Obvykle se u hollywoodských komedií stává, že když je nějaký vtip nepodařený nebo vyloženě trapný, tak netrvá moc dlouho a vzápětí je vystřídán nějakým kvalitnějším. Komedie Táta je doma se však i v těch nejmizernějších a nejubožejších fórech vytrvale a s velkou chutí rochní a žádné dobré vtipy na protiváhu nenabízí. Její hrdinové jsou nesympatičtí idioti (už dlouho jsem neměl takovou chuť někoho mlátit železnou trubkou) a její námět by možná vydal na docela solidní kousavou satiru, nicméně záměr udělat z něj hřejivou rodinnou zábavičku bych nejraději tvůrcům strčil tam, kam slunce nesvítí.Brad (Will Ferrell) je zoufale nudný a přehnaně slušný pablb. Miluje však svou novou ženu Sáru a její dvě děti, které ho naopak nesnášejí (jsou to rozmazlení a vrcholně otravní fakani), a kterým se snaží být zodpovědným a pozorným nevlastním otcem, neboť rodina je pro něj vším. Pak se ovšem na scéně objeví biologický otec oněch dětí, Sářin bývalý manžel Dusty (Mark Wahlberg), který je zábavný a sebevědomý frajer, co má svaly a motorku. Pokoutně se vetře zpátky do rodiny, a protože je ve všem o tolik lepší než Brad a děti ho mají raději, začne se Brad strachovat o svou pracně vybudovanou pozici manžela a otčíma.
Takže jediné možné řešení je pochopitelně to, že ti dva se začnou předhánět, kdo z nich dokáže být lepším otcem, tudíž jeden například začne na zahradě stavět U-rampu a seznamovat děti s jejich oblíbenými celebritami, zatímco druhý se rozhodne uspořádat druhé Vánoce v polovině dubna a zahlcovat ratolesti drahými dárky. A Sára, která by tomu mohla klidně zatnout tipec tím, že by svého manipulativního a nezodpovědného ex-manžela vyklopila z domu, se místo toho pasivně stáhne a nechá za sebe mluvit Brada, což je pochopitelně odsouzeno k fatálnímu neúspěchu.
Mark Wahlberg je ještě relativně zábavný, pomineme-li ten fakt, že hraje totálního kokota. Oproti němu je však sledování Ferrellova výkonu téměř nesnesitelné a často doprovázené pocity trapnosti. Jejich komediální improvizace strašlivě nefungují a v osidlech příšerného a neuvěřitelně hloupého scénáře se z jejich hrdinů staly otřesné a až na kost nesympatické karikatury. Přitom jim to spolu tak hezky šlapalo před šesti lety v Bengách v záloze, po těch ale zůstala v Táta je doma jen matná vzpomínka. Těžko říct, co je na vině víc – jestli režisér a scenárista Sean Anders (Sex Drive, Šéfové na zabití 2), nebo to, že film působí jako ten nejlínější a nejtupější komerční produkt na zakázku, jehož účelem je pouze ukázat výrobky sponzorů a vydělat peníze, a v němž byly ambice tvůrců a snaha se nějak kreativně angažovat sníženy na naprosté minimum, potřebné k jeho natočení.Děj je nefunkční od počátku do konce (všichni se chovají celou dobu úplně iracionálně, nesmysly v příběhu se ani nemá smysl zaobírat), ale stačilo by dostat do filmu nekorektní humor a hromadu nadsázky, aby byl aspoň trochu zajímavý. Tvůrci mu však za pravděpodobným účelem vytvořit rodinnou zábavu výrazně obrousili hrany a přetavili ho do přízemního, šedivého, a prázdného snímku, jenž se sice tváří jako neškodný a vhodný i pro děti, ale přitom v něm zůstaly občasné vulgarity, kopání do rozkroku i pochybná scéna u sexuologa, dále Bradův nadřízený vyprávějící oplzlé historky a jakýsi černošský zedník reagující na skoro každou větu jako na projev rasismu, který začne s hrdiny z nějakého důvodu bydlet v jejich domě. Do toho postavy trousí morální ponaučení a proslovy o rodinných hodnotách. Není tím pádem jasné ani to, komu má být snímek vlastně určen. Dětem určitě ne, a aby si ho užili dospělí, na to by musel být mnohem ostřejší a drsnější.
Táta je doma hodně připomíná ty nejhorší komedie s Adamem Sandlerem, s výjimkou toho, že ten je v tom tentokrát nevinně. Jde o hloupý, agresivně nepříjemný a po všech stránkách odbytý film s jedinou dobrou scénou, u níž se dá zasmát, a sice když má Brad groteskní nehodu s motorkou. Na druhou stranu, tu si můžete pustit už v traileru.
[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz.]
