Spisovatel Phillip K. Dick patří - stejně jako například Isaac Asimov - k pilířům literatury science fiction. Oba uspěli hlavně díky zakomponování rozborů náboženství, politiky a lidského myšlení do svých děl. Jak známo, dobrých námětů v kinematografii není nikdy dost a filmaři rádi sáhnou po knižní předloze. Tentokrát padla volba na Dickovu povídku Úpraváři (orig.: Adjustment Team). O co jde? Mladý politik David Norris (Matt Damon) má před sebou slibnou kariéru a volby do amerického Senátu jsou na spadnutí. Šance na výhru jsou zpočátku vysoké, ale díky mladické nerozvážnosti se už při předběžném sčítání hlasů ukáže, že David letos do vysněného křesla neusedne. Nezbývá mu tedy, než si hořce začít procvičovat řeč poraženého, pro což se v daný moment nejlépe hodí opuštěné pánské toalety. Tam ale narazí na Elise (Emily Blunt) a během okamžiku je z toho oboustranná láska na první pohled. Jenže dívka zmizí stejně rychle, jako se objevila, a Davida čeká už jen zmíněná řeč a místečko na politickém hřbitově. Časem zapomene na politiku, ale ne na tajemnou Elise. Když na ni "čirou" náhodou narazí cestou do práce v autobuse (na ex-politika dost nepravděpodobná volba dopravního prostředku, ale co už) a konečně získá její telefonní číslo, myslí si, že jeho den nemohl začít lépe. Jenže správci osudu mají jiný plán. Samotné postavy správců v oblecích s vestičkou a kloboukem působí jako vystřižené z třicátých let, ale když ukážou své schopnosti (od zmrazení času až po vytrhnutí podlahy ukázáním prstu), zaláskovaný ex-politik má důvod je začít brát na vědomí. Poslechne i ve chvíli, kdy mu sdělí, že se s Elise už nikdy nesmí setkat, protože by to zásadně ovlivnilo budoucnost nejen jeho, ale i celého státu. Z logických důvodů se však správci neuchýlí k žádnému násilí a musí si poradit jinak. Tu pouhou myslí odklání volné taxíky, aby se David za Elise nemohl dostat, tam zase průběžně odpojují telefonní linky, když si David fakt nutně potřebuje zavolat. Celé zobrazení systému vyšší moci je přísně byrokratické, jako jsme mohli vídat ve filmech už před třiceti lety (např. Nebe může počkat s Warrenem Beattym). Více o příběhu není nutné dodávat, romantický cit koliduje s Plánem, občas je třeba přechytračit agenty, kteří mají naštěstí svázané ruce kauzalitou (relativně), a nejednou je důvod se zamyslet nad tím, jestli opravdu člověk může ovlivnit svůj osud. Zvlášť když mu vyšší moc hází klacky pod nohy. Nad samotným prvkem strážců/andělů a celého sci-fi podtextu je lepší se příliš nepozastavovat a brát je tak, jak jsou. Tedy jako scenáristické berličky, které příběh pouze okoření. Možná to zní trochu překombinovaně, ale scenárista a režisérský debutant v jedné osobě George Nolfi (Dannyho parťáci 2, Bourneovo ultimátum) zvládá střídání napínavých scén s těmi romantickými docela obstojně. Dokázal bych si však představit větší důraz na vztah hlavních hrdinů. Mezi Damonem a Emily Blunt to sice hezky jiskří, scénář je nenutí nic přehrávat, takže oba působí mile civilně, ale přesto odbýt diváka hláškou "oni si byli souzeni" je trochu škoda. Stejně tak i akčnějších scén mohlo být více, když už těch pár, které ve filmu jsou, působí překvapivě s nadhledem. Průměrný divák určitě zvládne více než 106 minut stopáže filmu. Nemluvě o tom, že některé "filozoficky ukecané" scény by si naopak zkrácení zasloužily. Díky žánrovému rozptylu není závěr sice úplně předvídatelný, ale před finále snímek ztratí trochu spád a samotný konec je po americku zbytečně doslovný. To jsou ale v podstatě jen maličkosti. Ze sálu odcházíte příjemně překvapeni, snad jen někde vzadu vám v hlavě hlodá červíček pochybností, zda tvůrci ze slibně rozehraného námětu nemohli vykřesat podobný skvost, jako byl třeba Věčný svit neposkvrněné mysli.