
Premiéra stanovená blízko dne Svátku všech zamilovaných přitom svádí k poznámkám, že mnohem lepší romancí je jímavý skutečný příběh lásky mezi člověkem a delfínem, který skončil sebevraždou zvířete poté, co se vztah rozpadl. Utahování by mohlo pokračovat zmínkou, že mocenská dynamika, založená na zpeněžení svazku dvou lidí, je lépe reflektována v článku o rozchodu vraha Charlese Mansona s jeho o více než padesát let mladší snoubenkou, která si ho chtěla vzít jenom proto, aby po smrti mohla vystavovat jeho tělo za peníze.
Cvičení v ostrovtipu by ale v tomto případě bylo obzvlášť jednoduché, a tak se tato recenze pokusí o serióznější přístup, kdy výsledné hodnocení bude vycházet ze snahy o pochopení. Nápomocný bude kontext, protože je dobré vědět, že E.L. James literárních Padesát odstínů šedi původně psala jako fanouškovskou fikci Stmívání. Fan fikci, která je ale ve srovnání s ostatními velmi výlučná, protože nepřejímá z jiného díla již zavedené postavy, aby poté prohlubovala jejich vztah anebo je párovala s dalšími, ale pracuje s typy (naivní panna z nižší střední třídy, protřelý miliardář s tajemnou minulostí). Východiskem jako kdyby byl nesouhlas s dominantní ideologií upíří ságy, kdy tentokrát protagonistka je ta, která může proměnit protagonistu, a postavení v jejich vztahu není stabilní, ale prochází proměnou. Jinými slovy (Henryho Jenkinse, teoretika tzv. fan studies), napravit škodu napáchanou médii a dominantní kulturou.

Předsudkům navzdory, fan-fikce píší povětšinou vzdělané a ve svých vztazích spokojené ženy. Jejich tvorba prochází před zveřejněním připomínkováním od ostatních a následným přepracováváním. Padesát odstínů šedi ale přitom působí, jako kdyby do úplně původní verze po dopsání nikdo nezasahoval, což je nejpalčivěji znát na směšných dialozích. (Mezi všemi vysoce nepravděpodobnými a neuvěřitelně šroubovanými se mou oblíbenou hláškou stalo "Chci tě šukat až do konce týdne".)

Ve snímku se přitom ústřední dvojice mění nejenom ze scény na scénu, ale i uvnitř scén, aniž by to mělo nějaké opodstatnění. O Christianovi se dozvíme, že se ženami nespí v jedné posteli (přitom je to to první, co s Anou udělá) a že si pečlivě střeží své soukromí (přitom Anu seznámí s matkou, nechá se s ní vyfotit do novin a představí ji zbytku rodiny). A jeho proměna má spočívat v tom, že Ana chce, aby se k ní choval jako k přítelkyni, tj. s ní sdílel lóže, představil jí rodině atd. Asi ale nelze mít ani základní nároky, když On v jedné scéně řekne "Chci tě šukat tvrdě", aby Ji pak ve scéně následující něžně pomiloval.

Dobře, Padesát odstínů šedi selhává, i když jsou na něj kladeny nároky po fan fikci anebo červené knihovně. Obstojí alespoň jako klasicky odvyprávěný hollywoodský film, byť uzpůsobený - vzhledem k cílovce a zastoupení tvůrčích profesí (režisérska, scenáristka, spisovatelka) - "ženské" estetice? Nikoliv, protože z nějakého záhadného důvodu se filmařky rozhodly ignorovat desetiletí osvědčené tradice vyprávění a výstavby uměleckých děl.

Jde o způsob výstavby vyprávění. Dvouhodinové snímky se drží osvědčeného čtyřaktového modelu: uvedení do děje - komplikace dění - vývoj - klimax (plus epilog). Ne tak Padesát odstínů šedi, které sice má čtyři akty, ale po uvedení do děje v průběhu první půlhodiny se komplikace dění natahuje na zbývající hodinu a půl. (Ano, rádobyporno bez klimaxu, resp. vyvrcholení.) Tryznu tak namísto protagonistky podstupuje divák/divačka navyklý/a na konvence hollywoodských snímků. Nejde přitom o jejich důmyslné podvracení, ale ukázku diletanství, resp. potřeby vyplnit příběhové vakuum do celovečerní podoby.

Padesát odstínů šedi cílí na ženy, ale přitom je to protagonistka, jejíž tělo je převážně určeno pro pohled (Laura Mulvey does not approve this!). Záběry na six-pack a pozadí mužského protějšku jsou jednak méně početné, jednak jsou inkriminované partie více zakryty svícením. A ne, opravdu nepomáhá, že při intimních anebo sexuálních scénách zní popové skladby, jejichž text má především odrážet myšlenky protagonistky (např. Crazy in Love, Love Me Like You Do apod.), jelikož její mentální duchaplnost je nejuvěřitelnější pouze ve chvíli, kdy má problém napočítat do šesti.
