Umělcův přístup k historickým událostem může být různý: buď sleduje jednání a činy hlavních historických osobností a všechno ostatní hodnotí prizmatem vztahu těchto aktérů k událostem, anebo v osudu prostého člověka hledá ozvuky velkých dějů. Tvůrci snímku Pavlínka se vydali druhou cestou. Prostředí i historické události čerpali ze skutečnosti: námětem je stávka ve Svárově roku 1870, tedy v době, kdy se teprve formovalo třídní uvědomění dělnické třídy a hledaly se způsoby k vyjádření kolektivního protestu a solidarity. Svárovská stávka vešla do našich moderních dějin jako jedna z nejvýznamnějších dělnických stávek v českých zemích v 19. století; byla jedním z prvních mohutných projevů organizovaného boje dělnictva. Střetli se v ní dělníci severočeského textilního průmyslu se spojenými silami buržoazie a státní moci. Svárovská stávka přesto, že byla surově potlačena, významně přispěla k mobilizaci pracujících mas, k rozšíření stávkového hnutí v severočeském průmyslu a ve svých důsledcích i k tomu, že vídeňská vláda byla nucena vydat koaliční zákon legalizující právo na stávku. Továrníci, vážně znepokojení narůstajícím uvědoměním a bojovností dělnictva, odmítli se stávkujícími vyjednávat a rozhodli se zastrašit dělnictvo krvavým masakrem. 31. března 1870 zasáhlo proti stávkujícím četnictvo a vojsko, které použilo bodákového útoku i střelby. Mnoho dělníků bylo zraněno, sedm bylo zabito. Mezi zavražděnými byla i šestnáctiletá Pavlína Linková. Její jméno objevil spisovatel Alfréd Technik na společném hrobě obětí svárovské stávky na hřbitově v Držkově; její jméno dalo i název filmu. Tvůrcům filmu Pavlínka šlo tedy na jedné straně o rekonstrukci konkrétní historické události a na druhé straně o fikci - život Pavlínky (kromě údajů o jméně a věku na pomníku na hřbitově se o skutečné Pavlínce Linkové nezachovaly žádné dokumenty). Film Pavlínka vykresluje obraz života v severních Čechách minulého století, v kraji textilek a skláren, domácích tkalců a navlékaček korálků, v době, kdy se vzmáhal průmysl a s ním současně vznikal i proletariát, jehož uvědomění postupně rostlo a sílilo. Příběh filmu je prostý: Pavlínka ještě užívá dětských radostí, i když už zvolna vstupuje do věku dospělosti. Její otec, kterého ani nepoznala, padl v prusko-rakouské válce. Po matčině smrti vyrůstá Pavlínka u babičky Bernerové, vdovy po tkalcovském dělníkovi, který nevydržel fyzické týrání ve fabrice. Úděl všech lidí, s nimiž Pavlínka přichází do styku, je typickým údělem lidí z chudého kraje, Pavlínka je zná jako trpné oběti bezohledného vykořisťování. S jejich osudy se seznamuje prostřednictvím své babičky, vlídné a laskavé ženy, vyhlášené kořenářky a porodní báby. Pavlínka s ní chodí k porodům, obstarává různé pochůzky sousedům, hlídá starší děti, až jednoho dne potká mladého dělníka z Liebigovy textilky - Pavla Žáka. Mezi oběma mladými lidmi vzniká křehký, plachý cit. Jejich láska se rozvíjí, živena více sněním než vzájemnou blízkostí, protože babička dívku přísně hlídá a brání jí ve schůzkách. Děj filmu se soustřeďuje právě na příběh této nenaplněné lásky, na několik schůzek Pavlínky a Pavla a také na dívčino snění o lásce; v těchto scénách se ozývá náznak dívčina procitnutí - lidského i sociálního. Pavel totiž patří k dělnickým předákům, je jedním z mluvčích stávkujících a posléze i organizátorem protestního tkalcovského bálu, na který baron Liebig odpoví dalším snížením mezd. Tato situace se stane předehrou k březnové demonstraci a stávce. Baron Liebig povolává proti stávkujícím vojsko, padají první výstřely. Pavlínka umírá zasažena střelou, když hledá svého milého mezi stávkujícími. Pavel je jako jeden z organizátorů stávky zatčen. Režisér Karel Kachyňa k filmu řekl: "Scenáristé napsali příběh tragické lásky jako součást historického obrazu… Tehdejší doba není kulisou, je součástí příběhu, stejně jako osud Pavlínky je součástí doby…" Kinematografie bojující - 65 let bojů a vítězství KSČ ve filmu. Československý filmový ústav, Praha 1986, s. 16 - 17.