Ve všech třech případech jde o filmy, na nichž je zdaleka nejlepší to, jak vypadají, a Kubo rozhodně netvoří výjimku. Jsou totiž animované pomocí tradiční loutkové a stop-motion animace v kombinaci s počítačovými triky, což jim propůjčuje unikátní a v mnoha ohledech nádhernou, místy až dechberoucí vizuální stránku. Barvitou, plastickou, úžasnou. Je to hrozně pracná metoda a ku prospěchu tvůrcům rozhodně slouží to, že se jí věnují, protože ty výsledky jejich lopotného snažení stojí za to. O to je ale větší škoda, že už si nedají tak záležet na tom, co tvoří společnou slabinu všech jejich filmů – a tou je příběh.Filmu vážně nelze upřít, že po vizuální stránce je opravdu ohromující a nádherný. Nad leckterými jeho scénami by se člověk mohl rozplývat dlouho. Nicméně je k vzteku, jak si jeho tvůrci dávají nehoráznou práci s jeho animováním, a přitom svůj talent vkládají do materiálu, který toho není hoden. Děj filmu je totiž poměrně nahodilý, ledabyle poslepovaný z různých dobrodružných scének a navíc se odehrává ve světě, jehož pravidla nejsou dostatečně definována.
Jedenáctiletý jednooký Kubo žije se svou nemocnou matkou v alternativní verzi starého Japonska. V malé vesničce si přivydělává díky svým magickým schopnostem – dokáže skládat z papíru různé postavičky, oživit je a nechat je, ať mezi sebou zápasí. Před setměním ale musí být doma, protože jinak by na něj zaútočily bytosti noci – zlé sestry jeho matky, dcery Měsíčního Krále, který Kuboa připravil v novorozeneckém věku o oko a chce i to druhé (je za tím dlouhá historie, kterou nebudu rozpitvávat). Jednoho dne ale Kubo zůstane venku po setmění, zjeví se zlé čarodějnice, téměř ho polapí, ale jeho matka se pro něj obětuje a Kubo je teleportován někam do zasněžené krajiny, kde v doprovodu mluvící opice a samuraje zakletého do podoby chrobáka musí pátrat po legendární výzbroji sestávající z nerozbitného meče, neprorazitelného brnění a nezničitelné helmy.
Dvě z těch tří částí zbroje jsou hlídané nějakými netvory, a když se jich hrdinové snaží zmocnit a musejí přitom bojovat s monstrem, tak je to vážně super. Ale všechen ostatní děj spočívá v tom, že chrobák s opicí se nějak hašteří a doprovázejí Kuboa z bodu A do bodu B, přičemž:- Kubo nechá z papíru oživit postavičku samuraje, která z nějakého důvodu ví, kde se jednotlivé části té zbroje nacházejí, a ukazuje mu cestu. U jedné z nich se však Kubo rozhodne tu postavičku ignorovat a raději se vydat na místo, které se mu zjevilo ve snu.
- Legendární helma se nachází shodou okolností v té vesnici, do níž Kubo denně chodil, ale nikdy si jí nevšiml, přestože byla vystavena na docela dobře viditelném místě.
- Není vůbec jasné, kam až Kuboovy magické schopnosti sahají. V jednu chvíli třeba pomocí kouzel postaví dopravní prostředek nikoli z papíru, ale z listí. Ne, že by mu třeba někdo řekl, že to dokáže. Prostě to zkusí a vyjde to.
- Rozsah magických schopností Kuboovy matky, jejích zlých sester a hlavního záporáka je také jedna velká neznámá.
Výsledek je ten, že se ve filmu může stát prakticky cokoli, a to, co se v něm děje, rozhodně není nezajímavé nebo nepůsobivé, ale bohužel to není nijak ukotveno nějakými pravidly a děje se to náhodně, bez nějakého smyslu, bez příčin a důsledků. Je to jako by tvůrci vymysleli pozoruhodný příběh s vlastní mytologií, v němž by se mohlo odehrát něco opravdu výjimečného, ale oni se místo toho rozhodli jít cestou toho nejmenšího odporu a celé to drasticky zjednodušit až do té míry, že poslepovali za sebe jen ty opravdu nejnutnější elementy.Zároveň to vede k tomu, že některé dějové zvraty a překvapivá odhalení lze předem docela slušně odhadnout, k čemuž navíc film poskytuje dlouho dopředu nápovědy (ve vesnici se všem vesničanům daří přivolávat duchy svých zemřelých, avšak Kuboovi se přivolání ducha jeho mrtvého otce nepodaří, co to asi tak může znamenat?), a spousta dalších věcí je akorát matoucí. Malým dětem by to vadit nemuselo, ale pro ty Kubo a kouzelný meč úplně vhodný není, už jenom kvůli složitosti zázemí hlavního hrdiny a pak hlavně kvůli několika takřka hororovým scénám, z nichž by úplně malé děti mohly mít traumata. Snímek je tím pádem určen zejména trochu starším dětem, přibližně ve věku hlavního hrdiny a starším, a v druhé řadě dospělým, což je charakteristické i pro všechny ostatní filmy studia Laika.
Kromě čarokrásné animace je skvělá i atmosféra filmu, kombinující exotiku a tajemnost starého Japonska, hravou poezii a legrační bizarnost filmů studia Ghibli, místy i nápaditost a strašidelnost snímků Guillerma del Tora. Pokud hodně dáte na vizuální stránku a rádi se kocháte hezkými obrázky a scenériemi a na příběhu vám až tak moc nezáleží, tak je pro vás Kubo a kouzelný meč jako stvořený. Ale na tom ději by bylo potřeba pro příště ještě dost zapracovat.P.S. Film jde do kin pouze dabovaný, dabing je zdařilý. 3D je téměř neznatelné.
