který má zaslouženou pověst sexuálního hrubiána, o své herečky pečuje, a jak je v kolektivu oblíbený jako charismatická a přátelská osoba, ne jako hvězda s velkým přirozením.

 

Je potřeba zopakovat, že Rocco je upřímným a nemanipulativním filmem, v němž se všichni jeho protagonisté vyjadřují otevřeně a neskutečně věcně, což je ohromně příjemné a z informačního hlediska přinejmenším pozoruhodné. Tvůrci ve filmu zachycují mnoho témat vyjadřujících se ke stylu života, k sexu obecně i k pornoherectví jako k povolání a k problémům, které s sebou nese, a pornobranži postihují v celé šíři, od hlupoučkých naivních začátečnic, co si vážně myslí, že budou herečkami, až po duchovně vyzrálé a inteligentní pornoherečky, které mají v životě i v názorech velice jasno (akorát pornoherce poněkud opomíjejí). Demytizují obraz Rocca Siffrediho odhalováním jeho soukromí a jeho vlastích útrap a těžkostí, ale zároveň tím nesmývají jeho pověst hřebce, který se o status hvězdy ve svém oboru opravdu zasloužil.

 

Pochopitelně na film půjdou hlavně zvědavci, ale vážně stojí za doporučení i jako zajímavý studijní materiál, pod jehož lechtivou nálepkou se skrývá dokument plný námětů na zamyšlení.