Nový film Alice Nellis podle románu Michala Viewegha vypráví o osudech lidí, kteří žijí své životy, aniž by si uvědomovali jejich pomíjivost, a andělech mezi nimi, kteří jejich konání pozorují...
Že by tak trochu česká variace na
Nebe nad Berlínem, popřípadě
Město andělů? Na první pohled by to tak mohlo i vypadat, Vieweghova knížka jde ale na tématiku „andělé mezi námi“ tak trošku jiným způsobem, způsobem, který připomíná spíš třeba
Nudu v Brně Vladimíra Morávka. Děj knihy, potažmo filmu, sleduje osudy několika lidí, kteří si své životy nechávají tak trochu plynout mezi prsty, řeší vztahové a existenciální problémy a svým způsobem se tak trochu řídí do záhuby. Souběžně se ovšem odvíjí příběh čtveřice andělů, kteří se snaží svým omezeným způsobem životy lidem ulehčit.
Tihle andělé ale nejsou klasickými biblickými postavami, které fungují coby boží poslové a vykonavatelé jeho vůle. Koncept andělů v
Andělé všedního dne je mnohem prostší, jako neviditelní glosátoři putují světem a pozorují, komentují a omezeným způsobem i ovlivňují životy lidí kolem sebe. V tomto konkrétním filmu to budou tři – Ester, Zdeňek a Karel. Tři naprosto obyčejní a tuctoví lidé, jejichž životy se na konci jednoho odpoledne zásadně protnou. To jak a s jakými důsledky si samozřejmě nechám pro sebe, důležitým prvkem je skupina andělů, coby prostředníků vyprávění a podávání příběhu. Ti navíc sami prožívají svůj příběh – starší tři zaučují novou adeptku.
Po tom, co
Alice Nellis uvedla do kin s velkým úspěchem tragikomedii
Revival, chopila se tohoto knižního bestselleru. Podle hlavního dramaturga Filmového centra Jaroslava Sedláčka by fakt, že Vieweghovu knihu tentokrát zfilmuje žena, mohl přinést velmi zajímavou fúzi stylů, kdy by Nellis přidala Vieweghovu stylu ženský smysl pro empatii a vytvořila tak bohatý a nadčasový film.
Andělé všedního dne si navíc přesně o podobný přístup říkají, jelikož obsahují dostatečně silné civilní podhoubí pro to, aby mohli být dostatečně vážně braným počinem. Otázka samozřejmě je, zda se tenhle nový film dokáže vymanit z proudu klasických českých hořkých komedií.
Svěží jsou
Andělé přinejmenším hereckým obsazením.
Vojtu Dyka sice v poslední době vidíme dost často, kombinace s
Vladimírem Javorským,
Mariánem Labudou a vycházející hvězdičkou
Eliškou Křenkovou ale tvoří hodně zajímavé kvarteto. V dalších rolích pak uvidíme matadory
Bolka Polívku a
Zuzanu Bydžovskou coby citově vyprahlý manželský pár, dále
Kláru Melíškovou coby zdrcenou vdovu, potenciálního sebevraha
Václava Neužila ml. či
Zuzanu Kronerovou coby jeho matku. Všechny postavy jsou nějakým způsobem propojeny a příběh směřuje k jejich vzájemné konfrontaci, můžete si tudíž představit něco jako velmi skromnou
Magnolii...
Je otázka, jakým způsobem se režisérka
Alice Nellis popere s touto potenciálně emocionálně silnou látkou. Je bez debat, že Nellis je schopná a že Viewegh je spisovatelským pojmem, opravdovým úspěchem by ale v tomhle případě nebylo stvoření diváckého hitu (které je pravděpodobné), nýbrž lidsky opravdu silného snímku, který by opravdu měl co říci nad rámec typického českého fňukání.
Andělé všedního dne mají v českých kinech premiéru 9. října 2014.
Český trailer filmu Andělé všedního dne