Je už dlouholetým hollywoodským zákonem, že pokud něco dost vydělá, dříve, či později přijde pokračování, které by rádo přitáhlo do kin další množství diváků. A je vlastně úplně jedno, jak moc kvalitní je. Něco podobného potkalo i úspěšnou komedii Šéfové na zabití, která byla před třemi lety překvapivým komerčním hitem a nabídla poměrně originální námět, který rozhodně pobavil. Co se za ta tři léta změnilo?

Především to, že pánové Nick, Kurt a Dale už mají po krk toho zodpovídat se svým nadřízeným a čekat, jakou budou ti mít zrovna náladu. Proto začnou podnikat a stávají se šéfy sami sobě. Vymyslí podle nich geniálního pomocníka do sprchy a doufají, že se najde investor, který jim pomůže rozjet zářnou kariéru. Ten se skutečně najde, je s jejich nápadem spokojen a okamžitě jim zadá velkou zakázku. Jenomže záhy jim podrazí nohy, připraví je o všechno a dostane je do hodně prekérní a zoufalé situace. A ta si žádá podobně zoufalé činy, takže se tři kamarádi, kteří o sobě vědí, že nejsou schopni někoho zabít, odhodlají k únosu syna onoho investora. Nebyli by to ale oni, kdyby se všechno zcela nepokazilo.

Předně bych doporučil přečíst si recenzi na minulý díl, která by se do značné míry dala aplikovat i na pokračování. Ačkoli se tvůrčí tým částečně obměnil, výsledek je de facto hodně podobný. Nejzásadnější změna přišla na režijním postu, kam se tentokrát posadil Sean Anders, jenž se podílel i na scénáři. Ten v zásadě nic špatně nedělá a vědom si toho, že točí potenciální výdělečnou záležitost, nijak neexperimentuje a jede tzv. na jistotu. A ačkoli se dočkáte několika nápaditých momentů a zajímavých střihových pasáží, nic objevného rozhodně neuvidíte. 

Tvůrce spoléhá spíše na jiné věci, mezi něž patří relativně svižné tempo a v rámci možností dobře vypointované humorné situace. Jenže tady nastává malý problém. Šéfové na zabití 2 v plné nahotě odhalují to, co vesměs platilo i pro díl předchozí - totiž to, že i když jsou ústřední hrdinové v podstatě sympatičtí, nejsou de facto vůbec zajímaví a zcela zanikají ve společnosti postav epizodních a vedlejších.

Nikdo se nijak netají tím, že mnoho momentů vzniklo ryzí improvizací, což je jednak vidět a jednak proti tomu nelze nic mít. Jenže když se k ní odhodlá trio Jason Bateman (překvapivě snesitelný, protože se jako jediný z nich snaží chovat racionálně), Jason Sudeikis (standardní komediální výkon) a Charlie Day (místy naopak nesnesitelný, neboť jen křičí a je stylizován do pózy totálního idiota), je místy cítit určitá křeč. Opravdu si nevybavím víc než jeden vtip, u něhož bych se minimálně pousmál a udělali ho pouze oni tři. Když už se k něčemu podobnému schyluje, je jeho potenciál absolutně zabit tím, že jeho pointu několikrát zopakují, což už samozřejmě není tolik vtipné (ikonickým příkladem budiž scénka s mluvením vysílačkou a pojmenováváním civilními / krycími jmény).

O to víc pak bije do očí, když se tu objeví někdo jiný a "udělá humor". Ať už mluvíme o výborném, záměrně totálně přehrávajícím a maniakální roli si užívajícím Chrisi Pineovi, stejně jako v prvních Šéfech skvělé Jennifer Aniston, výtečném cameu Kevina Spaceyho, znovu perfektním Jamiem Foxxovi nebo překvapivě hodně upozaděném Christophu Waltzovi (pokud patříte k jeho fanouškům a chtěli byste jít na film jen kvůli němu, můžete si ušetřit cestu, protože je tu dost málo a nepředvede nic mimořádného), vždy se u jejich skečů a mnohdy improvizovaných výstupů pobavíte mnohonásobně víc. Když je v jedné scéně spolu ústřední trio s kýmkoliv výše jmenovaným, rozdíl je patrný na první pohled.

Asi nikoho nepřekvapí fakt, že snímek je víceméně jen směsí různě vtipných situací, která u sebe příliš nedrží a děj je absolutně nesmyslný, nelogický a chování všech postav je podřízeno žánru a komediálnímu efektu, takže o něm divák nesmí moc přemýšlet. Je prostě znát, že podobná látka už nenabízí mnoho potenciálu a jde pouze o instantní a nenáročnou jednohubku, která příliš neurazí, částečně pobaví a z hlavy vyšumí bohužel až moc rychle.

Šéfové na zabití 2 jsou svou kvalitou vesměs srovnatelní s předchozím dílem, jen už zkrátka nejsou tak osvěžující, příjemně překvapiví a úplně v nich chybí i ta trocha originality. Návštěvu kina tak doporučuji opravdu jen těm, kteří "jedničku" znají, čas od času si ji opakují a chtějí vědět, jak se jejich (ne)oblíbení hrdinové (ne)změnili. Ti ostatní by si raději měli předchozí "šéfy" sehnat a zhlédnout, protože se u nich pobaví možná o chloupek (a bod z hodnocení, který oproti nim srážím) víc.

Český trailer filmu Šéfové na zabití 2 / Horrible Bosses 2