Režisér a představitel titulního Teda (profesionálně animovaného) Seth MacFarlane do značné míry pouze zkopíroval to, co fungovalo v prvním Méďovi, ale zkopíroval to i s tím, co nefungovalo, takže výsledek je přibližně stejný. Snímek tím pádem opět stojí a padá na hrubozrnném humoru, dávkovaném většinou v rámci náhodně rozmístěných jednořádkových replik, případně izolovaných scének. Tyto scénky jsou pak jako samostatné kratičké vtipné úseky sice více než v pořádku, ale poslepované do celovečerního celku rozhodně nedrží pohromadě a nefungují jako film.

Zápletka je totiž totálně absurdní, dementní, postavená na hlavu, de facto nahodilá a jakoby narychlo vycucaná z prstu (se scénářem byly údajně velké problémy a musel se zuřivě přepisovat). Opět se potvrzuje, že ačkoli Seth MacFarlane má občas dobré nápady a občas umí být hodně vtipný, tak mu dělá velký problém zastřešit je soudržným dějem, který by konzistentně směřoval od něčeho k něčemu. Méďa 2 se proto stejně jako jednička namísto rozvíjení příběhu rozpadá do série mini-scének s výrazně proměnlivou kvalitou a děj je spíš jen záminkou pro to, aby se podařilo jakžtakž pospojovat všechny ty sprosťárny, popkulturní odkazy, více či méně sofistikované narážky na všechno možné a překvapivá camea slavných osobností. Je velice pozitivní, že film obsahuje nejméně půltucet opravdu VYNIKAJÍCÍCH vtipů, u kterých jsem se rád zasmál nahlas a velmi dobře se bavil nad genialitou jejich point.

Nicméně na každý takový vtip připadá pět dalších, které jsou výrazně méně podařené, a spíš se u nich namísto smíchu jen pobaveně ušklíbnete, a každý z nich je doprovázen dalším, který už je vyloženě nevtipný nebo rovnou trapný. Řada gagů navíc obsahuje značně specifické reference na věci, které jsou pro neamerické publikum prakticky neznámé, a tudíž se jim u nás nikdo nebude smát (což se týká i nepřeložitelných anglických dvojsmyslů). Jiné jsou zas tak moc sofistikované a přehnaně meta, že je jen málokdo pochopí a většina diváků je spíš ani nezaregistruje.

Na škodu jsou i celkem dlouhé pasáže, v nichž se s domnělou seriózností řeší něco rádoby závažného a není v nich třeba i několik minut byť jediný pokus o humor. Týká se to především scén ze soudů, kde různé postavy snaživě a s vážnou tváří vedou monology o spravedlnosti, diskriminaci a lidských právech, aniž by komukoli došla absurdnost toho, že obhajují plyšového medvěda, co si libuje ve vulgaritách, marihuaně a nahotinkách. Nehledě na to, že to působí opravdu divně, když se nás tvůrci v jednu chvíli snaží rozesmát scénkami typu „Mark Wahlberg na sebe ve spermabance zvrhne skříň a skončí zapatlaný od stovek vzorků semene“ a o pár minut později od nás loudí slzy a dojetí skrz vážně míněné patetické proslovy. A z velkých očí Amandy Seyfried si Seth MacFarlane dělal legraci už ve westernovém Všechny cesty vedou do hrobu a začíná s tím být dost otravný.

Kolem a kolem se Méďa 2 dá označit za snesitelné pokračování, které si dokázalo udržet kvalitu jedničky, a v němž byla absence silnějšího a sevřenějšího příběhu vykoupena záplavou humoru. Skvělých míst je sice zhruba stejně jako vyloženě špatných a nepovedených, ale i tak je film jako komedie postačující a nijak nevybočuje se současného hollywoodského standardu.

[Recenze původně vyšla na filmovém blogu FilmSpot.cz]

Originální trailer filmu Méďa 2