Ulice Cloverfield 10 už svým názvem dává najevo spřízněnost s katastrofickým monster-filmem Cloverfield (u nás uváděným pod přímočarým názvem Monstrum). Není ovšem předpokračováním, pokračováním či boční linií, ačkoliv se v budoucnu může ukázat jako jedno z toho, protože poskytuje určitá vodítka ke spekulacím. Od svého "předchůdce" přebírá spíše koncept: středněrozpočtový, z hlediska marketingu dlouho utajovaný projekt, který omezuje vyprávění a informace v něm dávkované na jednu postavu (byť není found footage), přičemž nápaditým způsobem kloubí několik žánrů náležících k fantastice (sci-fi, horor, thriller). Po uvedení se předmětem polemik stalo, jestli onen název není příliš návodný, potažmo se objevovaly zpozdile dramaturgické výtky, zda by nebylo lepší film ukončit o něco dřív, a to před závěrečným přechodem k poněkud jinému žánru. 

Kritika byla nemístná, protože Ulice Cloverfield 10 je po celou dobu hororovou fikcí pokládající otázku, jaká úroveň světa představuje hrozbu. Střední úroveň, kde nebezpečím je paternalistický prepper v bunkru? Fundamentální úroveň, kdy se mimo bunkr skrývá mnohem větší a navíc nelidské monstrum, než je potenciálně v něm? Za pomocí jiné terminologie a spoileroidně vyjádřeno, snímek je celou dobu uměleckým hororem, ale vytváří zdání, že by jím být nemusel. 

Problém není ve změně žánru, jak to vidí část odborné i laické obce, jelikož ten zůstává totožný od začátku do konce. Potíž nespočívá ani ve změně strategie, protože film od první do poslední minuty omezuje míru vědění na protagonistku, přičemž sekvence zintenzivňuje napojením na ni (hlediskovými záběry, zesílením zvuku) a zneklidňuje zvolenými stylistickými postupy (nízkou hloubkou ostrosti a volbou bližšího rámování). Zádrhelem pro některé je ve skutečnosti to, jak Ulice Cloverfield 10 odpoví na dvě hlavní otázky, které strukturují samotné vyprávění, respektive to, jak jsou tyto otázky ve vyprávění prezentované. 

První ústřední otázka spočívá v tom, jestli je monstrum uvnitř. Je monstrem člověk, který hrdinku unesl a vymyslel si historku o útoku, aby ji udržel zavřenou v bunkru z důvodu nedořešených rodinných otázek? Druhá ústřední otázka spočívá v tom, jestli je monstrum venku. Byli jsme skutečně napadeni a člověk zodpovědný za bunkr chce ostatní a sebe akorát udržet v bezpečí před blíže neidentifikovanou hrozbou? Obě otázky jsou vzájemně výlučné, a tak je pochopitelné, že divácké reakce budou rozhořčené, když je na obě zodpovězeno (pochopitelně následuje spoiler)... kladně. 

Obojí přitom má oporu ve vyprávění, protože Ulice Cloverfield 10 není tzv. plot driven, ale (výborně všemi zúčastněnými zahranou) character driven story - příběhem o dívce, která se vyrovná s minulostí (tyranským otcem, zastání se druhých, útěkem před budoucností) díky tomu, co si prožije. Po stránce vyprávění vůbec je film výbornou podívanou, protože jednak upřednostňuje obraz před (neurčitě znějícími) slovy, jednak zužitkovává každý předestřený prvek (zásnubní láhev, šití, tričko po dceři, multifunkční časopis, závěs ve sprše, "průkazní" fotografie). I díky efektivitě ve všech ohledech (žánrové, vypravěčské...) patří Ulice Cloverfield 10 k jedněm z nejpříjemnějších letošních překvapení v kině. (9/10)

Blu-ray: 

Ulice Cloverfield 10 je na Blu-rayi podobně jako v kině neokázalá, přitom stejně potěšující. Menu má jednoduché, ale stylové, vycházející z oficiální grafiky. Obrazu (ve formátu 2,40:1) nelze moc co vytknout, protože film vypadal stejně i v kině. Černá je opravdu černá, a tak se v tmavých pasážích leccos ztrácí, ale jedná se o záměr, nikoliv špatný přepis. Barvy jsou chladné (hlavně do modra laděný bunkr, celkově tmavší odstíny), ovšem nic nesplývá - pleťovka i textura oblečení je nesmírně detailní. Někoho by mohla zarazit přítomnost šumu, když se točilo na digitál, ale to je nespíš dáno způsobem svícení a jeho podání je konzistentní. Škoda jenom, že zaostřování převážně prvního plánu nedává důvod k zastavování snímku pro prozkoumání předkamerového prostoru bunkru, konkrétně rekvizit v něm. 

Platí-li o obrazu, že mu nelze moc vytknout (až na nepěkný macroblocking, jímž trpí některé méně statické záběry), pak na zvuku nelze vůbec nic kritizovat. Může se zdát, že Dolby Atmos je zbytečné u počinu, ve kterém jsou po velkou část stopáže postavy uzavřeny v jednom bunkru a mluví. Důležité jsou ale zvuky z mimoobrazového prostoru (přelet lodi, pád regálu s jídlem), efekty vedoucí pozornost v něm (zacinkání klíčemi, výrazný alarm) i jasnost a srozumitelnost dialogů/monologů či rozprostření hudby, jež je součástí fikčního světa. Vedle toho je zde úvod (s havárií auta) a závěr (s... řadou věcí, které umožňují zvukařům vyblbnout se s Dolby Atmosem), které z originální zvukové stopy dělají jeden z nejlepších mixů v Atmosu. Na český dabing (pouze v Dolby Digital 5.1), byť s vhodným hlasovým obsazením, se taková superlativa pochopitelně nevztahují ani zdaleka.

Kromě dalších dabingových stop (ruské, ukrajinské, thajské, polské) si lze navolit audiokomentář režiséra Dana Trachtenberga a producenta J.J. Abramse. Jediný bonus bez české titulkové podpory stojí za poslech, protože povídání obou pánů (a zejména toho druhého jmenovaného) dá nahlédnout do kreativního procesu vzniku filmu. Hovoří o rozhodnutích ohledně stylu i vyprávění, zdůvodňují některé sporné či kritizované momenty včetně tolik propíraného závěru. Radost poslouchat. Víc než půlhodinový film o filmu, rozdělený do sedmi částí, mnohé informace z komentáře opakuje, ale přidává k nim názorný obrazový doprovod. Ačkoliv je Ulice Cloverfield 10 již svým názvem spojena se značkou Cloverfield, dokumenty dílo prezentují pouze jako DNA spojence, který je jinak velmi originální. Ve featurettu Opět monstrum je snímek vymezen vůči Monstru; O bunkru (3:48 min.) dá nahlédnout na vznik hlavního místa dění; Kostým s kachnou (1:44 min.) se zaměřuje na obtížnou výrobu klíčového kostýmu a jeho úlohu ve vyprávění; Rotace (3:52 min.) spolu s Kelvin Optical (6:07 min.) pojednává o tricích (snaze natáčet co nejvíc věcí prakticky před kamerou, o nezvyklé praxi post-produkce triků ve společnosti Bad Robot); Skvěle naladěno (6:42 min.) prozradí víc o hudebních motivech spojených s postavami a jdoucích proti očekávání a Konec příběhu (3:19 min.) se vrací na začátek ke značce Monstrum a k tomu, jak toto "Monstrum" neparazituje na úspěšném titulu, ale originálním a nečekaným způsobem rozvíjí značku. A tento příspěvek ke cloverfieldské franšíze je dobré si zařadit do sbírky. (8/10)

Koupit na Bontonland.cz

VĚC: 

Věc je ze zde hodnocených filmů jediným, který není celovečerním debutem a který nevznikl v posledních dvou letech, a tak obstál ve zkoušce časem. Rozhodně lépe než mnohem mladší Věc: Počátek (2011), která velmi otrocky funguje jako prequel, a než původní The Thing from Another World (1951), kterou režíroval Howard Hawks. Spíš než remakem je verze Johna Carpentera další adaptací povídky Who Goes There? Johna W. Campbella. V Hawksově snímku je pouze jedno monstrum jdoucí po jednotce výzkumníků v Antarktidě a vyvolávající tradiční hrůzu spojenou s uměleckými horory, tj. korespondující s reakcemi lidských postav. U Carpentera ono monstrum nabývá různých podob a děsí právě tím, že může být kýmkoliv z členů posádky. 

Mimetici a mimetičky by argumentovali, že to souvisí s dobovým kontextem. Zatímco padesátkové sci-fi pojímají mimozemšťany a monstra jako alegorii komunistické hrozby, omsdesátkové hororové sci-fi posunem ve vyobrazení vyjadřuje paranoidní atmosféru studenoválečné reality. Mimetici a mimetičky jsou ovšem často mimo(ni), a tak si vystačíme s tvrzením, že se Carpenter chtěl více přiblížit literární předloze, jak sám v různých rozhovorech a making of materiálech deklaroval. 

Nebyl by to ale Carpenter, aby krom obsazení Kurta Russella nebylo ve snímku kromě pomalu budované atmosféry několik béčkových atrakcí. Ty neztrácí na působivosti díky praktickým efektům (make-up Roba Bottina). A i více než tři dekády od premiéry (1982) je Věc výbornou žánrovkou, která sice je uměleckým hororem, ale příslovečné mrazení v zádech vyvolává na stejném principu, na jakém fungují hororové fikce: znejistěním ohledně podstaty našeho světa. (10/10)

Blu-ray: 

Věc byla jedním z velkých restů z ranku katalogových titulů, ale stejně jako ostatní nedávno vydané tituly od Magic Boxu (Forrest Gump, Lhář, lhář, Šakal, Hannibal) mají vlastníci a vlastnice přechozích DVD vydání důvod upgradovat jenom díky obrazové a zvukové stránce. Na BD se nenachází vůbec žádné bonusy, což naštve o to víc, že starší typ nosičů jich měl řadu (informativní a zábavný audiokomentář Carpentera a Russella, izolovaná hudební stopa, celovečerní film o filmu, nepodařené scény, řada fotografií a ukázek obrázkového scénáře, informace o tvůrcích a hercích i produkci) a v zahraničí má brzy vyjít sběratelská edice s novými materiály (dalším audiokomentářem, televizním sestřihem s dovysvětlujícím komentářem mimo obraz a bez násilných scén, rozhovory s trikaři, zvukaři, střihačem, herci, autorem novelizace...).

A co víc, ona nová sběratelská edice od Scream Factory vychází z nového 2K skenu, na jehož zpracování dohlížel kameraman Dean Cundley, a má nový zvukový mix ve 4.1, pro který posloužil šestistopé Dolby Stereo ze 70mm verze. Pro Blu-ray vydání vzniklé v českém authoringu (nasvědčuje tomu české menu a vedle originálního znění pouze tuzemský dabing a titulky, žádné jiné) bylo zdrojem nejspíš první vydání (2008) Věci na BD od Universalu. Navzdory tomu, že disk je pouze jednovrstvý (25 GB), je obraz (ve formátu 2,35:1) a zvuk (DTS-HD Master 5.1 anglicky a DTS-HD Master 2.0 česky) velmi dobrý. 

Neočekávejte nic srovnatelného s výše hodnocenými tituly, ale platí v zahraničních recenzích opakované "Věc ještě nikdy nevypadala a nezněla tak dobře". Zrno a šum neruší, naopak připomínají, že se točilo na film, i když není konzistentní (noční celky jsou výrazně zrnitější a s více šumem než zbytek). Obraz je ostrý, byť nelze očekávat pokožku, na které budou patrné každé nedokonalosti, a oblečení, které ohromí svou texturou. Barvy odpovídají ladění, pouze v interiérových scénách za dne mají jednotlivé bílé plochy tendence splývat, v tmavých pasážích či tmavších místech (deska helikoptéry apod.) moc detailů není, ale s odstupem let těžko říct, jak na tom byl snímek při uvedení v kinech.   

Přítomnost (nováckého) českého dabingu známého z uvedení v televizi udělá radost pamětníkům a pamětnicím, ale osobně doporučuji původní znění. Už proto, že jednotlivé zvuky jsou dobře rozprostřeny do prostoru (úvodní let vrtulníku, následná střelba i výbuch, používání plamenometu), zvukové efekty spojené s monstry konečně patřičně vyzní (přeměna psů, oddělení hlavy od těla) a vše přidává na atmosféře a vtáhnutí dovnitř (neustále přítomná sněžná vichřice). Samostatnou kategorií je hudba Ennia Morriconeho, která nezní na úkor zvukových efektů či dialogů/monologů, a kterou je radost poslouchat v pětikanálovém mixu. A to lze napsat i o BD vydání: je radostné, že se ho fanoušci a fanynky jednoho z nejlepších Carpenterových filmů dočkali, ale posečkání a uvedení plnohodnotné edice (s bonusy) by udělalo radost ještě větší. Věc na BD leda v kombinaci s dříve u nás vydaným, ale co do obrazu kvůli formátu problematickým DVD, protože to má přídavné materiály. (5/10)