Nacházíme se v Paříži roku 1912 a díky experimentu jednoho šíleného vědátora se zrovna podařilo probudit k životu druhohorního ptakoještěra, který při průletu nočním velkoměstem usmrtil tři lidi, z toho jednoho vysoce postaveného úředníka. Bulvár ani policii to samozřejmě nemůže nechat chladnými a zatímco palcové titulky novin straší obyvatele, policie vysílá svého nejschopnějšího muže do akce. No, nejschopnějšího... Reportérka a spisovatelka Adèle Blanc-Sec má tou dobou jiné problémy. V Egyptě zrovna vykrádá faraonův hrob, aby se dostala k mumii jeho lékaře, který by po probuzení snad mohl pomoci vyléčit její milovanou sestru. Po úspěšném návratu zjistí, že vědec, který by byl oživení mumie schopen, právě čeká kvůli neštěstí s pterodaktylem na popravu. Jak je jejím dobrým zvykem, Adèle se bez váhání vydává jednat. Nedávno jsem se zde obouval do 22 výstřelů jako dalšího odosobněného produktu Bessonovy fabriky na špatné kopie hollywoodských trháků (i když uznávám, občas se zde najdou čestné výjimky typu 96 hodin) a máme tu snímek režírovaný a napsaný Bessonem samotným. Předlohou byl francouzsko-belgický komiks Jacquese Tardiho, resp. několik jeho dílů, které tu Besson spojuje. S čím bude ale nový snímek porovnáván především, je - jak z poněkud nešťastného českého názvu vyplývá - hlavně Sommersova Mumie a její dvě pokračování. Nebo dokonce samotný Indiana Jones. Vyložme karty na stůl. Tajemství mumie stálo pouhých 25 milionů euro, za což se žádné trikové orgie pořádat nedají. Pro srovnání: třináct let starý Pátý element měl rozpočet asi devadesát milionů dolarů, jedenáct let stará Mumie asi milionů osmdesát. Není proto překvapivé, že efekty v některých momentech, zejména když je v akci už zmíněný pterodaktyl, nestojí za moc. Troufám si ale říct, že to není zásadní vada na kráse, protože film na nich naštěstí úplně nestojí. Jeho hlavní trumfy jsou totiž nadsázka, humor a svérázná hlavní hrdinka. Mám rád dívky jako je Adèle: vtipné, drzé, rázné a jdoucí si za svým. Mám stejně tak rád hrdinky filmů Luca Bessona, ať už jsou to drsné feťačky přeměněné ve stroje na zabíjení, éterické bytosti zachraňující naši planetu nebo třeba andělé na zem spadlí. Jeden z důvodů fungování Tajemství mumie tak spočívá ve výkonu mně doposud neznámé Louise Bourgoin, která dokázala propůjčit své hrdince tu správnou dávku šarmu i zdravé umanutosti. Adèle je rozhodná a akční, přitom však stále okouzlující. Prostě chtěli byste ji mít doma (i když tam by vám asi stejně dlouho nevydržela). Bourgoin také ustojí některé momenty, kdy to Besson s tlačením na komediální pilu trochu přehání a i za cenu ničení zvolené stylizace přechází k frašce. Ostatní herci představují klasické žánrově typizované postavy, vzhledově modelované podle komiksové předlohy (takového Mathieu Amalrica bych pod tunami makeupu opravdu nepoznal). Nepřekvapí, že komiksová Adèle zdaleka není taková krasavice jako ve filmu. Vůbec ovšem netvrdím, že je to špatně. Tajemství mumie by asi měli vynechat hnidopichové, kteří se nepřenesou přes několik zjevných logických nesmyslů (myslím tím nesmysly v logice v rámci zvolené stylizace a žánru). V jednu chvíli se na Bessona totiž musíte vážně naštvat. Při opakovaných hrdinčiných pokusech o proklouznutí do vězení, kam pokaždé přichází jinak převlečená, v jednu chvíli volí masku tlusté báby jako z nějaké komedie Eddieho Murphyho. To je zjevně něco, co by hrdinka s jí dostupnými prostředky prostě nezvládla. Hlavně je to úplně zbytečné, protože ostatní skromnější převleky působí stejně vtipně (jeptiška, zdravotní sestra atd.). Ještě diskutabilnější je ovšem další návrat, kdy hrdinka vědce z vězení odvést už může, ale on je vlastně moc unavený na nějaké utíkání a Adèle jde domů s nepořízenou. Je to sice vtipné a nečekané, ale na povrch tím akorát vylézají švy vyprávění, kdy se spojují příběhy mumie a pterodaktyla. Když už jsem v tom kritizovaní, dokázal bych si i odpustit těch několik dětinských vtipů typu ptačí trus a blbnutí s africkým lovcem, celkově mi ovšem zvolená nadsázka i humor nadmíru vyhovovaly. Problematické pasáže létání na pterodaktylovi, které vás praští do očí mimo jiné tím, že si vybavíte podobné, ovšem brilantně technicky zvládnuté scény z Avatara, vás nutí zanadávat si nad Bessonovou šetrností (kolik dalších milionů by asi bylo potřeba?). Netrvají naštěstí moc dlouho na to, aby nějak výrazněji ovlivnily názor na film. Stejně tak francouzsky mluvící mumie jsou něco, s čím se prostě musíte naučit žít. Na druhou stranu jejich závěrečný vtípek opravdu stojí za to. Když to shrnu: Tajemství mumie je poctivá francouzská komediální dobrodružná jízda s úžasnou hrdinkou. Produkcím typu Mumie se výpravností rovnat samozřejmě nemůže, nadhledem a vtipem klidně. Neberte ji moc vážně a třeba se nakonec jako já budete těšit i na díl druhý. Sem s ním, Lucu.