Zápletka Chappieho připomíná něco mezi RoboCopem a Já, robot. Klasicky se všechno mele ohledně ožehavého tématu integrace samostatně uvažující umělé inteligence do společnosti a obdaření stroje lidskými pocity. Strany jsou tím pádem jasně dané – experimentátoři toužící posunout vývoj UI na novou úroveň, ať se stane cokoliv (v tomhle případě reprezentované Devem Patelem a jihoafrickými rappery Die Antwoord) a těmi, co se obávají matrixovských apokalyptických vizí, což jsou v tomhle případě Hugh Jackman v polozáporné roli a s ním Sigourney Weaver (něco jako Jodie Foster v Elysium).
Hlavní problém je v tom, že policejní sbory byly nahrazeny androidy. Jackmanova postava Vincent Moore je silně proti tomu, protože UI nevěří, a nabízí alternativní řešení v podobě obřích robotů řízených lidskou myslí, které se ale setkává s neúspěchem. Mezitím se skotský vědec Deon Wilson (Patel) zabývá vývojem androidů s osobností a jeho prvním experimentem se stane právě Chappie, jeden z připravovaných policejních robotů. Wilson do něj vloží vlastnosti dítěte, touhu po učení a objevování. Kontroverzní čin se ale nesetká s dobrým ohlasem a Chappie začne být vnímán jako hrozba, kterou je nutné zničit.
Je to hodně ohrané téma, stroj s pocity, stroje na ulici, řešilo se to loni v RoboCopovi, řešilo se to dekádu nazpět v Já, robot, A.I., i v menších filmech jako třeba Eva (a s nešťastně velkým zpožděním se to v českých kinech bude v dubnu řešit v Garlandově Ex Machina). Tohle téma ale pořád má potenciál, který se vlastně každý rok a každý krok směrem k přerobotizované budoucnosti zvyšuje. A Blomkamp je přesně ten, kdo by ho měl svázat s realitou co možná nejtěsněji. Strany totiž v Chappiem vůbec nemusí být černobílé, protože ačkoliv je Jackman jako Vincent Moore vyveden v trochu negativním světle, vlastně má pravdu a Patelova vize by se mohla šeredně zvrtnout.
Prostoru pro kontroverzi a morální nevyhraněnost je v Chappiem velká spousta, otázka je, jak moc hollywoodskosti se tenhle film vzepře a jak moc má Blomkamp chuť přemýšlet a nejen rozvíjet konflikt po sobě střílejících lidí a robotů. Po Elysiu jsou důvody k pochybám. Simon Kinberg, který film produkuje, se k němu sice vyjádřil velmi pozitivně, řka že podle něj „je to nejoriginálnější, nejzvláštnější, nejdivočejší a nejodvážnější velký film, jaký kdy uvidíte“. Tyhle velkolepé proklamace je nutné brát s rezervou, v případě takhle odvážného tvrzení dokonce s hodně velkou, přeci jen to ale vyvolává o chlup větší zvědavost.
Mimochodem, pokud čtenáři přijde zvláštní, že v preview na film od Blomkampa ještě nepadlo jméno Sharlta Copleyho, nechť se hodí do klidu, tihle dva školní kamarádi se potkají i v Chappiem, Copley tu ale tentokrát figuruje „po serkisovsku“, propůjčí totiž infantilnímu androidovi motoriku a hlas. Je to trošku škoda, protože tím díky zvukové postprodukci přijdeme o Copleyho boží jihoafrický akcent, ale zas je fajn vědět, že za robotím CGI charakterem bude stát herec, jako je Copley.
Co není škoda, je, že Chappie si najde díky digitální konverzi cestu i do IMAXu, takže toho klidně využijte. Jak známe Blomkampa, vizuální stránka bude stát za to. Otázkou zůstává jenom, co se z Chappieho nakonec vyklube, jestli povrchní hollywoodská feel-good polokomedie o tom, že roztomilí roboti si zaslouží soucit, nebo technofobní satira o tom, že s emocemi se u umělých lidských výtvorů zahrávat nemá. Za měsíc v kinech zjistíme, jestli Simon Kinberg jenom prázdně plká, nebo je Chappie vážně unikát.
Chappie má v českých kinech premiéru 12. března 2015.
