2006: Dokonalý trik (Alžběta Fridrichová)
Christopher Nolan netočí filmy, na které by vám stačil jeden pokus, kdy prokouknete zápletku a dál vám nemají co nabídnout. Naopak jeho do posledního detailu propracované snímky vyžadují plnou koncentraci a stejně pak přijde pocit, že vám něco uniká. A jestli Memento bylo na hlavu, pak Dokonalý trik je přesně ten případ, kdy ještě hodiny po závěrečný titulkách dumáte, jestli jste to vlastně dobře pochopili.
Snímek se odehrává z velké části na jevišti divadel devatenáctého století, kdy publikum se zatajeným dechem sleduje představení iluzionistů, které touha po slávě postaví proti sobě. Obyčejné triky s králíkem v klobouku a zmizením ze zavřené skříně už nesplňují vysoká očekávání diváků - je potřeba přijít s něčím novým a oba kouzelníci Robert Angier a Alfred Borden jsou ochotni podstoupit cokoli, jen aby bylo jejich představení úspěšnější. Pátrají po nejmodernějších vynálezech tehdejší doby, které jim umožní zmizet a zase se objevit, dostat se až za hranice lidských možností pro slávu a pocit vítězství.
Charaktery iluzionistů Roberta Angiera a Alfreda Bordena ztvárnili Hugh Jackman a Christian Bale, které ve vedlejších rolích doplnili další herecká esa jako Michael Caine, Scarlett Johansson a David Bowie, který si zahrál roli Nicoly Tesly. Dvouhodinový mysteriózní thriller vznikl na motivy sci-fi knihy Nežádoucí efekt Christophera McKenzie Priesta, která vypráví příběh dvou soupeřících kouzelníků formou deníků a oproti filmu je jen velmi slabým odvarem. Je sice poutavá, ale postavy iluzionistů nejsou vykresleny dostatečně, abyste dokázali ocenit jejich riskantní odhodlání udělat pro povedenou show maximum. To až Christopher Nolan se svým bratrem Jonathanem dokázali vypracovat scénář, který má všechny atributy perfektního filmu. Vynikající výkony herců, precizní výprava a hlavně režijní um Chritophera Nolana vytváří atmosféru, která prostě nevyprchá a jestli si film pustíte poprvé, po páté či po desáté, vždycky v něm objevíte nový rozměr.
"Why so serious?" V roce 2008 zaťal Nolan stopu do dějin kinematografie hodně hluboko a všem pochybovačům ukázal, že komiksové drama může být silně aktuální, mrazivě reálné a temné. Na půdorysu dvou a půl hodin vykreslil geniální a nadčasový příběh, jímž po svém reagoval na tehdy velice silnou hrozbu globálního terorismu a často odkazoval k nechvalně proslulému 11. září a výsledek mnohým vyrazil dech. Vysokorozpočtový blockbuster, který má několik rovin, inteligentní zápletku, velkolepé akční scény a baví méně náročného i toho nejnáročnějšího diváka? Dodnes jen velmi málo vídaný jev. Temný rytíř ho ale naplnil beze zbytku.
Na postavě démonického Jokera ve výtečném a snad i nadlidském podání podceňovaného a zprvu odmítaného Australana Heatha Ledgera, jehož bohužel tato role stála život a vynesla mu posmrtného Oscara, předvedl, že zlo někdy nepotřebuje motivaci, že je zkrátka zlem ze své podstaty a prakticky s ním nejde nějak diplomaticky bojovat, protože si vždy najde něco, co zneužije a obrátí proti těm, kteří se snaží konat dobro. 
V tomto případě to krutým způsobem odskáče sympatický státní návladní Harvey Dent (fantastický Aaron Eckhart), jehož proměna v šíleného Two-Face je jednou z nejsugestivnějších, jaká byla kdy natočena a přiznám se, že když ji po těch letech znovu a znovu vidím, pořád mám chuť "skočit do filmu" a odtáhnout ho pryč. Batman / Bruce Wayne je tu vlastně tragickým hrdinou, který si uvědomuje, že jeho boj za spravedlnost se mu hroutí pod rukama, přesto to nevzdává a je nucen vzít na sebe všechno špatné, co se stalo (ten závěr!).
Z mnoha scén tu běhá mráz po zádech, Nolan několikrát dokáže svůj um, nešetří emocemi, Wally Pfister mu k tomu dodává překrásné záběry nočního Gothamu a perfektně nasnímanou akci, pánové James Newton Howard a Hans Zimmer dotváří atmosféru parádní hudbou rozvíjející jednoduchý, ale působivý netopýří motiv, všichni hrají jak z partesu a divák prostě nemůže odtrhnout oči. Pokud byste měli v životě vidět jediný komiksový film, je to tenhle. A troufnu si tvrdit, že se na tom ani za několik let nic nezmění.
2010: Počátek (Marek Slovák)
Počátek rozhodně není tím, co by si mnozí představili pod snímkem, který tvůrce natočí mezi díly divácky i kriticky nesmírně populární blockbusterové franšízy. Výlučný je již tím, že není adaptací (čehokoliv), i když zapojuje postupy vyprávění jednoho příběhu napříč několika médii, jak se stalo příznačné pro velkorozpočtové sci-fi a fantasy filmy posledních let (pokud jste to nezaznamenali, existují dva komiksy, které přímo předcházejí dění Nolanova před-předposledního počinu).
Počátek je ovšem výlučný nejenom z hlediska áčkové produkce, ale i Nolanovy tvorby celkově. Na rozdíl od režisérových/scenáristových ostatních počinů má vyprávění, které je velmi komunikativní, co se týče zprostředkování informací. Odlišný přístup si lze vysvětlovat příklonem k žánru tzv. heist movie, pro které jde naopak o jednu z narativních konvencí. Lupičská podívaná je ale ozvláštněna kombinací se sci-fi žánrem, který umožňuje pohrávání si s věrohodností toho, co je (fikční) skutečnost a co součást snu, respektive v jaké úrovni se zrovna nacházíme. 
Odlišení jednotlivých rovin je přitom díky stylistickým postupům velmi přehledné, což je naopak příznačné pro Nolanovu filmografii. Dvě roviny vyprávění v Mementu byly diferenciovány barevně (barevná X černobílá pasáž), světy v Počátku jsou rozpoznatelné díky odlišnosti prostředí, oblečení postav a hrátkám s časem. A nejinak tomu je, mimochodem, u Interstellar. Počátek s posledním jmenovaným sci-fi pojí mimo jiné (např. žánru, že) i to, že jde o film-puzzle. Mnohem důležitější než interakce vyprávění a stylu pro porozumění příběhu je důraz kladený na uskupování prvků filmové formy do vzorců, rozpoznání těchto vzorců a potěcha z toho, jak do sebe zapadají. Vzhledem k poslednímu zmíněnému ("jak do sebe zapadají") ani nevadí, že v obou případech jde o velmi, opravdu velmi předvídatelné filmy. A z hlediska emočního prožitku rozhodně jedny z Nolanových nejpůsobivějších. 
2012: Temný rytíř povstal (Marek Slovák)
Zástupce šéfredaktora svůj popis Temného rytíře zakončil prohlášením, že pokud byste měli vidět jenom jednu komiksovou adaptaci, je to právě prostřední díl batmanovské trilogie. Ačkoliv Temný rytíř povstal považuji za nejlepší část netopýří ságy a do Interstellar za nejlepší počin Christophera Nolana, s kolegovým tvrzením souhlasím. K docenění snímku je totiž nezbytné mít na paměti jedničku a dvojku, a tak neobstojí dost dobře samostatně.
Nejenom, že se odkazuje k jejímu dění a dozvídáme se některé překvapivé věci z minulosti postav, jak bývá u posledních kapitol zvykem. Zachází se až tak daleko, že se rozvíjí explicitní významy Batman začíná ("padáme proto, abychom se naučili vstát") a Temný rytíř ("buď zemřeš jako hrdina, nebo budeš žít dost dlouho, abys sledoval, jak se z tebe stane záporák"). Vedle vysokých nároků, kladených na pamatování si přesahů předchozích dvou dílů, je nutné být při sledování velmi pozorný. Trojka totiž není rozpadlá, přestože za to byla po premiéře kritizována. Formální strategie je totiž založena na přepisování.
Přepsány jsou nejenom oba výše uvedené významy jedničky (scéna lezení obrací proslovy otcovských figur o strachu z Batman začíná) a dvojky (epilog je v protikladu k završení Temného rytíře). Proměňuje se i způsob výstavby vyprávění od příčinně provázaných izolovaných segmentů k jejich propojení v uzlovém bodě, aby následně došlo k jejich rozpadu a v závěru k sjednocení. Postavy mění svou identitu, druhá verze příběhu nahradí první a popěvek původně znamenající "Povstaň" v různých kontextech vyznívá různě. Postup přepisování Nolan zužitkoval v Interstellar, i když v melodramatické sci-fi se "omezil" pouze na významovou stránku (viz několikrát opakované citace básně). A znovu nepotěšil mnohé tím, že zprvu vysoce nekomunikativní vyprávění měl potřebu uzavřít v okázalé závěrečné montáží, která si ale zachovává určitou míru nejednoznačnosti vybízející k dalším zhlédnutím a diskuzím.
A na závěr otázka: kam by se podle vás měl Christopher Nolan vydat ve svém dalším filmu?
