Předvečer svátku Všech svatých (1978) bývá považován za jeden z prvních slasherů, ne-li vůbec první. Ne že by tomu tak bylo, protože jakákoliv prvenství jsou v kinematografii velmi pochybná a vyvražďovačky můžeme nalézt již v dobách klasického Hollywoodu, aniž bychom se nutně museli obracet k tvorbě Alfreda Hitchcocka. V první větě nastolené vnímání ale poukazuje, za jak důležitý je nízkorozpočtový horor Johna Carpentera považován. Je pochopitelné, že pokračování vstupující do kin po třech letech od prvního (1981) to nemělo snadné. Produkční historie je toho příkladem. Carpenter sice napsal scénář, ale v té době pracoval na Útěku z New Yorku, a tak režii přenechal Ricku Rosenthalovi. Fanoušci filmů s Michaelem M. ale dobře vědí, že existují dva sestřihy, protože Carpenter se do natáčení a především post-produkce vměšoval víc než jenom jako autor scénáře. Původně měl pouze během realizace dvojky natočit několik scén pro televizní - prodlouženou - verzi jedničky, ale nakonec dotáčel několik krvavých vsuvek do pokračování a během finálních úprav přidal více hudby a odstranil happyend uzavírající osobní - milostnou - linii naznačenou ve filmu.
U nás na blu-ray vychází kinoverze, která je "kompromisem" mezi Rosenthalovou konvenčnější verzí a Carpenterovou "experimentálnější" vizí . Osobně dávám první přednost, protože Rosenthalův sestřih (známý též jako "televizní") je sice na jednu stranu plusem, že vyplňuje některé mezery ve vyprávění a napravuje logické lapsy, ale dělá to na úkor soustředění se na ústřední zápletku. Odlišný epilog je odvislý od toho, že je více soustředěna pozornost na milostnou linii mezi Laurie a ošetřovatelem, nikoliv na osobní rovinu mezi Laurie a Michaelem, která je vzhledem ke zvratu ve vyprávění zásadní. Kinoverze je zdařilejší i z toho důvodu, že Halloween nebyl pouhým nízkorozpočtovým slasherem, jakých bylo jenom o něco méně než exploatací, ale i stylistickým experimentem. Zatímco prvni díl zapojoval hlediskové záběry přebírající perspektivu vraha (a vědomě tak navazoval na jen o několik let mladší vyvražďovačku Černých Vánoc), druhý si podobně netradičně pohrává se zvukovou stopou. Namísto laciných lekaček, kde by byl jednoduše posílen zvukový efekt, aby bylo dosaženo patřičné emocionální responze, se pracuje s tichem.
Je tomu tak alespoň v první polovině, než dojde k jistému odhalení, po kterém se více zapojuje Carpenterova minimalistická hudba. Dvojka se tak ukazuje jako velmi koncepční dílo, na kterém ani není příliš poznat, že je výsledkem dvou různých vizí a v podstatě tří různých představ (Rosenthalově, Carpenterově, studia - viz dotočení krvavých úmrtí). Halloween II sice nepřekonávává "originál", ale je jedno z mála pokračování, které jsou na úrovni kvalit svého předchůdce. Oba filmy působí jako jeden příběh, čemuž napomáhá jak časová kondenzace (do jednoho dne a noci), tak jistá odhalení spojená s minulostí postav (příbuznost). Doufejme, že časem u nás vyjde Carpenterova jednička a Halloween H20: 20 Years Later, které spolu s dvojkou patří nejenom k nejlepším částem hallloweenské série, ale i k jedněm z nejlepších slasherů vůbec.
BLU-RAY:
Nejprve je třeba zodpovědět jednu otázku, kterou si nejspíš mnozí fanoušci slasherové série kladou. Proč u nás vychází Halloween II, který přímo navazuje na první díl, ale nikoliv Carpenterova kultovní jednička? Je to prosté, u první části je problém s právy, které vlastní několik různých subjektů. Na druhou stranu, dvojka patří spolu s Halloween: H20 k nejlepším částem série, takže se není potřeba dál vyptávat. Snad je třeba upozornit na to, že se k nám dostává ve svém původním kinosestřihu, nikoliv v režisérském (někdy taktéž nazývaném producentském, případně televizním - každopádně nejvíce se blížícím Rosenthalově vizi). A že se jedná o edici určenou původně k 30. výročí, nikoliv sběratelskou, což se projevilo především v "zaměření" bonusových materiálů. 
OBRAZ A ZVUK:
Halloween vypadá a zní velmi dobře, zvlášť když se vezme v potaz, že se jedná o 33 let starý film. Ne že by se svou technickou kvalitou mohl měřit s remasterovanými anebo restaurovanými tituly, ale rozhodně se jedna o výrazný upgrade oproti VHS kvalitě, v jaké byl snímek u nás (ne)dostupný. Puristi ale nejspíš nebudou potěšeni tím, jak Rosenthalův/Carpenterův snímek vypadá - a především zní.
Nejprve ale pozitiva. Na obrazu není znát použití dodatečné redukce šumu a různých jiných vad, což bývá největší problém u starších titulů. Nejlépe působí barvy, kdy červená je opravdu červená a pleť postav působí přirozeně. Nezaniká ani práce se světlem a stínem, či s tmou, kdy černá je opravdu černá, dokud se z ní (překvapivě) nevynoří Michael. Ostrost ale není zrovna nejlepší, což škodí několika scénám, kde se pracuje s více plány najednou.
Zvuk je k dispozici v DTS 5.1 (anglický originál) a DTS 2.0 (český dabing). Dabing je původní, ale tomu se věnovat nebudeme, protože odpovídá jak době svého vzniku (někdy nešťastný překlad), tak i podmínkám (zvukové efekty mnohdy zanikají, jindy dominují na úkor dialogů anebo hudby). Zamrzí ale absence původní zvukové stopy, která by nebyla v nepřirozeně znějícím upmixu, ve kterém navzdory snaze nevynikne Carpenterova mistrovská hudební kompozice.
BONUSY:
Bonusová výbava je na katalogový titul více než slušná. Vychází ze zahraniční výroční edice, která byla uvedena na trh při příležitosti třiceti let od uvedení snímku do kin. Nepočetné množství materiálů ovšem může někoho navzdory jejich délce, čítající mírně přes hodinu a půl, zklamat. Pouze osm minut vystřižených scén a minutu a půl dlouhý alternativní závěr se vztahují k filmu, zbytek tvoří celovečerní dokument o hororu, ve kterém sice jsou některé záběry z prvních dvou Halloweenů, ale jimi se nezabývá. Je škoda, že se k nám nedostala sběratelská edice, která vedle vystřižených scén a alternativního konce obsahovala dva audiokomentáře, středometrážní dokument, skoro čtvrthodinový featurette o lokacích, obrazovou galerii a televizní i radiové spoty. A především na druhém disku "režisérský" sestřih, kterému pro větší návaznost a smysluplnost dění dávají někteří fanoušci přednost. Posoudit základní odlišnosti lze ovšem i z vystřižených scén a alternativního konce, protože obojí bylo začleněno do "režisérského" (televizního) sestřihu.
Na druhou stranu za cenu jednoho filmu získáváme dva, protože celovečerní dokument Hrůza v temných uličkách měl v první polovině 80. let premiéru v amerických kinech a nebyl dostupný v HD kvalitě až do jeho zařazení mezi bonusy k Halloweenu II. Nečekejte ale tradičně koncipované dílo, které by mapovalo historii žánru hororu, či by se prostřednictvím mluvících hlav odborníků snažilo zjistit, co dělá horor s divákem - jaké na něj má účinky, proč se bojí apod.
Hrůza v temných uličkách je spíše video-esejem v podobě montáže záběrů několika desítek hororových klasik a kultů od 30. let do první poloviny let 80. Někomu může vadit, že filmy nejsou rozlišeny titulkem, aby si je mohl(a) dohledat, jiný/jiná může namítat, že kdo nemá nakoukáno, má zkažený zážitek, protože jsou prozrazeny smrti postav a v některých případech i konce. Kdo má naopak přehled, může podotknout, že obzvlášť v první třetině zaměřené na vyvolávání emocí prostřednictvím různých postupů jsou užívány jako příklady i nehororová díla - exploatační, thrillerová a komediální.Pokud ale budete připraveni na to, že nejde o tradičně koncipovaný dokument, budete spokojeni. Obzvlášť pokud se vám zamlouval Final Cut - Dámy a pánové, kde byla ale návaznost vytvářena na základě podobnosti prvků v záběru, nikoliv tematicky a do jisté míry i vypravěčsky jako zde. A spřízněnost s Halloween II? Vedle několika ukázek je to zejména přítomnost Donalda Pleasence, který spolu s Nancy Allen sedí v kině a svými promluvami do kamery a komentářem mimo obraz spojuje ukázky.
ZÁVĚR:
Halloween II patří k jedněm z mála pokračování, která ne že by překonala svého předchůdce, ale dokážou se mu v nejlepších chvílích vyrovnat a namísto parazitování na jeho úspěchu se snaží příběh a postavy rozvíjet dál. Blu-ray edice patří vedle Princezny Nevěsty k nejlepším katalogovým titulům vydaným v listopadu MagicBoxem. Obraz je navzdory několika pochybením nadprůměrný, u zvuku zamrzí absence původního mixu, ale v DTS mnohem lépe vyzní hudební kompozice. Bonusy pak navzdory svému nemalému počtu překonávají mnohé současné blockbustery, ale neudělají moc radost těm, kteří by se chtěli dozvědět více o filmu samotném. Pokud jste hororový fanoušek, není o čem přemýšlet: nadělte si disk pod stromeček (anebo si ho nechte nadělit). 
