Naše makrorecenze jsou tu od toho, aby odhalily, které filmy jsou předurčeny k nadžánrovému úspěchu, a které naopak nikoli.
Hlavní recenzi filmu najdete ZDE.
OPUS MAGNUM GEORGE MILLERA
Australan George Miller je jedinečný zjev světové kinematografie. Zdá se, že na své vrcholné dílo, kterým je aktuální Šílený Max: Zběsilá cesta, musel čekat celých sedmdesát let. Čekání se ale více než bohatě vyplatilo. Zběsilá cesta možná netrhá komerční rekordy jako Avengers: Age of Ultron nebo Rychle a zběsile 7, jedná se ale o neméně strhující podívanou. Zběsilá cesta je ale zároveň úplně jiná než jmenované blockbustery. Zběsilá cesta je zcela ojedinělá v dnešním filmovém světě. Je na ní zcela nepokrytě poznat, že byla natočena s velkou láskou, filmařským nadšením a pochopitelně i řemeslnou zručností a originalitou, která je Millerovi vlastní. Je synonymem toho, jaký by měl film být - dynamický, strhující, do nejmenších detailů promyšlený i s nějakými těmi originálními prvky, které ho odliší od ostatní filmové produkce a dají mu nezaměnitelný punc jedinečnosti.
Šílený Max je Millerovo životní téma, kterému věnoval více jak třicet let své práce a čtyři celovečerní a vzácně kvalitativně vyrovnané filmy. Poslední díl je zároveň shrnutím všech tří předchozích "maxovských" filmů, zároveň pokračováním a zároveň filmem originálním a novým, vedle kterého vypadají předchozí tři díly jako nechtěně komická starožitnost. Jde o film nového tisíciletí, ačkoliv vzniknul až v jeho patnáctém roce. Zároveň jde o nejlepší a největší Millerův film a jsem zvědavý, zda ho ještě dokáže překonat případným pokračováním. Vzhledem k jeho spíše průměrnému komerčnímu ohlasu to ale vypadá, že zůstane osamoceným a ojedinělým monumentem a Millerovým finálním opusem magnum.
Václav Limberk: 10/10
BLOCKBUSTER DEKÁDY
What a lovely day! Totálně odzbrojující, tenhle pouštní kovot(h)rash. Šílený je Max a šílené je všechno. Vysokooktanový masakr na poli blockbusterů už diváka nebombarduje, on mu vyloženě ryje hlavou v písku. A hraje k tomu na kytaru s plamenometem...
Miller si k sedmdesátinám věnoval důkaz, že dovede natočit dravější a odvážnější film než většina jeho mladších soukmenovců; s obrovským přehledem zvládá ukočírovat kaskadérsko-digitální kolos a vede přihlížející na samotnou hranici příčetnosti. Perfektní byla selekce herců i práce s nimi - přímočarý a po celou dobu maskovaný záporák má jasnou motivaci, Furiosa v podání Charlize Theron je příkladným sladěním cool image s cítěním pro správnou věc a Nathan Jones trhá holýma rukama motory z kamionu. No... stará dobrá škola! Max Toma Hardyho vystavil čumák nevyzpytatelného toulavého psa a malé velké překvapení se koná s osobou Nicholase Houlta - polofanatický šrapnel Nux je zatím jednou z jeho nejlepších rolí. Všichni beze zbytku si zkrátka šílenou manéž užívají a starají se o to, aby si ji užíval i divák. 
Vlny makabrózního motorismu mají za celou svou stopáž jedinou mírnější chvíli, aby se po kouzelně prostém obratu "dál už to nejde, jedem zpátky!" znovu rozbouřily a spláchly všechno, co omylem nepadlo při prvním průjezdu. Minimalistický příběh absencí výraznějšího prologu i epilogu účelně dopomáhá masivní atrakci, přesto si dokáže uhlídat detail (ve filmu je celkem logicky zdůvodněno, proč útočníci po pronásledovaném kamionu častěji nestřílí, případně mu neútočí na kola). Je skvělé vidět, jak účinně dává tenhle film vzpomenout na starou trilogii a zároveň nesmlouvavě míří na současnou mladou generaci, která chce všechno větší a intenzivnější. Srovnatelné akční inferno s tak výraznou autorskou tváří tu nebylo léta. A léta zase nebude...
P.S. Často jsem se konsternovaně smál a často jsem byl nepokrytecky šťastnej, že ještě někdo dokáže vyvolat TY pocity, které jsem v dětství cítil při sledování Spacehuntera a Bojovníka silnic. Když konvoj opouštěl kaňon a bouřila k tomu skladba "Brothers in Arms" od Toma Holkenborga, byl jsem v regulérní euforii.
Pavel Pinker: 10/10
"What a day! What a lovely day!" Je vidět, že Miller měl film pod kontrolou od začátku do konce, protože každičký detail (i ten nejméně podstatný) je až neuvěřitelně propracovaný. Záporáci jsou jednak děsiví (vypadají jako ze snuff / sado-maso porna) a druhak potřebně bizarní (tlustý lidožrout, fyzicky znetvořený Nadosmrťas, hardcore kytarista...), takže se na ně skvěle dívá a po chvíli mě až bavilo sledovat, s čím se tvůrce ještě vytasí. Akce je naprosto fantastická a až geniálně kombinuje poctivou práci s CGI efekty, což má zvláštní kouzlo a především to skvěle funguje. Takhle adrenalinem, napětím a invencí nabitou akci jsem neviděl hodně dlouho, navíc po celou dobu baví a je opravdu přiměřeně brutální a nekompromisní.
Hodně stísněnou atmosféru a brilantně načrtnuté depresivní prostředí postapokalyptického světa doplňuje výtečná hudba a skvělý vizuál, jenž by stál za podrobnější rozbor. Postavy jsou potřebně motivované, což je odhalováno postupně, v rámci možností jsou psychologicky propracované a především jsou všechny do jedné zajímavé a každá (včetně těch záporných) by snesla vlastní film. Tom Hardy je minimalistický a bezchybný, Charlize Theron podobnou roli už potřebovala a je naprosto skvělá, příjemným překvapením pro mě byl výtečný Nicholas Hoult. Jediné, co mě trošku zamrzelo, byl jednodušší a ne tak chytrý / propracovaný příběh, jak jsem čekal, to je ale jediná vada na kráse, která by sice mohla strhnout jednu hvězdičku, jenže kvůli odvaze a absolutní kontrole svého tvůrce dávám plný počet, protože podobný film pravděpodobně neuvidíme několik let.
PS: Škoda, že český distributor neměl tolik odvahy, aby na plakáty připsal podvratný text ve znění: Od tvůrců animáku Happy Feet a Babe 2: Prasátko ve městě.
Vratislav Šálek: 10/10NADČASOVÝ A VIZIONÁŘSKÝ SNÍMEK
Nový Mad Max je vizionářský kus ne nehodný nadčasového metalu, Miller jen tak mimochodem "fakuje" dobu nekonečných CGI zvěrstev a dokazuje, že i pod tíhou dvousetmilionového budgetu může být pořád jasně patrná kreativní vize. Je to ale oboustranně prospěšný vztah - bez Millera by byl rozpočet jen bezduchým pytlem peněz, bez pytle peněz by ale Miller zplodil leda tak laciné béčko s polovinou akční voltáže. Ne že by Max pod vypulírovaným obrazovým materiálem nebyl béčkem skrz naskrz, je to jen taková hobití "cesta tam a zase zpátky" plná plochých postaviček, všechno se ale uvědoměle využívá přesně tak, aby to z žánru vyždímalo co nejvíc a zároveň se trapně nepokoušelo o nic "vznešenějšího". Miller prostě jasně ví, co chce, přičemž nejcennější je jeho schopnost dávkovat akci tak, že ty nejlepší momenty přicházejí, když je čekáte nejmíň. Gradace je v Maxovi vskutku úchylná a první polovinu konstantně nakopává. Druhou už tolik ne, jelikož takový tah se prostě nedá držet donekonečna. Finále je antiklimaktické, a ne úplně v dobrém slova smyslu. Jako by jelo na poslední zbytky benzínových výparů, takže i když si to pořád mastí dál, divák cítí únavu a přesycenost. Proto i když technicky a vůbec filmařsky je Mad Max naprosto zásadní záležitost, vlastní dojem z něj zůstává kdesi pod hranicí božskosti a spokojuje se "jen" se skvělostí. A nejednou opětovnou návštěvou kina...
Jakub Brych: 8/10
DALŠÍ NADŠENÝ "VÝKŘIK"
Šílený Max: Zběsilá cesta je skoro unisimo nekriticky přijímán laickou i odbornou obcí, přičemž zaznívají nadšené výkřiky o výjimečnosti díla. Při vší adoraci je opomíjen důležitý kontext: vychází se z poetiky tzv. chase films a je patrná snaha o kvalitativní překonání westernů i ozploatací, obojí je skloubeno s vypravěčskými strategiemi současné hollywoodské produkce v rozvíjení příběhu napříč několika médii. Podobně se negativní ohlasy ohledně absence příběhu, spektáklu pro spektakl, neprokreslenosti postav anebo žádného přesahu zakládají povětšinou na neznalosti toho, na jaké tradice snímek navazuje, jakým způsobem je přetváří a jak vyznívá.
Šílený Max: Zběsilá cesta je celovečerní chase movie, ve kterém psychologicky definované (potažmo jasně typizované) postavy směřují z jednoho bodu do druhého (potažmo i zpět). Vyprávění si zakládá na linearitě, kdy protagonist(k)a anebo protagonisté mají jasně stanovený cíl, a zároveň jsou do vyprávění plně začleněné atrakce v podobě různých komplikací na cestě a přibývajících antagonistů. Výtky, že čtvrtý přírůstek do madmaxovské série jenom vrší atrakce, nejsou proto zcela na místě.
Příklon k této tradici, vztahující se původně ke krátkometrážním počinům z přechodných dob kinematografie mezi "předváděním" a "vyprávěním", se projevuje i na struktuře tohoto dvouhodinového putování tam a zpět. Na první pohled se výstavba může zdát konvenční, protože s výjimkou klimaxu trvá každý akt cca půl hodiny (na konci prvního se Max osamostatní, v závěru druhého se znovu-spojí s uprchlicemi...) a každých patnáct minut je dílčí bod zvratu nasměrovávající příběh dál. Nekonvenčnost ovšem tkví v tom, že s výjimkou epilogu má Šílený Max: Zběsilá cesta podobu dvanácti cca desetiminutových krátkometrážních "epizod" (tj. délku oněch chase films), které na sebe navazují příčinně rozvíjenou akcí, vývojem postav a užívající ozkoušených serializovaných postupů jako cliffhangerů, záchran na poslední chvíli apod. Millerův poslední režijní a scenáristický zářez ve filmografii se vedle této poetiky úspěšně snaží překonat své zjevnější předobrazy: westerny a ozploatace. Z westernů přejímá model putování krajinou s chráněnou komoditou (část "fordovek") a pozdější důraz na silné ženské postavy (Tenkrát na Západě - a z něj vycházející Rychlejší než smrt či Sexy Pistols ad.). Ze subžánrově velmi rozmanité ozploatace, tj. australské brakové/žánrové produkce od 70. let dál, pak posiluje fetišizování aut stavěných nad lidi a upřednostňování kaskaderských výkonů před vizuálními triky (subžanr tzv. carsploitation) a nebezpečí představované přírodou (subžánr tzv. ekohorory) a samozřejmě motiv pomsty.
Už původní trilogie Šílený Max vycházela z leoneovských westernů: titulní postavu konstruovala jako "bezejmenného" hrdinu z donucení, který funguje jako průvodce (post)apokalyptickým světem. Ve Zběsilé cestě tomu není jinak, liší se pouze pojetí světa, který není založen na střetu dvou kmenů (dvojka) anebo selhávajícím matriarchátu (trojka), ale na myšlenkách některých směrů třetí vlny feminismu, zejména ekofeminismu a svým vývojem vyprávění i neomarxistického feminismu. Byli to muži, kdo zničil svět, a jejich zbraně, které způsobují smrt, zatímco ženy mají plodivou sílu jak rodit, tak i vybudovat nový - zelený - svět. A především, svrhnout stávající uspořádaní světa, ve kterém se (po dvojce, kde šlo o benzín a trojce, kde šlo o elektřinu) se komoditou stal člověk. Asi tolik k významové plochosti šílícího Maxe. To je, slovy T. S. Eliota, způsob, jakým skončí svět, jak ho známe. Šílený Max: Zběsilá cesta ale předkládá svět, který mnozí budou jistě rádi prozkoumávat v dalších rozšířeních napříč médii a platformami: ve videohře, která přímo předchází dění filmu a která nás zavede do Ropanova, a spin-off komiksech, ve kterých by se čtenáři měli dozvědět víc o "backstory" Nadsmrťase, Nuxe, Furiosy a Maxe. A proč by to někdo chtěl dělat? Protože má člověk při sledování Šíleného Maxe: Zběsilé cesty chuť samým nadšením začít masturbovat, i když hrozí, že si ho sedře - a s nástupem skoro půlhodinového klimaxu (vyvrcholení) možná i utrhne.
Marek Slovák: 10/10
