Na jeho dramata a thrillery se pějí ódy (pokud máte rádi mind-fuck filmy, zkuste jeho málo známý snímek Nepřítel), leč sci-fi zatím nenatočil žádné. Nakonec jej ale zvládl natolik dobře, že snad ani nebude třeba se nadále strachovat o jím režírované pokračování Blade Runnera, jež má premiéru naplánovanou na říjen příštího roku, a které je evidentně ve správných rukou.Stejně jako v Sicario: Nájemný vrah je do popředí stavěna silná hlavní hrdinka, tentokrát patrně rozvedená lingvistka Louise v podání Amy Adams, jíž navíc někdy v nedávné době zemřela dospívající dcera, a která je coby největší americká odbornice na světové jazyky kontaktována armádou, když planetu Zemi navštíví mimozemšťané. Z dvanácti vesmírných těles, jež zakotvila na různých lokacích po zeměkouli, je Louise dovezena společně s teoretickým fyzikem (Jeremy Renner) na přísně střeženou lokaci, kde se nachází jedno z nich, aby se zde pokusila objevit možnost, jak s neznámými návštěvníky (jejichž podoba byla zjevně inspirována chobotnicemi) zdárně komunikovat.
Při pokusech o dorozumívání sice obě strany stojí naproti sobě, ale komunikační propast je mezi nimi obrovská, neb mimozemšťané neovládají žádný pozemský jazyk, a na otázky kladené v angličtině odpovídají způsobem, který zas není znám pozemšťanům, tj. že malují amorfní dehtové kružnice. K otázkám typu „Kdo jsou a odkud přicházejí?“ nebo „Jaký je jejich záměr na Zemi?“ se však po čase a řadě pokusů o vzájemné pochopení přidá ještě jedna závažnější otázka, a sice jestli budou světové velmoci (které se pokoušejí o komunikaci s mimozemšťany v těch zbývajících jedenácti lodích každá zvlášť) schopné spolupracovat a zabránit tomu, aby nedošlo k válečnému konfliktu s mimozemšťany, případně ke konfliktu mezi státy navzájem, který by v obou případech mohl potenciálně skončit zánikem lidstva (třeba kvůli mylné interpretaci mimozemských sdělovacích prostředků).Příchozí je ten typ amerického sci-fi, které sice stálo hodně peněz, ale není prakticky vůbec hollywoodské. Není stavěné na úžasnosti akčních scén, ale na režii, hereckých výkonech a na kvalitním scénáři. Akční scény v něm nejsou žádné (kromě jednoho dvousekundového výbuchu), přesto snímek skvěle graduje, je napínavý a má vynikající pointu, dosahující monumentálních rozměrů. Místy to připomíná Nolanovo Interstellar, které je sice přeci jen ještě vyšperkovanější, dramatičtější, osudovější, velkolepější a dojemnější, ale ve všem ostatním už jsou Příchozí buď stejně dobří (výborné herecké výkony, skvělá kamera…) nebo lepší (způsob, jakým je realizováno vysvětlení závěrečné pointy), s výjimkou výborného soundtracku Jóhanna Jóhannssona, který má natolik málo společného s hudbou (spíš to jsou jen znepokojující zvuky), že se vzpírá jakémukoli srovnávání.
Každopádně platí, že Denis Villeneuve režíruje naprosto parádně, je neuvěřitelně schopný a talentovaný a začíná se řadit mezi režisérskou špičku. Scénář je až podezřele propracovaný a kvalitní na to, že ho má na svědomí Eric Heisserer, který je autorem scénářů například ke snímkům Nezvratný osud 5 nebo Věc: Počátek. Klobouk dolů. Vlastně jediná věc, která v něm působí trochu divně, je ten jediný výbuch, související s nějakou bombou, u níž nejsou dostatečně rozebrány okolnosti její existence (jak se někomu podařilo dostat ji tam, kde vybuchla, a kdo ji tam dal), ale to jednak není úplně podstatné a hlavně je to opravdu to jediné, nad čím zůstaly nějaké otazníky.
Každopádně platí, že Denis Villeneuve režíruje naprosto parádně, je neuvěřitelně schopný a talentovaný a začíná se řadit mezi režisérskou špičku. Scénář je až podezřele propracovaný a kvalitní na to, že ho má na svědomí Eric Heisserer, který je autorem scénářů například ke snímkům Nezvratný osud 5 nebo Věc: Počátek. Klobouk dolů. Vlastně jediná věc, která v něm působí trochu divně, je ten jediný výbuch, související s nějakou bombou, u níž nejsou dostatečně rozebrány okolnosti její existence (jak se někomu podařilo dostat ji tam, kde vybuchla, a kdo ji tam dal), ale to jednak není úplně podstatné a hlavně je to opravdu to jediné, nad čím zůstaly nějaké otazníky.Dokonce funguje i to, že když už jste film viděli a znáte jeho závěr, tak při druhém zhlédnutí se na něj budete dívat jinýma očima a různé jeho aspekty a scény budete vnímat odlišně, než jak jste je vnímali napoprvé.
Téměř dokonalé souznění všech jeho složek, okořeněné neokoukaným námětem, originálně se vyvíjejícím příběhem a působivým myšlenkovým přesahem, dělá ze snímku Příchozí právoplatně jeden z nejlepších filmů roku, který by vám pokud možno neměl ujít. Sice asi zklame každého, kdo na něj půjde v očekávání dalšího Dne nezávislosti, ale všechny ostatní snad naštěstí nadchne.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
Český trailer k filmu Příchozí
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
