Děj se odehrává na americkém středozápadě několik měsíců po rozšíření světové nákazy virem "necroambulis" a Schwarzenegger tu hraje obyčejného farmáře, otce a manžela jménem Wade Vogel. Jeho dospívající dcera Maggie (Abigail Breslin) se nakazí smrtelnou infekcí, která své oběti pomalu přeměňuje v kanibalistické zombie. Wade odmítá dceru nechat na pospas doktorům a karanténě a odveze Maggie domů, kde se o ní chce spolu se svou ženou a nevlastní matkou Maggie Caroline (Joely Richardson) postarat až do poslední chvíle než se Maggie definitivně promění. Maggie je typicky sympatickým pokusem filmařského začátečníka jít jinou cestou než kopírováním filmů kultovních tvůrců zombie žánru (George A. Romero) či jejich remaků jako v případě Zacka Snydera, který před lety učinil ze svého Úsvitu mrtvých adrenalinovou stíhací zombiádu. Maggie má daleko do hororu (hororových momentů je tu velmi málo) a ještě dál do akčního filmu nebo thrilleru. Maggie je čistokrevné nezávislé rodinné drama, které se vymyká tím, že se tu lehce koketuje s tématikou zombie a infekcí. Přitom jde ale o velmi komorní a pomalu plynoucí bezútěšné drama, které i při své rozumné délce (95 minut), vzbuzuje dojem, že trvá o něco déle.
Nejdříve pojďme ke kladům Hobsonova debutu. Tím je, překvapivě, zvládnutí filmových základů řemesla. Hobson zasadil děj svého filmu do sugestivně působícího postapo světa, aniž by na to potřeboval ohromující triky a efekty. Do toho pak vhodně zapadá i zápletka a celkové ladění filmu, které je záměrně bezútěšné. Vizuálně si s tím Hobson poradil výtečně. Obraz je laděn do pochmurnějších barev šedých a tmavě modrých tónů. Dalším kladem je hudební doprovod Davida Winga, který pomáhá zesilovat melancholickou atmosféru. Pochmurná nálada a beznaděj je tím hlavním, co zde dominuje a Hobsonovi se podařilo velmi zručně tyto pocity v divákovi navodit.Nyní přistoupíme k spíše negativním rysům Hobsonova filmu. Přes všechnu sympatickou snahu přijít s něčím neotřelým a novým nebo jen jiným, je ale Maggie docela klasickým nezávislým snímkem, který kromě nápadu s nákazou nenabízí nic, co by se vymykalo z průměru podobných snímků, kde se řeší rodinné problémy soužití (otec-dcera, otec-syn ap.). Záporem se také může zdát až příliš pozvolné tempo, které je od začátku až do konce stejně monotónní, bez větších zvratů a vzruchů. Ten nepřináší ani těch pár zombie scén, ve kterých nakažení nepředstavují žádnou hrozbu a místo, abyste se jich báli, tak je spíše politujete.
V jistém směru musíte politovat i herecké výkony. Arnold Schwarzenegger už ve své mnohaleté kariéře dospěl do stádia, kdy musí více než dřív pomýšlet na nějakou změnu svých zajetých rolí. Je určitě dobře, že se nebojí vykročit ze svého "terminátořího" stínu a trochu zaexperimentovat, ale pak musí počítat také s tím, že své fanoušky zklame nebo je přinejmenším nenadchne. Arnold tu nehraje vyloženě špatně a kupodivu se mu ve vážné poloze nebudete ani smát. Hraje zde velmi úsporně, téměř bez nějakého většího emočního výlevu nebo patetické řeči, což je sympatické. Na druhou stranu tu nemůže projevit nic ze svých fyzických předností, ani pronášet své suché hlášky, kterými proslul ve svých nejlepších filmech. Arnold to tu zvládnul se ctí, ale nic zvláštního tu nepředvedl. V kontextu jeho filmografie představuje Maggie podobný úkrok stranou, o jaký se kdysi pokusil Arnoldův herecký rival a nyní už kámoš Sylvester Stallone v nezávislém dramatu Země policajtů. Snad jen s tím rozdílem, že zde Arnold nemusel kvůli své roli přibírat nadbytečná kila. Ale stejně jako se Sly po svém neúspěšném pokusu se Zemí policajtů postupně vrátil ke svým kultovním rolím (Rocky, Rambo) a vymyslel novou (Barney Ross), tak i Arnold se vrátí ke svým kultovním rolím (jako Terminátor už letos a za nějaký čas i jako Conan). V jeho filmografii, kde dominují akční filmy a pár komediálních pokusů, je tak "psychologická" role v Maggie alespoň mírným zpestřením.
Jeho spoluhráčka Abigail Breslin, která si před lety zahrála v komediálně laděném Zombielandu a má tak s danným žánrem své zkušenosti, to zvládla rovněž obstojně a žádné zvláštní výhrady k ní nemám. Maggie nebude v její filmografii přelomovým filmem, který z ní udělá hvězdu, což ale od účinkování v nezávislém dramatu asi málokdo čeká. Joely Richardson tu pak je jen "pro parádu".Maggie je rozhodně zajímavým debutem režiséra, ve kterém lze identifikovat slibný tvůrčí talent a jen další filmy ukážou, zda Hobson mou domněnku potvrdí, nebo ne. Prozatím mu dáváme lepší trojku.
